Korupce, korupcia, korrupció

Korupce, která se ani dvacet let po pádu komunismu a deset let poté, co všechny středoevropské země prošly hlavní fází transformace, nijak výrazně nesnižuje, se stala v celém regionu systémovým ekonomickým a politickým problémem. Tak velkým, že se dá říci, že bez jeho postupného omezení nemá Česká republika (či Slovensko a Maďarsko) šanci dosáhnout alespoň průměrné unijní úrovně, což přitom není meta nijak vysoká a vzdálená. Korupce, doprovázená předraženými státními zakázkami, neprůhlednými tendry, plýtváním a rozhazováním státních prostředků, stojí jen Českou republiku řádově několik desítek, až sto miliard ročně.

V době, kdy jsme se kvůli loňskému poklesu hospodářsky vrátili někam do roku 2007 či 2008 a stát, byť se současně výrazně zadlužuje, v mnoha oblastech osekává výdaje, přestáváme na svou míru korupce prostě mít. Občané, naštvaní, že se jim nedostává peněz v jejich vlastních peněženkách, přestávají tolerovat okázalý životní styl první korupční politicko-ekonomické generace elit tolerovat. V Česku, na Slovensku či v Maďarsku se tak může opakovat scénář, který zažilo Polsko, kde se před pěti lety k moci dostala zcela nová, korupcí nezatížená politická garnitura Práva a spravedlnosti a Občanské platformy – v roce 2005 doprovázená i dvojicí extrémně-populistických stran Liga polských rodin a Sebeobrana.

Zrušte kapitalismus

Nejvyhrocenější je situace v Maďarsku. Není divu! Osm posledních let vlády socialistů bylo provázeno rozsáhlým klientelismem a všichni tři poslední socialističtí premiéři byli forintoví miliardáři. Společně s finančním krachem, který odvrátila jen půjčka od Mezinárodního měnového fondu, se zhroutila i tolerance Maďarů ke korupčnímu prostředí ve své vlastní zemi.

V dubnových volbách se až na neuvěřitelných osmdesát procent hlasů mohou těšit „antikapitalis­tické“ „protikorupční“ strany – Fidesz bývalého premiéra Viktora Orbána a neofašistický Jobbik. Dvě třetiny hlasů pro Fidesz a téměř dvacet pro Jobbik nepramení jen z hloubky finanční krize, kterou maďarští socialisté, na rozdíl od řecké vlády, navíc poměrně odvážně řeší. Tak obrovská podpora opozici je i protestem proti zkorumpovanému systému. Zatímco Fidesz útočí především na zahraniční investory a mluví o „nacionalizaci“ některých klíčových odvětví, jako jsou vodárny, plyn nebo výroba elektřiny, Jobbik jde dál a útočí na maďarský korupční kapitalismus jako systém. Se svými demagogickými sociálními a protikorupčními hesly stoupá na žebříčku popularity a pozice druhé nejsilnější strany v zemi ho zřejmě nemine.

Kradou všichni

Na sousedním Slovensku je situace složitější. Vládní koalice, jejíž dvě menší strany Hnutí za demokratické Slovensko a Slovenská národní strana se otevřeně vzájemně obviňují z korupce, je v hospodářské kriminalitě namočená stejně jako opozice. Na tu premiér Robert Fico vytáhl financování přes švýcarská konta a garážové firmy. Jde sice o případ deset let starý, ale snahu Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKÚ) expremiéra Mikuláše Dzurindy snížit popularitu premiéra Fica poukazováním na vládní korupční kauzy to paralyzovalo. Jak v zoufalství napsal komentátor opozičního listu Sme Peter Schutz, ve slovenské politice korumpují a kradou všichni, ale SDKÚ by vládla zemi kompetentněji. I na Slovensku však poptávka po nezkorumpovaných stranách je – Svoboda a Solidarita (SaS) Roberta Sulíka se podle všeho dostane do parlamentu a získá možná i deset procent hlasů – vedle liberálního programu právě díky svému čistému nekorupčnímu štítu.

Pád velkých stran

Česká republika se nevymyká. Korupční kauza kolem transportérů Pandur odhalila přinejmenším provázanost dvou dominantních politických stran – sociální demokracie a ODS se současným českým korupčním prostředím. Tyto dvě strany ve volbách výrazně ztratí a v součtu nemusí získat ani 50 procent hlasů. Naopak i víc než dvacet procent, spolu s komunisty až procent pětatřicet, mohou získat „antikorupční strany“ – TOP 09 a Věci veřejné. Jejich hlavní vizitkou jsou právě protikorupční hesla a pověst a u TOP 09 Karel Schwarzenberg jako jakási osobní „protikorupční záruka“.

Ani v jedné ze tří středoevropských zemi sice zřejmě nedojde k tak zásadnímu zvratu jako před pěti lety v Polsku. Pokud ale elity ve všech třech zemích neomezí okrádání státu, a tím i občanů, může i v nich během příštích let nastat velký politický třesk. Příklad fašistů z maďarského Jobbiku ukazuje, že to zdaleka nemusí být jen třesk pozitivní. Následky pro naše země a naše ekonomiky by pak mohly být po všech stránkách zcela fatální.

Autor je redaktorem Lidových novin.