Stříbrné příbory nebo fotografický odpad – to vše Evropané recyklují

Recyklování stříbra má v Evropě svoji tradici. Stříbro můžeme v tomto ohledu rozdělit do pěti skupin. Jedná se o stříbro zpracovávané v průmyslu, stříbrné šperky, o postříbřené předměty, stříbro používané při výrobě fotografií a poslední skupinu tvoří stříbrné mince. Ačkoliv se běžně hodnotí výkon Evropy jako celku, lze definovat určitá specifika v rámci jednotlivých evropských států.

Největší podíl recyklovaného stříbra v Evropě tvoří skupina předmětů a výrobků pokovených stříbrem (28 %). Primární zásluhu na tom má oblast jižní Evropy, zejména Itálie, jelikož Italové mají ve zvyku darovat stříbrné nádobí a příbory při příležitosti rodinných oslav, jako jsou např. svatby. V důsledku toho se v domácnostech hromadí velké množství zděděných či nabytých předmětů, které se později opětovně vrací na trh.

Světový trend velkoobjemové recyklace průmyslového stříbra je patrný i v Evropě. Tento podíl na celkové recyklaci (přibližně 25 %) však není tak výrazný jako např. v Severní Americe, kde je podíl recyklace průmyslového stříbra dvoutřetinový, nebo v Číně, kde dosahuje hranice téměř 83 %.

Z hlediska jednotlivých evropských států je největším dodavatelem stříbrného šrotu Německo. V případě této země je zvýšená recyklace stříbra dána jednak velikostí populace a ekonomiky a jednak vyšším stupněm prosazování práva v oblasti životního prostředí, s čímž se pojí také větší ochota Němců tyto právní úpravy dodržovat.

Tato tendence je ještě silnější ve státech severní Evropy a Beneluxu, kde se projevuje v množství recyklovaného elektronického odpadu na jednoho obyvatele nebo objemu zpracování fotografického odpadu. Právě stříbro zpracovávané ve fotografickém průmyslu je v pořadí třetí největší recyklovanou skupinou v Evropě. Příkladem jde Nizozemsko, kde je 99 % stříbra z kapalného fotografického odpadu obnoveno, zatímco na jihu Evropy zrecyklují přibližně 50-70 % odpadu.

Další oblastí recyklace stříbra, v níž Evropané vynikají nad ostatními regiony, je tavení mincí. Podíl Evropy na celosvětovém množství odpovídá 70 %. Mnoho kovu pochází ze starých mincí, jež byly v oběhu, a z neprodaných pamětních mincí.

Při zmínce o Evropě je také důležité poznamenat, že se na starý kontinent dováží velké objemy odpadu nízké kvality. Mnoho materiálů dorazí v předúpravě, a tak je obtížné stanovit původní zdroj, nicméně velká část zřejmě pochází z odpadu vzniklého v koncové fázi průmyslové výroby.

Libor Křapka, manažer prodeje investičních drahých kovů, SAFINA.