Test kvality aktiv: Vlk sytý, koza celá

ECB v neděli zveřejnila výsledky ročního zkoumání knih 130 nejvýznamnějších evropských bank. Toto cvičení předcházelo převzetí dozoru nad klíčovými evropskými finančními institucemi ze strany ECB, které proběhne v listopadu letošního roku. ECB jednoduše (což je nanejvýš rozumné) chtěla vědět, s kým bude mít co do činění jako „dozorčí“ podstatné části evropského bankovního sektoru, a odhalit případné kostlivce ve skříních. Kromě toho rovněž chtěla ujistit Evropskou měnovou unii, že její bankovní systém je zdravý a že dokáže odolávat i dalšímu zhoršení makroekonomické situace resp. situace na finančních trzích. Jaké jsou tedy hlavní výsledky práce zhruba 6 000 lidí, kteří se na procesu podíleli?

Zaprvé, 25 bank selhalo v přezkumu, který zahrnoval dva provázané ale do jisté míry separátní testy (kontrolu přesnosti ocenění stávajících aktiv k 31.12 a z ní vycházející zátěžový test odolnosti vůči negativnímu vývoji v letech 2014 - 2016). Vzhledem k tomu, že kritéria pro to, aby instituce testem prošla, byla nastavena poměrně mírně (kapitálová přiměřenost Tier 1 na úrovni 8% v případě základního scénáře EK a 5,5% v případě negativního scénáře), se to nezdá být málo. Nicméně při bližším pohledu uvidíme o něco růžovější obrázek. Celkový agregátní deficit kapitálu těchto 25 institucí sice byl 24,6 miliardy EUR, z toho však letos tyto selhávající instituce již ¾ pokryly, 14 z nich dokonce tak, že už by v testu neselhaly (kapitál letos již získaný již převýšil identifikovaný nedostatek kapitálu). Jinými slovy, k rekapitalizaci zbývá 11 institucím získat zhruba 9,5 miliardy EUR, přičemž 2 z institucí (italská Monte dei Paschi di Siena a portugalská Banco Cemercial Portugues) jsou zodpovědné za třetinu této sumy.

Zadruhé, 44% celkového agregátního deficitu kapitálu (tj. 10,7 mld. EUR z 24,6 mld.) bylo způsobeno změnami v úrovni počátečního kapitálu. Tyto změny vznikly jako důsledek testu kvality aktiv k datu 31. 12. 2013 a pocházely zejména ze snížení aktuálních hodnot aktiv v bilancích bank (o 48 mld. EUR) a zvýšení objemu klasifikovaných úvěrů (o 136 mld. EUR). Zejména druhá z položek ukazuje na přemíru shovívavosti lokálních regulačních orgánů (místních centrálních bank), nejpatrněji pak v Řecku. Dalších 46% (11,2 mld. EUR) agregátního deficitu požadovaného kapitálu bylo důsledkem zátěžových testů. I ty však mohly být přísnější – testovaná tempa růstu HDP pro Eurozónu např. byla -0,7%, -1,4% a 0% pro roky 2014-2016. Zajímavějším scénářem by z našeho pohledu byla dlouhodobější stagnace Eurozóny, protkávaná mírnými recesemi.

A nakonec, nejvíce hříšníků pochází Itálie. Naopak celkem překvapivě - až na jednu instituci - prošly všechny subjekty z Německa i Rakouska (přičemž německá Münchener Hypothekenbank už letos svůj kapitálový deficit smazala). Na seznamu institucí, které testem neprošly, není tedy ani jedno významné jméno z ani jedné skutečně významné země.