Zhroutí se důchodový systém? (4)

Teze třetí: Odpovědnost jednotlivce za zabezpečení ve stáří. Všeobsahující a všeobjímající slogan, který nemusí, případ od případu, moc znamenat, protože o ty opravdu nezodpovědné jedince se sociální síť, potažmo systém státní sociální podpory a sociální péče, stejně postará. Otázkou spíše zůstává, zda budou skutečně "odměněni" ti odpovědní.  Současné nivelizační tendence při valorizacích důchodů nasvědčují spíše opaku.

            Ti, kdož tuto falešnou, ale opravdu falešnou ideu (řečeno s Klausem a zároveň proti Klausovi) hlásají, vlastně tvrdí, že veškeré dosavadní odvody na důchody byly nezodpovědné a nezaslouží si povšimnutí. Přitom je prováděli prakticky všichni zaměstnanci. Těžko pochopitelné.

            Idea odpovědnosti jednotlivce úzce koreluje na  téma "neodůvodněně" vysoké příspěvkové sazby. Odhlédneme-li od jejího spekulativního snížení v roce 1995, tak sama kontradikční idea "důchodového spoření" neznamená nic jiného, než intenzivnější zatížení občanů. Neznamená nic jiného, než zvýšení příspěvkové sazby pod jiným erbem a bez participace organizací. Podobné hraběcí rady může dávat skutečně jen ten, kdo o problému nemá vůbec ponětí, anebo ten, kdo má občany za tupé stádo a za nic víc. Bohužel, i taková je doba...

            A to již nehovořím o mnoha dalších rizicích s tím spojených. Tím největším je bezpečnost "úložky" rozložená do desítek let. Kromě toho, uložit někomu povinnost něco spořit, ale současně se vzdát záruky za jeho úspory, je další licoměrnost.

  tps