Deflace nakonec dotlačí ECB k akci

Evropská inflace se v prosinci po 5 letech znovu vrátila pod nulu a Eurozóna se tak oficiálně potýká s deflací. Pokles na -0,2% z listopadového hodnoty +0,3% je však jenom odrazem klesajících cen energií (ropy), po očištění o tento vliv zůstala inflace v prosinci stabilní na 0,6%. Co to znamená pro ECB?

Centrální banky obvykle efekty poklesu cen ropy - mám na mysli ty primární, které v prosincových datech za inflaci vidíme - ignorují, držíce se ustálené měnově-politické doktríny, že na externí šoky mimo dosah měnové politiky centrální banka reagovat nemá. Proto je americká centrální banka v klidu, když říká, že její sazby porostou i navzdory tomu, že klesá cena ropy a tudíž že klesá (resp. v dalších měsících určitě klesne) celková inflace. Takový luxus si však nyní ECB dovolit nemůže. Inflace v Eurozóně je, na rozdíl od té americké, výrazně pod cílem centrální banky, který zní: „blízko, ale pod 2%“. Především však, na rozdíl od USA, ekonomika negeneruje pražádné inflační tlaky i bez cen ropy. Zatímco v USA může FED spoléhat na to, že silný trh práce (6měsíční průměr tvorby pracovních míst v soukromém sektoru je nejvyšší od roku 1998), silná důvěra domácností nebo využití kapacit na dlouhodobém historickém průměru dokáží přetavit pokles cen ropy do vyšších útrat (a cen) v jiných sektorech ekonomiky, v Evropě je důvodná obava, že dostatečně velký deflační šok dále srazí už i tak alarmujíce klesající inflační očekávání a ještě více zabrzdí pomalý růst poptávky domácností. A ani historicky nízká německá nezaměstnanost na tom nic nemění.

Dle mého názoru proto nemůže ECB dále čekat. Její dosavadní program kvantitativního uvolňování je žalostivě neúčinný: ECB dosud nakoupila aktiva pouze za 31,4 mld. EUR a ani aukce likvidity rozvahu ECB k cíli expanze o 1000 mld. EUR moc nepřiblížily. Je tak na místě si tato fakta na zasedání, které nás čeká 22. ledna, přiznat a začít konat – jinými slovy, co nejvíce rozšířit množinu aktiv, které ECB bude nakupovat. A nebudou stačit státní dluhopisy, jejichž jedinou“ výhodou“ je z pohledu ECB fakt, že jich je mnoho a jejich trh je likvidní, nutné budou především korporátní dluhopisy či hypotékami kryté cenné papíry, jejichž odkupy budou mít na reálnou ekonomiku aspoň takový dopad (spíše však větší) jako u vládních dluhopisů. Jenom tak lze bilanci ECB rychle zvednout.