5 důvodů pro silnější korunu - 27 za euro letos padne

Koruna se po dlouhých 15 měsících od devizové intervence ČNB, kdy zejména v první polovině minulého roku vypadala jako měna fixována na euro na úrovni 27,50, vrátila v posledních týdnech na dohled hranice 27 korun. Tento pohyb je o to pozoruhodnější, když si vzpomeneme, že ještě v polovině ledna atakovala hranici 28,50 a lokální i zahraniční banky se (ostatně podobně jako v lednu před 6 lety…) předháněly v tom, kdo přijde se slabší predikci koruny.

Co se s korunou stalo?

Ačkoliv si někteří představitelé ČNB myslí, že za nedávným posílením koruny až skoro na 27,10 stojí ECB a spuštění programu odkupu vládních dluhopisů. Že je odkup dluhopisů ECB faktorem pro korunu příznivým je mimo diskuzi, faktorů, ukazujících na silnější korunu, je však více.

1) Časová souslednost událostí a fakt, že o programu ECB se ví již od konce ledna, ukazují spíše na to, že koruně potřebný impuls kádrováním budoucích členů BR ČNB dodal prezident Zeman.  

2) Obnovená reálná konvergence, tedy stav, kdy česká ekonomika roste rychlejším tempem než evropská. Před rokem 2008 to byl běžný stav věcí, po roce 2008 tomu však bylo spíše naopak. V minulém roce byl růstový diferenciál v prospěch české ekonomiky největší od roku 2008 a reálná konvergence je spojena s konvergencí nominální (sbližování cenových hladin), což jsou faktory pro korunu pozitivní (v českých podmínkách se totiž cenová hladina k evropské přibližuje spíše skrze posilující kurz, nikoliv rychlejší domácí inflaci).

3) Vnější vztahy. Česká ekonomika vykazuje přebytek běžného účtu (v roce 2014 zhruba 12 mld. Kč), což také nenahrává scénáři oslabující koruny. Pokud v tomto přebytku navíc zohledníme reinvestované zisky, které nemají dopad na kurz (ale přebytek běžného účtu účetně snižují), jako fundamentálně odůvodnitelná úroveň kurzu koruny je úroveň 25,50.

4) Inflační vývoj. Měnověpolitická inflace (celková inflace minus primární změny nepřímých daní), ve které je stanoven cíl ČNB, je sice záporná, průměrné tempo růstu inflace poptávkové však bylo v posledních třech měsících nejrychlejší od podzimu 2008. Když už ne velice slabé výsledky poslední intervence ČNB, mohl by tento důkaz, že domácnosti deflační mentalitě nepropadají, stačit na uklidnění bojechtivých bankéřů z ČNB. Pravděpodobnost, že ČNB přistoupí k dalšímu posunutí spodní meze kurzu české koruny proti euru, je tak mizivá.

5) Rozhodnutí švýcarské centrální banky z ledna letošního roku opustit přes tři roky hlídaný kurz franku proti euru (1,20) vytváří prostor pro spekulace, že podobným způsobem může nakonec postupovat i ČNB. Hnojivem pro tyto spekulace jsou právě vyjádření prezidenta Zemana o tom, že v budoucnu už v BR ČNB budou sedět pouze ti, co nepodporují intervence, a že další guvernér ČNB bude muset „napravit“ chyby toho bývalého. ČNB sice stále opakuje, že její odchod z devizového trhu bude pozvolný a řízený, otázkou však je, zda v situaci případného rychlého růstu devizových rezerv v očekávání brzkého uvolnění kurzu a s blížícím se červencem 2016 (kdy v BR ČNB skončí guvernér Singer i K. Janáček) nezvolí raději čistý řez. Konec konců, exit, pokud už má nastat, je levnější, když je nečekaný…