Abeho politická agenda k vytvoření nového Japonska spěje k zániku

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

Japonský premiér Shinzo Abe si sice zajistil politické vítězství se 76 křesly ze 121 možných, to však byla lehčí část jeho úkolu. Nyní se musí vrátit do reality a nastartovat s pomocí reforem ekonomický růst. Přesto předpokládáme, že index Nikkei stejně jako měnový pár USDJPY půjde dolů. Když k tomu přičteme zvěsti o navýšení daně z přidané hodnoty, můžete se vsadit, že Abeho popularita začne opadat. Voliči si totiž chtěli koupit naději. Jenže už méně horliví jsou v tom, aby za tuto naději jakkoliv zaplatili.

Nikkei: Nikkei už podle nás dosáhl vrcholu a následně se bude korigovat na 13 400 až 13 600 bodů (o 8 až 10 procent dolů).

USDJPY: Než přijdou další Abeho kroky, očekáváme korekce 95/96.

Abe vyhrál bitvu, ještě ho ale čeká válka

Horní komora má v japonském dvoukomorovém systému menší pravomoci. I tak ale dokáže zablokovat legislativu vytvořenou vládou. Právě to je pro Abeho velké vítězství. Je totiž prvním předsedou vlády, který si po šest let vychutnává parlamentní většinu.

Abeho výhra se dala čekat, ale volební účast dosahující sotva 51 procent příliš nenasvědčuje o jednohlasné podpoře. Ne všichni totiž touží po potvrzení Abeho ekonomických reforem.

Nicméně nazvat Abeho kroky slovem reformy je až troufalé. Ve skutečnosti jde o opakování následujících kroků:

• utrácejte peníze, které nejsou vaše alias fiskální expanze
• tiskněte peníze, na které nemáte kolaterál uvolnění měnové politiky
• předstírejte, že vám jde v první řadě o reformy a růst ekonomiky

Ti, kdo pozorují dění na trhu, mají tendenci zapomínat, že historie už několikrát potvrdila známou věc: abenomika a jí podobné platformy prostě nefungují. Mohli jsme se o tom přesvědčit například před třiceti lety, ovšem v dnešním světě zaplaveným umělými penězi a zákonodárci bez odpovědnosti je jakýkoliv růst oceněn potleskem. A na této vlně se veze i trh. Přesto všechno všichni víme, že nám historie potvrdí jedinou cestu, jak vytvořit růst: skrze reformy, obnovu a investice do středních a malých podniků, které tvoří až 80 procent celého hospodářství. Namísto toho oslavujeme, když se index Nikkei vyhoupne o 40 procent. Přitom moc dobře víme, že akciový trh představuje méně než 20 procent ekonomiky a z této pětiny ekonomiky má veřejnost přístup jen k 5 procentům. Volby nejsou ničím jiným než výměnou mocenských pozic. A Abe má k celkovému vítězství ještě hodně daleko.

Rozdíl mezi ekonomickou pravdou a koncensem

Když se podíváme na holá fakta, je ekonomická realita, které Japonsko čelí, na hony vzdálená od známých faktů. Při pohledu na zprávu z poslední návštěvy Mezinárodního měnového fondu (MMF) v Japonsku (především pak její čtvrtý bod) nám musí být jasné, že MMF zatím ještě neodhalil všechny své postřehy. Fond v současné době varuje, že Japonsko i přes dobré úmysly ještě čeká cesta plná nástrah.

Makroekonomický obraz Japonska vypadá nějak takto:

Ještě v roce 2010, tedy před nástupem abenomiky, dosahoval růst ekonomiky během poslední fiskální expanze 4,7 procenta. A jak je na tom teď? Prognózy mluví o 1,4 až 1,6procentním růstu. Je to jenom můj pocit, nebo jde o otázku výkladu, že předpokládaný růst v roce 2013 a 2014 bude nižší než za oba roky 2010 a 2011?

To by dávalo smysl v případě, že by Japonsko podstupovalo silné reformní kroky. Všimněte si ale, jak se státní dluh z 216 procent v roce 2010 nafoukl na předpokládaných 245 procent v roce 2013. Dá se snad tohle označit jako úspěch? To už záleží jen na vašem výkladu!

Mandát, který Abe dostal, využije na několik praktických, ale i kontroverzních změn:

• obnovení činnosti jaderných elektráren, které mnozí Japonci po tragédii ve Fukušimě nemají příliš v lásce
• dokončení transpacifické volné zóny
• snížení firemní daně ze současných 36 procent
• zvýšení DPH  a to z 5 na 10 procent od dubna do října 2014

Tato opatření jsou sice v souladu s doporučeními MMF. Jenže zprostředkují finance pouze na 50 procent potřebné fiskální konsolidace. Znovu proto opakuji: zdvojnásobení DPH přinese pouze polovinu zdrojů, které jsou potřeba.

Na grafu od MMF pak můžete vidět, že fiskální korekce jsou zvláště pro Japonsko příliš velkým soustem všimněte si přerušovaných čar na grafu. Země vycházejícího slunce má totiž velmi špatné demografické podmínky, velmi malé množství zaměstnaných žen a přifouknuté vládní výdaje. I když nejde o chudou zemi, bez skutečné reformy jí časem dojdou úspory. A když mluvíme o reformách, řečnické reformy premiéra Abeho do nich rozhodně nepočítáme.  Máme na mysli skutečnou reformu a nikoliv takovou, která odůvodňuje Abeho předstírání činnosti. Proč tohle všechno? Spořicí společnost stárne a volá po deflaci. Nepotřebuje změny, které povedou k oslabení jejich kupní síly. Rozhodně se jí nelíbí inflační cíl na dvou procentech a reformní programy. Realita a její vnímání jsou tak každá úplně něco jiného.

Abenomika skončí nezdarem ne kvůli tomu, co vám tady říkám. Ale jednoduše proto, že ani fungovat nemůže. Růst bez malých a středních podniků, růst bez inovací a růst bez rizikového kapitálu nemůže být reálný růst. Spíše jde o měnovou iluzi, kterou do světa vypustili Američani.

Abeho skutečný úkol obnovit prestiž Japonska

A jde přitom o ty samé Američany, kteří napsali japonskou ústavu. Jen hrstka lidí si uvědomuje, že ústavu pro Japonsko sestavil po druhé světové válce generál McArthur. Cílem těchto voleb a hlavně Abeho nikdy nebyl růst a reformy. Vždy šlo jen o změny v ústavě.

Abe tlačí na to, aby se změnil článek 96 japonské ústavy, ale ve skutečnosti mu jde o pozměnění článku 9. Že to zní to příliš komplikovaně? Není. Článek 96 říká, že na změnu ústavy potřebujete dvoutřetinovou většinu. A až článek 9 se konkrétně týká japonské ústavy.

Pokud změníte článek 96 a zavedete princip prosté většiny, bingo! Abe si obhájí svůj mandát i bez dvoutřetinové většiny. A právě o to mu vždycky šlo. Premiér tak bude mít páku k obnovení japonské národní hrdosti a vystoupení Japonska ze stínu Spojených států. Vlastně ani nevěřím tomu, že Abe počítá se životaschopností své tříbodové strategie. Nezapomínejte na to, že už jednou ministerským předsedou byl.

Tady to máte černé na bílém. Premiér Abe dělá všechno pro nové, vychytralejší Japonsko. A taky pro Japonsko, které se cítí izolovanější, a tím pádem potřebuje nějakou geopolitickou strategii. Tato strategie zahrnuje sestavení vojenské síly a ucelení národní identity.

Chytří generálové

Premiér Abe sice vyhrál bitvu, ale stále prohrává válku nedaří se mu totiž nastartovat ekonomiku a provést reformy. Přes tohle všechno jde možná o nejlepšího generála všech dob. Jeho skutečná politická úloha je jiná a právě to považuje za svůj odkaz. Jenže na straně poražených se opět ocitnou reálné reformy, ekonomický růst a celkový obraz Japonska!

Skutečná agenda se objeví až za několik měsíců. Japonsko, jedna z nejkonzervativnějších společností světa, se nepodaří změnit prostřednictvím triků, jako je abenomika. Ta se v podstatě dá přirovnat ke starému vínu přelitému do nových lahví. Změnu by mohlo přinést jen uvědomění si současných limitů, které Japonsku brání v obnově. Tato země potřebuje znovu nabýt svou sílu. Překážky udolá jen tehdy, když otevře své trhy konkurenci, skoncuje s protěžováním domácího průmyslu a vytvoří odpovídající imigrační zákony. Právě ty bývají časté v případě ostrovních zemí a vedou k přehnané introverzi a konformismu.

Svět potřebuje Japonsko a Japonsko potřebuje zbytek světa. Pevně věřím, že premiér Abe je v první, možná druhé etapě na cestě za silnějším a konkurenceschopnějším Japonskem. Stále tak zůstávám optimistický, co se tohoto státu i jeho ekonomiky týče. Většina lidí si totiž brzy uvědomí, jak dobře se Japonsko srovnalo s deflací a nízkým růstem zejména ve srovnání se situací v Evropě a Spojených státech.

Ponaučení z nedělních voleb a setrvání Abeho v úřadě je následující: prodávat naději je jednoduché, ovšem zavádění reforem a posun kupředu stále zůstává největší výzvou. Doufejme, že se mýlím. Ale podle mě nám historie ukáže, že skutečné změny můžou přijít pouze po předchozím selhání. Možná už je na čase si to uvědomit.