Kouzlo inflace
Inflace je bezvadná v tom, že umožňuje dlužníkům zbavit se části dluhů. Toho s
úspěchem využívají všechny vlády, pro které tvoří inflace pohodlný způsob,
kterým částečně řeší své dluhové problémy. Pro úspory je však inflace smrtící.
Hodnota úspor je inflací znehodnocována, takže za stejnou sumu peněz, si můžeme
koupit stále méně a méně zboží.
Když zavítáme na stránky Českého statistického úřadu, můžeme se podívat na
průběh inflace v posledních 15 letech. Inflaci v jednotlivých měsících shrnuje
tato tabulka:
|
1
|
2
|
3
|
4
|
5
|
6
|
7
|
8
|
9
|
10
|
11
|
12
|
1997
|
1,2
|
0,3
|
0,1
|
0,6
|
0,1
|
1,2
|
3,5
|
0,7
|
0,6
|
0,4
|
0,4
|
0,5
|
1998
|
4
|
0,6
|
0,1
|
0,3
|
0,1
|
0,3
|
1,9
|
-0,2
|
0,1
|
-0,2
|
-0,2
|
-0,2
|
1999
|
0,8
|
0
|
-0,2
|
0,3
|
-0,1
|
0,2
|
0,8
|
0,1
|
-0,1
|
0
|
0,2
|
0,5
|
2000
|
1,7
|
0,2
|
0
|
-0,1
|
0,2
|
0,6
|
0,6
|
0,2
|
0
|
0,3
|
0,1
|
0,2
|
2001
|
1,9
|
0
|
0,1
|
0,4
|
0,6
|
1
|
1
|
-0,2
|
-0,7
|
0
|
-0,1
|
0,1
|
2002
|
1,5
|
0,2
|
-0,1
|
-0,1
|
-0,1
|
-0,3
|
0,5
|
-0,2
|
-0,5
|
-0,3
|
-0,2
|
0,2
|
2003
|
0,6
|
0,2
|
-0,1
|
0,2
|
0
|
0
|
0,1
|
-0,2
|
-0,5
|
0,1
|
0,5
|
0,2
|
2004
|
1,8
|
0,2
|
0,1
|
0
|
0,4
|
0,2
|
0,4
|
0
|
-0,8
|
0,5
|
-0,1
|
0,1
|
2005
|
0,7
|
0,2
|
-0,1
|
0,1
|
0,2
|
0,6
|
0,3
|
0
|
-0,3
|
0,9
|
-0,3
|
-0,1
|
2006
|
1,4
|
0,1
|
-0,1
|
0,1
|
0,5
|
0,3
|
0,4
|
0,2
|
-0,7
|
-0,5
|
-0,1
|
0,2
|
2007
|
1
|
0,3
|
0,3
|
0,7
|
0,4
|
0,3
|
0,4
|
0,3
|
-0,3
|
0,6
|
0,9
|
0,5
|
2008
|
3
|
0,3
|
-0,1
|
0,4
|
0,5
|
0,2
|
0,5
|
-0,1
|
-0,2
|
0
|
-0,5
|
-0,3
|
2009
|
1,5
|
0,1
|
0,2
|
-0,1
|
0
|
0
|
-0,4
|
-0,2
|
-0,4
|
-0,2
|
0,2
|
0,2
|
2010
|
1,2
|
0
|
0,3
|
0,3
|
0,1
|
0
|
0,3
|
-0,3
|
-0,3
|
-0,2
|
0,2
|
0,5
|
2011
|
0,7
|
0,1
|
0,1
|
0,3
|
0,5
|
-0,2
|
0,3
|
-0,3
|
-0,2
|
0,3
|
0,4
|
0,4
|
Zdroj: ČSÚ
Pro jednotlivé roky pak uvádí ČSÚ o velikosti inflace v procentech tyto údaje:
1996
|
1997
|
1998
|
1999
|
2000
|
2001
|
2002
|
2003
|
2004
|
2005
|
2006
|
2007
|
2008
|
2009
|
2010
|
2011
|
8,8
|
8,5
|
10,7
|
2,1
|
3,9
|
4,7
|
1,8
|
0,1
|
2,8
|
1,9
|
2,5
|
2,8
|
6,3
|
1
|
1,5
|
1,9
|
Zdroj:
ČSÚ
Obrázek
1
Znamená to, že pokud bychom si v roce 1997 ušetřili 100000 Kč na důchod, tak
bychom si za tuto sumu nyní v roce 2012 mohli koupit zboží v hodnotě okolo 62
tisíc korun. To odpovídá zhruba průměrné inflaci okolo 3% ročně. Následující
graf ukazuje, jak rychle klesá hodnota úspor při různých mírách inflace a pro
srovnání je v grafu též uvedena reálná míra inflace ČR.
Obrázek
2
Pokud by se inflace utrhla ze řetězu, byla by situace podstatně ničivější.
Prakticky by to znamenalo, že spořit nemá cenu, protože libovolná inflace větší
než 10% zlikviduje polovinu úspor během pěti let. Jen pro pořádek uvádíme, že
míra inflace 14% byla během ropné krize v sedmdesátých letech minulého století.
Obrázek
3
Statistika je mocná zbraň a vždy lze nalézt čísla, která jsou pozitivní, takže
když nebudeme uvažovat posledních 15 let, ale třeba posledních 10 let, tak
dojdeme k průměrné míře inflace 2,2%. Nicméně v každém případě platí, že v
posledních třech letech je inflace malá a pravděpodobně tedy poroste. Pro ty,
kdo si nyní berou hypotéky, protože ty jsou nyní extrémně levné, to znamená, že
by se měli snažit si tyto nízké úroky zafixovat na co nejdelší dobu, protože
zcela jistě porostou.
Banka není žádná charita a tak se bankéři naučili s inflací bojovat tím, že vám
za vedení účtu připisují jen minimální úrok ve výši od 0,1 do 1%, který si
navíc ještě vyberou na poplatcích za vedení účtu, včetně tisíců dalších
poplatků. V praxi to znamená, že když budete ukládat do banky měsíčně
pětistovku s cílem uspořit na důchod, může se vám stát, že až polovinu této
sumy vám sežere vedení účtu a druhou polovinu inflace za 10 let. Z výše
uvedených údajů vyplývá jedno nezpochybnitelné zjištění. Kdo odnáší peníze do
banky a tímto způsobem spoří je idiot.
Inflace je pro spotřebitele nepříjemná, protože zvyšuje ceny zboží a je
nepříjemná pro poskytovatele úvěrů, protože těm ukusuje ze zisků. Pro dlužníky
je však pohodová cesta k tomu, jak snížit hodnotu dluhů. Největšími dlužníky jsou
státy, takže není divu, že je inflace tolerována, dokonce, pokud stát usoudí,
že je příliš nízká, je tu a tam podpořena kupříkladu zvýšením DPH, nebo
spotřební daně. V minulosti se státy naučily inflaci regulovat velikostí
základní úrokové míry, takže panuje všeobecné přesvědčení, že v boji s inflací
o nic nejde, a boj s inflací spočívá jen ve vhodném načasování určitých
technických opatření.
Čeho se naopak všichni děsí, je deflace.
Čtěte více:
Chcete brát důchod 20.000 Kč měsíčně? Máme pro Vás
návod. Část první
Pokračování příště Tyto zprávy pro vás vytváří Akcieatrhy.cz |