Abenomics: Japonsko: růst nebo přežití?

Shinzo Abe. Od prosince jméno japonského premiéra, který slibuje, že postaví po více než dvaceti letech japonskou ekonomiku na nohy. Uvolněná měnová a fiskální politika pod jeho taktovkou dostala název Abenomics.

Analytici s napětím sledují předstihové ekonomické ukazatele, zda skutečně dojde ke zlepšení a Japonsko se vymaní z dlouhodobé stagnace. Podle mého názoru je podpora ekonomického růstu sekundárním cílem. Když se to podaří, tak to bude pěkné. Primární cíl je jinde. Jde o nezhroucení japonské ekonomiky.

Bude to znít kacířsky, ale růst japonské ekonomiky není tak špatný, jak se traduje. Když totiž přepočítáme růst na jednoho pracovníka, tak zjistíme, že za posledních dvacet let Japonsko rostlo v průměru jen o půl procenta nižším tempem než USA.  Ano, důležité v předchozí větě je „růst na jednoho pracovníka“. S tím, jak stárne populace, tak počet pracovníků v Japonsku klesá. Proto celkový růst Japonska byl nízký, nyní je téměř nulový. A mohl by být záporný v dalších letech.

Proč by se japonská ekonomika mohla zhroutit? Odpovědí je dluh. Dluh japonské vlády přesahuje 240 procent HDP! To je mnohem více než evropští obvyklí podezřelí, tedy Řecko, Španělsko, Itálie, Irsko, Portugalsko. Tyto země si prošly nevraživou reakcí finančních trhů s mnohem nižším zadlužením. Jsou to země, kde požadované výnosy státních dluhopisů jsou citelně výše než v případě Japonska.

Japonsko si platí investorům za desetileté peníze méně než jedno procento. Kdyby Japonsko platilo stejně jako Itálie, tak by došlo k výraznému zvýšení deficitů díky vyšším úrokovým nákladům. Skutečně k výraznému. Zhruba o pět procent by se zvýšil roční deficit státních financí.

Takže Japonsko potřebuje udržet nízké výnosy. Nicméně snadnost, s jakou to dělalo v minulosti, končí.
A o tom příště.