Hyperinflační apokalypsa (II): Tiché škytnutí

V minulém díle jsem psal o tom, proč není debata o hyperinflaci šílená, i když právě procházíme deflací. Jak a odkud ale hyperinflace uděří?

Jednoho dne, když se zrovna na trhu neděje nic výjimečného, ovšem všeobecná nervozita dosahuje horečnaté úrovně (jak jsme toho svědky už nějakou chvíli), zazní na trhu komodit tiché škytnutí – nevelké, ovšem náhlé poskočení ceny některé klíčové komodity, třeba ropy.

To zahýbe výnosy dluhopisů, jelikož manažeři investičních fondů sníží svá dluhopisová portfolia a pokusí se vydělat na vzrůstu dané komodity. (Ve skutečnosti to nebudou samotní manažeři, nýbrž jejich automatické obchodní systémy). Fondy začnou zničehonic prodávat své – třeba americké – dluhopisy, protože nic výhodnějšího na prodej v tu chvíli mít nebudou.

Nebude to však objem tohoto výprodeje, co upoutá pozornost Bernankeho a FEDu, nýbrž načasování. Dojde k němu totiž chvíli před velkou aukcí dluhopisů. A tak Bernanke nabízené dluhopisy skoupí, aby výprodej kompenzoval a udržel tak nízké výnosy jednak v rámci boje proti deflaci, ale samozřejmě i s ohledem na úroveň financování státního dluhu. FED dosud prováděl „kvantitativní uvolňování dia“ a žádný konec světa nenastal. To dodá Bernankovi kuráže! Proto se rozhodne udusit ono malé škytnutí hned v zárodku.

Nákup však provede tak masivním způsobem, že manažeři fondů vrhnou do jeho čekající náruče ještě víc státního papíru – nikoli však ze strachu, přinejmenším ne zpočátku. V prvních zhruba 15 minutách bude tento výprodej s největší pravděpodobností spořádaný a manažeři si budou v té chvíli říkat, že později tytéž dluhopisy zase skoupí, samozřejmě levněji.

Run na dluhopisy

FED si nicméně celou situaci vyloží jako run na státní dluhopisy....

Pokračování článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/22744/hyperinflacni-apokalypsa-i-jak-proc-kdy/