Jsou politici při smyslech?

Rating je míra úvěrového rizika. Hodnotí finanční sílu dlužníka z pohledu schopnosti a ochoty hradit jeho závazky. Rating není investiční doporučení: někteří investoři preferují bezpečné dluhopisy, jiní raději rizikové. Ratingové agentury jsou nezávislé soukromé společnosti. Jejich tržby tvoří poplatky soukromých firem a bank, které si nechávají ratingovou analýzu zpracovat na zakázku. Pro velké korporace je to totiž nepsaná povinnost.

Zde se nabízí otázka, zda agentury nejdou klientům „na ruku“. Neměly by: fungují již od počátku 20. století a kdyby se ukázalo, že jsou úplatné, mohly by rovnou zavřít krám. Důvěryhodnost je v tomto obchodě naprostým základem. Možná právě proto existují jen tři velké globální agentury, které zcela zastiňují všechny ostatní: Standard & Poor’s (jejíž kořeny sahají až do roku 1860), Moody’s (1900) a Fitch – ta je na trhu relativním nováčkem, vznikla teprve roku 1913. Všechny tři jsou americké. Žádná náhoda: v prostředí nerušeném světovými válkami a celními bariérami se finanční trh vyvíjel jinak než v Evropě.

Proč je Kalifornie na úrovni Maďarska

Ratingová hodnocení vlád tvoří agentury zdarma a publikují je bezplatně. Není divu, vždyť jde o nejlepší reklamu zdarma, jakou si umíte představit! A jaké údaje jsou podkladem pro rating?

Nejprve se berou v úvahu čísla. Především dluh a jeho struktura. Jsou věřitelé domácí, či zahraniční? Je dluh v domácí, nebo cizí měně? Je dobře strukturován z hlediska doby splatnosti, anebo hrozí nahrnutí objemných splátek během krátkého časového období? (Špatná časová struktura dluhu poslala v roce 2000 ke dnu Argentinu, ačkoli její dluh byl méně než poloviční velikosti řeckého.)

Dalším číslem je běžný účet, jeho přebytek, či deficit. Odtéká kapitál, či přitéká? Jak vypadá zahraniční obchod? Stačí devizové rezervy krýt potřeby exportu? A tak podobně.
Dále samozřejmě přicházejí na řadu veřejné finance.

Kromě zmíněného státního dluhu se uvažuje vývoj deficitů (či přebytků, jsou-li), objem výdajů a jejich struktura. Samozřejmě i zdroje financování: jsou důležitější spotřební daně a DPH, nebo daně z příjmů a kapitálu? Státy, které se příliš spoléhají na daně z příjmů, mohou být vysoce rizikové. Zisky podniků a příjmy bohatých jednotlivců totiž hodně kolísají v závislosti na hospodářském cyklu. Bohatá Kalifornie se tak dostala na stejný ratingový stupeň jako Maďarsko kvůli špatné struktuře příjmů: příliš se spoléhala na progresivní zdanění.

Ratingová agentura vyhodnotí všechny relevantní číselné údaje absolutně i relativně, ve srovnání s podobnými státy. Tím však ještě proces nekončí. Politiku vlády a její budoucí kroky sice kvantifikovat nelze, to však neznamená, že tento problém neexistuje. Ratingový výbor také hodnotí ochotu platit dluhy. Má hodnocená země pověst spolehlivého dlužníka, anebo na věřitele dokáže udělat dlouhý nos? V druhém případě má kreditní rating pošramocený na dlouhé desítky let dopředu. Česká republika má například většinu čísel na úrovni ratingu AAA, ovšem úmyslný státní bankrot z roku 1953 – kdy vláda jednostranně zrušila platnost všech dluhopisů a podobných závazků – nás poškozuje dodnes.

Když si politik pustí ústa na špacír

Ratingové agentury nehodnotí země z hlediska osy pravice–levice, ovšem odhadují budoucí možné kroky vlády. Je zřejmé, že vláda, která slibuje velkorysé výdaje, rating země zhorší ve srovnání s vládou, která slibuje rozpočtovou disciplínu a úsporné programy. Klíčová otázka zní: „Are the policies conscious?“ – Česky řečeno, jsou vládní politiky prováděny s vědomím možných důsledků? Anebo jiný, pádnější překlad: Jsou politici při smyslech?

Když si ovšem nějaký politik v rámci předvolební kampaně pustí ústa na špacír a nechá je pronášet věty typu „státní dluh není žádné drama“ – ve státě, který nebyl schopen vyrovnat svůj rozpočet ani během nejrobustnějšího období hospodářského růstu v letech 2006 a 2007! – takový politik dělá vše pro to, abychom rating AAA nikdy neobdrželi.

Je totiž možné, že některý analytik v New Yorku znalý češtiny jeho slova zachytí, usoudí, že dotyčný není při smyslech, a zpracuje tento názor do zprávy pro ratingový výbor. Agentury totiž jsou sice politicky neutrální, ale když se objeví populista kalibru Vladimíra Mečiara – a zde doslova cituji ředitele Moody’s pro střední a východní Evropu – jde o jiný příběh.

Autor je ředitelem pro strategii Partners