Rozkol v eurozóně na spadnutí?

Že finanční svět není v klidu, o tom není třeba pochybovat, jinak by bankéři houfně neopouštěli svá místa ve vrcholovém vedení největších světových bank. V klidu není ani eurozóna, o Řecku a situaci v něm, se mluví prakticky nepřetržitě. Jaké jsou kroky bankéřů, hlavně německých? Jsou opravdu bezvýhradně pro záchranu eurozóny, nebo vysílají jiné signály?

Rozhodně nesledujte výroky Merkelové a dalších politických představitelů, jejich kroky nic nového nepřinesou. Sledujte výroky – ale zejména kroky – německých bankéřů. Podle dostupných signálů čím dál více vzrůstá napětí mezi ECB a Bundesbankou. Bundesbanka byla dlouhodobě jádrem Evropské centrální banky, vždyť ta dokonce i sídlí ve Frankfurtu.

Německým bankéřům zvyklým po desetileté prosazovat přísnou monetární politiku a politiku silné marky dochází trpělivost. ECB nedávno zaplavila trh 500 mld. euro (i když se drtivá většina vrátila zpět na její účty ve formě ovenight vkladů). Prezident Bundesbanky Jens Weidmann varoval před pokračováním takového vývoje. O odchodu významných představitelů Německy z vedení ECB z důvodů nesouhlasu jsem psal již dříve.  Rozpory mezi těmito dvěma významnými institucemi přetrvávají,  Jens Weidmann hlasoval proti řadě opatření podnikaných Evropskou centrální bankou.

Jakou má kdo pozici se nejlépe ukázalo při nedávných jednáních skupiny G20 v Mexiku. Než se tam prezident Evropské centrální banky Mario Draghi vůbec objevil, většina jednání byla již u svého konce. Ať si prohlašuje, co chce, jeho pozice je velmi závislá na názoru Německa.  Dva dny před ním totiž na stejném fóru vystoupil právě šéf Bundesbanky. Podle jeho názoru současnou situaci nevyřeší nalévání peněz formou půjček, vždyť právě přebytek snadno dostupných prostředků byl jednou z příčin stávající krize. Banky musí výrazně posílit kapitál.

Neochoty jižního křídla EU k úsporným opatřením si je Německo moc dobře vědomo. Voliči těžko strpí další a další peníze posílané Řecku a dalším zemím. K tomu si přidejte schválený záchranný balík pro vlastní bankovní sektor. Proč by Německo mělo zachraňovat Řecko, případně Portugalsko a další země, aby banky neutrpěly ztráty? Proč? Elegantnější než věnovat podobnou sumu peněz přímo na rekapitalizaci vlastních bank. V rámci programu SiFFin má Německo pro vlastní banky připraveno 480 mld. euro včetně garance odkupu od bank vládních obligací zemí eurozóny. Myslím, že toto mluví za vše.

K tomu si přičtěte dopis, který nedávno Jens Weidman poslal p. Draghimu, ve kterém si stěžuje, že ECB přijímá za své půjčky jako záruku cenné papíry nižší a nižší kvality. Takovéto otevřené vyjádření nesouhlasu, to je donedávna něco nevídaného. Nikdo z vedoucích představitelů Evropské centrální banky se k tomu nechce oficiálně vyjadřovat. To samo o sobě svědčí o závažnosti tohoto dopisu.

Přímo rozkolem v eurozóně si to zatím nazvat nedovolím, i když, kdo ví, co přinese budoucnost…

Na svět se pak dostane osa Berlín-Moskva-Peking s podporou zemí Perského zálivu a zlatem jako součástí nově vnikajícího měnového systému.