Pokud měl někdo v plánu "přihrát" Rusko s jeho
komoditami do náruče Číně, vývoj na Krymu a na Ukrajině s následnými
sankcemi mu dokonale hraje do karet.
Evropa je závislá na plynu a ropě z Ruska. Nemusí to tak být
navěky, ale změnit léty zaběhlé obchodní vzorce by trvalo dlouhá léta.
Čím se starý kontinent vedený bruselskými byrokraty utěšuje? "Rusko
přece potřebuje odbytiště pro své suroviny, na kterých je založená jeho
ekonomika," opakují oblíbenou mantru. Dlouho to tak bylo.
Ale nemusí. Rusko ústy svých nejvyšších představitelů hlásá, že
"vměšování se Západu do dění na Krymu může být kontraproduktivní".
Výhružky jsou hrozivé jen tehdy, když mohou být naplněny. A Rusko může najít jiného kupce pro svůj plyn - Čínu.
"Čím horší bude mít Rusko vztahy se Západem, tím blíže bude chtít být
k Číně," míní Vasilij Kašin, expert na Čínu z moskevského think tanku
Center for Analysis of Strategies and Technologies.
Má to logiku. Pro obě země by bylo vytvoření silného partnerství
významným krokem v globálním souboji o vliv se Spojenými státy. Díky
dohodám s Rosněftí se například Čína v posledním roce stala největším
dovozcem ruské ropy, když z první příčky vytlačila Německo. Podobných
změn může a asi bude přibývat.
Na květen je naplánována cesta ruského prezidenta Putina do
Číny. Část trhu očekává právě na této návštěvě oznámení dohod, které
mohou překopat světovou politickou mapu.
Čtěte také:
Nejmocnější země světové ekonomiky