Je rok 2011 a všechny rozvinuté země jsou vtaženy do programů omezování rozpočtových deficitů. Všechny? Ne! a tím kdo vzdoruje není žádná malá vesnička, ale největší světová ekonomika, ačkoliv její politika nepatří mezi těm nejctnostnějším. Připomínkou tohoto faktu bylo, i když v té době již víceméně symbolické, snížení AAA úvěrového ratingu USA ratingovou agenturou Standard & Poors z počátku srpna. A nyní, když deficit právě skončeného fiskálního roku, podle nejnovějších odhadů Congressional Budget Office (CBO) dosáhnul 1 280 miliard USD (8,5 % HDP), oznámil prezident Obama nový stimulační balíček, ten by měl být tentokrát zaměřený primárně na zvýšení zaměstnanosti.

Deja vu

Původní odhady nákladů na tento plán byly 447 miliard USD (tj. 3 % HDP), hlavním cílem tohoto stimulu pak bylo rozšířit nebo prodloužit stávající opatření, jako je omezení odvodů zaměstnanců na sociální zabezpečení a prodloužení programu pro dlouhodobě nezaměstnané, který by měl, pokud by se do té doby politikové nedohodli jinak, skončit na konci tohoto roku. Náklady na tato opaření činí 180 miliard USD. Snížení odvodů zaměstnanců na sociální zabezpečení, od kterého si vládní činitelé slibují vytváření nových pracovních míst, stejně jako daňové benefity pro zaměstnavatele zaměstnávající dlouhodobě nezaměstnané navýší tuto částku o dalších zhruba 300 miliard USD (po zahrnutí dalšího snižování odvodů zaměstnanců na sociální zabezpečení). Zbylá část prostředků balíčku je pak určena na investice do infrastruktury a podporu státu, což by mělo zabránit propouštění ve státním sektoru.

Dobrý nápad v krátkodobém horizontu

Ačkoliv nelze určit, která část z tohoto balíčku bude nakonec uvedena v život, zdá se pravděpodobné, že Republikáni, kteří mají nyní ve Sněmovně reprezentantů většinu, nebudou chtít v době velmi křehkého ekonomického růstu prosazovat utaženou fiskální politiku. Prezident Obama záměrně dramatizoval tento problém před svým vystoupením v Kongresu, které bylo velmi podobné Řeči o stavu unie. Kromě toho, od prezidentovy řeči z konce srpna Ben Bernanke opakovaně řekl, že monetární politika již toho udělal pro stimulaci růstu, a že je nutné se vyhnout fiskálním opatřením vedoucím ke zhoršení procesu ozdravení ekonomiky.

V tuto chvíli, ačkoliv zodpovězení těchto otázek stále leží na bedrech politiků, se zdá velmi pravděpodobné, že americkou ekonomiku v příštím roce žádná rozpočtová omezení nečekají. Naopak, mohla by dokonce těžit z mírného navýšení (0,8 % v porovnání s původním scénářem), v případě že Kongres schválí další rozšíření již běžících opatření.

Co bude následovat?

Proces schvalování amerického rozpočtu je složitý proces a současný vývoj situaci nijak neulehčuje. Zaprvé, navýšení rozpočtového stropu o 2 100 miliard USD, ke kterému došlo na konci července byl schválen za podmínky škrtů v minimálně stejné výši v následujících 10 letech. K tomu již došlo ke schválení tzv. diskrečních výdajů (zahrnujících provozní výdaje, včetně vojenských výdajů) v objemu 900 miliard USD, další omezování rozpočtových výdajů ad hoc v objemu 1 500 miliard USD je pak nyní tématem jednání obou hlavních poslaneckých stran v rámci dvanáctičlenného „super výboru“. V případě že tento výbor nedojde do 23. listopadu k žádné dohodě, nebo neposune-li Kongres termín této dohody, budou automaticky spuštěno další omezování výdajů, včetně těch mandatorních, což se týká zejména výdajů na zdravotní péči. Odhady CBO ukazují, že krátkodobý dopad tohoto rozhodnutí na deficit (a tudíž i na chod státu) bude omezený. Záměrem Zákona o rozpočtu, jak již naznačuje jeho jméno, tkví zejména v postupném zlepšování fiskální disciplíny. A nyní opět, toto je všeobecně dobrá myšlenka.

Kromě debat v rámci super výboru, která bude, s ohledem na zúčastněné osobnosti, pravděpodobně velmi živá, čeká americké politiky také hlasování o rozpočtu pro tento fiskální rok a také diskuze zaměřená na úlohy tohoto plánu.

Dojem plynoucí z těchto diskuzí nemusí být pro politiky USA nezbytně lichotivý. Zlepšení důvěry obyvatel není totiž to, co se od ní očekává, resp. je nepravděpodobné, že by se americké domácnosti vydali na nákupy zboží dlouhodobé spotřeby nebo že by společnosti začali nabírat zaměstnance a masivně investovat.

Na rozdíl od Eurozóny, nebude fiskální politika v USA restriktivní, jen těžko si však lze představit, že by podněcovala k nějaké aktivitě.

Zdroj: (BNP Paribas, www.penizenavic.cz)