Krize na rozvíjejících se trzích třetí a poslední fáze současné krize

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank
Nepříznivý start letošního roku většinu investorů překvapil místo toho totiž čekali euforii a velká očekávání, která jsou se začátkem nového roku obvykle spojena. Podle odhadů měly akciové trhy v roce 2014 posílit o 10 až 15 procent. Evropa a Spojené státy měly pokračovat v oživení. Namísto toho nabídl leden především krizi na rozvíjejících se trzích (emerging markets EM), která se rozlila taky na trhy vyspělé. Nabízí se tak otázka, zda je krize na rozvíjejících se trzích skutečnou hrozbou.

Podle mě určitě je svět se nyní snaží najít svoji rovnováhu, ovšem vedlejším produktem této snahy je nižší růst světové ekonomiky, deflace na vyspělých trzích a výrazně slabší měny rozvíjejících se zemí. Mladé ekonomiky se totiž snaží zoufale si pomoci tím, že oslabují vlastní měny a tím si zajišťují vyšší exporty. V konečném důsledku ale dochází k odlivu kapitálu z rozvíjejících se i akciových trhů. A investoři nakonec hledají bezpečný přístav v dluhopisech.

Po celém světě právě probíhá velké cyklické a strukturální zpomalení. To pociťuje hlavně Asie, která se během krize v letech 2008 až 2012 jako jediná podílela na růstu globální ekonomiky. Například Čína přispěla v roce 2012 růstu celými 36 procenty. A nyní hledá způsob, jak oslabit svou šedou ekonomiku, jak bojovat s korupcí a jak rekapitalizovat banky pro případ možných problémů spojených s utlumováním úvěrového boomu. Zbytek Asie, který vytvářel 24 procent světového růstu, musí v současnosti bojovat s narůstajícími deficity běžného účtu. Během loňského roku začaly rozvíjejících se ekonomikám oslabovat měny těžce se to dotklo hlavně zemí tzv. křehké pětky (Jihoafrické republiky, Indie, Indonésie, Turecka a Brazílie). Zatímco ještě nedávno neměly s financováním svého fungování problém, nyní je trápí obrovské rozpočtové schodky. Tím pádem jsou více závislé na zahraničních investorech a celosvětové měnové politice. Státy skupiny BRIC jako celek už dávno nejsou v pětiprocentním přebytku, ale dostávají se k předkrizovým hodnotám. Jedinou výjimkou s přebytky potvrzující pravidlo je Čína.

Důležitá věc, kterou musíte o investování do rozvíjejících se zemí vědět, zní: Když si koupíte portfolio s dluhopisy rozvíjejících se zemí, jako třeba ELMI, 100 procent vašeho výnosu bude tvořit síla forexového trhu. Podobné je to s nákupem akcií z tohoto teritoria tady se bude přecenění forexu podílet na výnosu 70 procenty. Ovšem nyní se rozvíjející se státy snaží své měny zoufale oslabovat, tudíž investoři ani nemají chuť aktiva z těchto zemí kupovat a financovat. Proč by si měli tzv. EM portfolio pořizovat, když se 100 procenty u dluhopisů a 70 procenty u akcií se podle tamních vlád a centrálních bank vlastně nic neděje a naopak se soustřeďují na stav svého běžného účtu a ekonomického růstu? Jinými slovy, krátkodobá politika devalvace (ve snaze zlepšit konkurenceschopnost) zničila jediný důvod, proč investoři na rozvíjející se země sázeli. Dostali jsme se do začarovaného kruhu.

A zrovna tohle je důvod, proč krize na rozvíjejících se trzích stále trvá. Až se začnou investoři vracet, měly by vlády přestat s oslabováním vlastních měn a naopak zajistit provádění reforem a silné měny. Místo toho můžeme vidět závod ke dnu (race to the bottom) mezi jednotlivými exportními obry. Hlavním problémem je, že kladné saldo zahraničního obchodu nemůžeme mít v jednu chvíli všichni někdo přece musí dovážet. Rozvíjející se státy se mění ze zemědělských ekonomik ve stroje na export, jejichž výhodou jsou nízké mzdy a volné kapacity. A s tím, jak tyto ekonomiky rostou, začíná se zde utvářet silnější střední třída. Ta přitom touží po dražších a hlavně dovážených produktech. Obchodní bilance se tím pádem dostává do deficitu po letech, kdy běžný účet těžil ze stále narůstajícího počtu zahraničních investorů, bude třeba vyplnit mezeru mezi zvýšenou spotřebou v rozvíjejících se zemích a exportem.

Těmto ekonomikám by přitom skutečně pomohly hlavně reformy a programy cílené na to, jak snížit závislost na exportu. To je však běh na dlouhou trať, navíc většinu z těchto států letos čekají volby. A jak je známo, volební rok je obvykle rokem bez reforem, kdy se politici snaží maximalizovat očekávání voličů. V rozvíjejících se zemích tak často nastupují pro rozpočet nevýhodné sliby, jako například dotované jídlo a energie. Naopak už se neřeší, jak bojovat s nerovnostmi ve společnosti.

Musíme si taky uvědomit, že krize na rozvíjejících se trzích je poslední fází krize celosvětové a že jde o znovunastolení rovnováhy. Na jedné straně to dokazuje, že jsou tyto země méně konkurenceschopné a potřebují své ekonomiky vrátit do rovnovážné polohy. Znamená to ale taky, že z této situace těží někdo jiný (z celosvětového pohledu je stav běžného účtu na nule). A tím někdo myslím Spojené státy a Evropu. V případě USA se to projevuje velmi nízkými náklady na energie oproti zbytku světa (díky plynu z břidlice se cena zemního plynu snížila na polovinu toho z evropských zásob). A Evropa pociťuje poptávku po nízkých mzdách, navíc neustále klesající ceny už brzy vyústí v deflaci. Svět je teď v lepší rovnováze než v době před krizí. Takže až přijde skutečné oživení, rovnováha bude úplná, celosvětově ubude dluhů a vše bude transparentnější. Právě to jsou pro další dekádu, až tato krize skutečně skončí, výborné zprávy. Finální fáze této krize přichází poté, co si Spojené státy prošly krizí na realitním a bankovním trhu (v letech 2008 až 2010) a Evropa svou krizí dluhovou (2010 až 2012).

Přitom právě Asie během současné krize pomáhala udržovat svět v kondici když globální ekonomika zpomalila, podařilo se Asii udržet vysoké investice. A i když domácí ekonomiky v Evropě a USA zpomalovaly, Asie jim pomáhala podpořit zahraniční poptávku prostřednictvím exportních objednávek. Nyní je potřeba hodnoty investic upravit a snížit v souladu s pomalejším růstem asijských ekonomik ovšem za cenu, že se zpomalení dotkne všech, stejně jako nižší inflace. Rozvíjející se země potřebují čas na znovunastolení rovnováhy, i na to získat mandát pro skutečné změny. Manipulace s FX trhem je toho první známkou, ovšem ještě mají dlouhý kus cesty před sebou.

Zaměřte se na své EM portfolio i tamní měny na konci roku 2014 by se výnosy mohly výrazně odvíjet od toho, jak si povedou měnové páry USD/TRY, USD/IDR, USD/INR a USD/MXN, než jakou agendu nastolí Yellenová a Federální výbor pro volný trh (FOMC). Podle mě je to jenom dobře.