Proč ani vzdělávání zaměstnanců již nestačí k úspěchu firem?

Je to již řada let, co se výrazným způsobem ve světě podnikání prosadil trend vzdělávání zaměstnanců. Pojmy jako učící se organizace, externí či interní kurzy, interní lektoři atd. jsou zaběhlým názvoslovím ve většině velkých i středních firmách. Bohužel mnozí střední a malí podnikatelé zatím nutnost vzdělávání personálu nepochopili a přitom trend jde už mezitím dál. I v našich podmínkách české ekonomiky sledujeme v poslední době další trend, který není radno přehlížet. Samo vzdělávání pracovníků již dnes nestačí k tomu, aby firma uspěla. Hovořit by o tom jistě mohli všichni ti majitelé firem, manažeři či personalisté, kteří do vzdělávání – zejména toho externího – investovali již mnoho peněz... ale kde je ten efekt? Pokud bychom si uvědomili, kolik peněz, času a ušlých nákladů se již veškerým tím školením doslova vyplýtvalo peněz, museli bychom si přiznat, že klasické konvenční vzdělávání prostě nefunguje. Pokud by fungovalo, pak by zde bylo mnoho fungujících a prosperujících firem. Těch skutečně prosperujících a fungujících určitě není málo. Moje zkušenost je však taková, že se denně setkávám s podnikatele, manažery... firmami, kde zkrátka něco nehraje. Proč tolik opěvované vzdělávání, kterým často tito lidé procházejí, nevede k užitku / výsledku? Možná proto, že je rozdíl mezi slyšenou informací, znalostí a schopností získanou znalost použít (dovednost).

Na trhu ve vzdělávání dospělých je mnoho firem, skoro by se mi chtělo říci, že na naše malé české poměry až příliš mnoho vzdělávacích firem, takže jeden efekt investic do vzdělávání bychom tu měli: slušné živobytí pro vzdělávací byznys. Nechci si stěžovat na konkurenci, protože mě nutí přemýšlet, být kreativní a hledat cesty, jak nad ní zvítězit. A čas prověří skutečnou hodnotu služeb mnohých vzdělávacích firem. Na druhou stranu, pokud mě kontaktují lektoři či trenéři např. obchodních dovedností, že by měli zájem o spolupráci s naší firmou, a já zjišťuji, že hlavním motivem pro jejich konání je fakt, že chtějí práci – rozumějte jinými slovy... lektor obchodních dovedností není schopný si sám zajistit zakázku aneb prodat sebe i svou službu – říkám si, kde je chyba? V těch, co nabízejí své vzdělávací služby? Nebo v těch, kteří si je objednávají...

Situace se do značné míry stává o to pikantnější tím, že z řad Evropské unie přichází neustále nové a nové impulsy směrem ke zvyšování konkurenceschopnosti skrze vzdělávání pracovníků ve firmách. Tyto v mnoha případech účelově čerpané peníze z EU (z řad firem coby koncových uživatelů dotace) mají také své důsledky. Jednak se na trhu vzdělávání drží či pohybuje mnoho velmi pochybných subjektů, firem, lektorů, o jejichž kvalifikaci bychom mohli velmi úspěšně polemizovat. Jednak se koncové firmy, čerpající dotace z EU, snaží především vyčerpat co nejvíce peněz, nikoliv co nejefektivněji s co nejkvalitnějšími výsledky vzdělávacích procesů. A jednak se v podstatě my všichni učíme především čerpat peníze – skrze řádně vyplněné formuláře, žádosti, docházky, atd. – učíme se administrovat projekty. Učíme se, jak být úředníky. Není to zvláštní? Myslel jsem si, že původní ideou vzdělávání ve firmách bylo a je zlepšit své schopnosti v práci, potažmo v podnikání (tedy stát se konkurenceschopnější). Mezitím se však dle mého děje přesný opak – díky novému přílivu financí do firem (dotací z EU zaměřených ať už na projekty vzdělávání či jiné dotační tituly) stávají se firmy často z velké části svých příjmů doslova závislé na dotacích, čerpání peněz z fondů EU atd. Kolik z nás díky evropským fondům skutečně zlepšilo své podnikatelské schopnosti? V roce 2009 naše firma realizovala první – a díky mému rozhodnutí také poslední projekt realizovaný z dotace EU. Uvědomil jsem si rychle, že čas a energie na tyto dobře míněné projekty chci jako podnikatel vložit do přínosnějších aktivit, které se mi v budoucnu více vyplatí – protože se chci učit být dobrým podnikatelem, nikoliv být dobrým administrátorem dotací z EU. Už starý pán Tomáš Baťa říkával, že v jeho firmě by každý pracovník měl být takovým samostatným podnikatelem: „Já podnikatel, ty podnikatel. Já pán, ty pán.“ Pohybuji se v desítkách firem po ČR, ale vidím velmi málo skutečných podnikatelů...

Nicméně zpět k pointě. Ať už v důsledku špatně chápaného a přehnaného důrazu na všemožné a neefektivní vzdělávání pracovníků či v důsledku neefektivní politiky EU, co se dotací směrem ke vzdělávání v soukromém sektoru týče, najednou zjišťujeme, že všichni máme plné zuby právě toho nejcennějšího – jen před námi někdo vysloví pojem firemní školení, vzdělávání, dotace z EU pro zvýšení konkurenceschopnosti a už nám nabíhá husí kůže. Jsme znechuceni, v myšlenkách nám běhají představy o dalším nudném dni stráveném kdesi na zadku, s nulovým efektem do praxe. Firmy potažmo zaměstnanci jsou dnes již přeučeni – všemi těmi manažerskými, komunikačními, prezentačními či obchodními dovednostmi. Všechny ty soft-skills kurzy, školení, akce... Kde jsou výsledky takovýchto školení? Kde je návratnost investic do tohoto typu vzdělání?

Když si otevřeme webové stránky s běžnou nabídkou vzdělávací agentury, zjistíme, že dnes již v podstatě každá takto zaměřená firma nabízí skoro až tajuplně znějící slovíčka typu: zjistíme vaše potřeby, připravíme vám kurz / vzdělávání na míru. A někde v nabídce narazíte i na pojmy typu – měříme výsledky vzdělávání atd. Obávám se, že pokud by minimálně to poslední dělali – tj. měřili finanční efekt plynoucí z výsledku vzdělávání – tzn. schopnost aplikovat znalost do praxe s konkrétním kladným účinkem, pak by mnoho vzdělávacích firem nepřežilo do konce příštího roku.

Proč o tom všem píši? Jsem zarputilý kritik vzdělávání? Nebo dokonce pomatený majitel jedné ze vzdělávacích firem, které na trhu najdete? Ne. Jsem první, kdo bude bojovat za skutečně opodstatněné vzdělávání ve firmách začínající už od podnikatelů samotných. Jsem první, kdo bude propagovat fakt, že především ve vzdělávání – což je vlastně proces, kterým vz- ... vzhůru posouvám – dělání... nebo-li schopnost něco dělat – je správná cesta k růstu zdravého podniku potažmo zdravé ekonomiky. Nicméně otázka zní, jak realizovat efektivní vzdělávání? Jak ze slyšeného slova (informace) učinit znalost a ze znalosti dovednost.

Tímto problémem jsem se zabýval dlouhá léta a momentálně jsem ve stádiu, kdy jsem přesvědčen o dvou věcech. První důležitá věc je opakování. Mnoho konvenčních kurzů a praktik vzdělávacích agentur spočívá v tom, že nárazově – např. 1x za rok – pošlou své pracovníky na dva dny kurzu s určitým tématem. Co si takový pracovník z kurzu odnese – bavíme-li se o získaných znalostech, potažmo o schopnosti tuto znalost použít? Troufám si tvrdit, že v podstatě skoro nic. 1x za rok na dva dny věnovat něčemu pozornost... to je jako vysypat hrnek soli do moře. Vše se rázem rozplyne do ztracena. Naše společnost vyvinula model, který již prošel testováním u našich klientů a přináší výsledky. Jedná se o jednoduchý koncept: vzdělávání probíhá pravidelně, každý měsíc, v rozsahu trvání 3-4hod. max. V tomto duchu velmi rád používám slovo FORMOVÁNÍ. Byť jsme vzdělávací firma, neškolíme, nevzděláváme, ale formujeme. Nejradši bych do oborové charakteristiky našeho podniku vložil termín formační společnost (aneb společnost formující žádoucí dovednosti vašich pracovníků) místo vzdělávací společnosti, ale kolik lidí by tomuto slovnímu spojení rozumělo... Formujeme pracovníky našich klientů. Formujte i Vy své pracovníky. Přestaňte vzdělávat, začněte formovat. Výsledky jsou fascinující. Mnozí naši klienti tento fakt poznali. Formace v konkrétní dovednosti vede ke skutečným finančním efektům (výsledkům).

Druhá věc, jak odlišit konvenční vzdělávání od skutečně účinného je tato: staré známé manažerské pravidlo říká: vysvětli, nech si vysvětlit, ukaž, nech si ukázat. Kolik lektorů a vzdělávacích firem jde tak daleko, aby alespoň důsledně přezkoušeli pracovníky, kteří absolvovali určitý kurz? A to už vůbec nemluvím o tom, kolik z lektorů či dalších zaměstnanců vzdělávacích firem je schopno ukázat v praxi to, o čem svým posluchačům hovoří? Viz. onen lektor obchodních dovedností, hledající si z důvodu nedostatku poptávky práci u jiné vzdělávací firmy. A ve finále, pokud se někdo tak daleko dostane (že ukazuje v praxi to, co učí), kolik z těch lektorů a školitelů je schopno si zkontrolovat, že to, co vysvětlili, nechali si vysvětlit a ukázali v praxi, pak vyškolení pracovníci skutečně dělají (tedy ukazují).

Mnohé věci jsou dle mého názoru velmi jednoduché a prosté. V podnikání se setkávám s tím, že tam u klientů, kde vládne zdravý selský rozum, nemá naše firma tolik práce. Musím však konstatovat, že většinou u klientů máme práce mnoho. Jednoduchost a zdravý selský rozum ve většině případů chybí. Otázka je proč, ale to by bylo samo o sobě na další článek. Nezbývá než konstatovat, že zatímco konvenční vzdělávání na trhu prozatím stále vítězí, probouzí se k plnému prozření stále více firem (potažmo majitelů), kterým dochází, že vzdělávání samo o sobě nestačí. Chybou by bylo zanevřít na vzdělávání obecně! Zanevřeme na konvenční vzdělávání. A přistupme k vzdělávání pracovníků založeném na formování, opakování, vysvětlování, zkoušení, ukazování a dozor v praxi – to vše poskytované ze strany kvalitní vzdělávací společnosti.