Malá exkurze do účetnictví bank aneb mimořádné zisky při přecenění dluhopisů

V průběhu uplynulých výsledkových sezón jsme v rámci amerického bankovního sektoru mnohokrát zmiňovali tzv. Statement 159, neboli účetní pravidlo z roku 2007, které v praxi vede k tzv. Credit Valuation Adjustment. Toto přecenění dluhu zjednodušeně umožňuje bankám vykázat účetní zisk, klesne-li tržní hodnota jejích dluhopisů pod nominální hodnotu. V takovém případě mohou banky teoreticky realizovat profit, pokud své dluhy odkoupí zpět s diskontem. Již delší dobu jsem se pídil po tom, jaká je skutečná mechanika této operace. O jednu z možných alternativ bych se nyní rád podělil. Pro lepší názornost ji můžeme doprovodit ilustrativním numerickým příkladem.

V době, kdy nebyly natolik rozšířené různé spekulační a derivátové obchody, byl finanční svět o něco jednodušší. Většina finančních produktů měla takříkajíc „hotovostní“ základ. Cena klasického obchodovatelného 10letého dluhopisu, emitovaného řekněme Citi , závisela mimo jiné na tržních úrokových sazbách, likviditě na trzích a tržním vnímání kreditního rizika emitenta.

Celý článek naleznete na serveru Patria Online, a to konkrétně ZDE