Goldmani: Probíhá poslední vlna finanční krize

Finanční krize může být vnímána jako několik vln, které jsou sice oddělené, ale přesto spolu souvisejí. První vlnou byla krize v USA, která začala kolapsem hypotéčního trhu a skončila pádem Lehman Brothers, nastartováním programu TARP a kvantitativního uvolňování. Druhá vlna proběhla v Evropě. Začala v bankovním sektoru, který držel riziková americká aktiva. Skončila krizí na trzích vládních dluhopisů a rozjetím programu kvantitativního uvolňování. Třetí vlna vznikla na rozvíjejících se trzích (EM) a jde ruku v ruce s kolapsem cen komodit.

Popsané tři vlny jsou znázorněny v grafu spolu s vývojem indexu evropských, amerických a EM akcií:

Zdroj: GS, FTAlphaville

Tato neustále se vracející krize má za následek to, že neprobíhá obvyklé oživení na akciových trzích. Během většiny cyklů můžeme totiž rozlišovat čtyři základní fáze, které můžeme nazvat následovně: Zoufalství, naděje, růst a optimismus. Během první vlny se trhy dostaly do fáze zoufalství. Když začal program kvantitativního uvolňování, americké trhy se dostaly do silné fáze optimismu, ale v Evropě nezačala ani fáze růstu, protože se objevila krize bankovního systému a vládního zadlužení. Rozvíjející se trhy se postupně pohybovaly směrem k optimismu, protože jim pomáhala akomodace v USA. Když se ovšem Evropa v roce 2012 konečně dostala do fáze růstu, rozvíjející se trhy se propadly do fáze zoufalství.

V současné době se pozornost trhů zaměřuje zejména na tyto rozvíjející se trhy, investoři ale stojí před dvěma základními scénáři. Je možné, že čelíme dlouhodobé stagnaci, což napovídá i vývoj na dluhopisových trzích. Nebo můžeme zpomalení na rozvíjejících se trzích vnímat jako konečnou část celkové finanční krize. Ta by postupně nutila příslušné země k tomu, aby posílily rozvahy stejně, jako se to stalo v USA a v Evropě. Nová rovnováha by pak měla vést k normalizaci ekonomiky, růstu zisků i sazeb.

Podle našeho názoru je dlouhodobá stagnace méně pravděpodobná a pravděpodobnost recese je v dohledné době velmi nízko. Vyvozujeme tedy následující závěr: Akcie by si v následujících 12 – 24 měsících měly opět vést lépe než dluhopisy. Návratnost generovaná akciovými trhy by ale měla být nižší než v předchozích letech, kdy díky uvolnění ekonomické politiky rostly valuace. Akciové trhy ve vyspělých zemích si také budou nadále vést lépe než akcie z rozvíjejících se trhů.

Zdroj: GS, FTAlphaville