Devalvace není všelék!

Teorie prospěšnosti devalvace je celkem jednoduchá a jasná: Měna oslabí, tudíž je méně atraktivní zboží dovážet, naopak náš vývoz zlevňuje, a tím pádem je i atraktivnější. S tím se nedá moc polemizovat. Ale…

Dovoz a trhliny krásné teorii

Aby se dal dovoz nahradit domácím zbožím, v první řadě musí být v tuzemsku někdo schopen to zboží vyrobit. Pokud se nějaký výrobek delší dobu dovážel, začít ho (nebo jeho náhražky) vyrábět ze dne na den dost dobře nejde. Například Velká Británie většinu potravin importuje, odhaduji, že zemědělcům by trvalo několik let, než by mohli pokrýt rozumnou část spotřeby. Mezitím ale ceny potravin porostou. A stejně by to platilo u mnoha dalších výrobků, které se do Británie musejí dovážet.

Pokud již na trhu bylo nějaké domácí zboží, které konkurovalo dováženým výrobkům, je situace snazší. Jde ale o poměr dovozu a domácí produkce: Pokud se daných výrobků dováželo opravdu hodně, domácí konkurence je většinou pomálu a trh trpí stejným problémem, jaký popisuji výš – velkým převisem poptávky nad nabídkou, která se ze dne na den ani z měsíce na měsíc nedá uspokojit.

Praktické zádrhele vývozní

Co se týče vývozu, teorie praví, že za předpokladu, že jste vyváželi už před krizí, je vaše zboží levnější – takže buď vyvezete více (pokud snížíte ceny), nebo dostanete více vlastní měny za týž objem vývozu (při stejných cenách). Ale i tady je praxe problematičtější – abyste něco vyrobili, potřebujete nějaké vstupy. Ať už komodity, nebo komponenty. A ty jsou docela často získávány dovozem. Takže ani exportéra devalvace nemusí zachránit, neboť sice může prodat dráž či více, ale dost možná musí sám také dráž nakupovat, k tomu se nejspíš prodražila i doprava na zahraniční trhy a financování provozních úvěrů je pravděpodobně také dražší, neboť devalvaci obvykle doprovázejí vyšší úrokové sazby pro komerční sféru.

Jak velký je dopad na váš vývoz, záleží navíc na tom, co exportujete a jak se daří trhům, kam vyvážíte. Pokud je vaším vývozním artiklem luxusní zboží a země, kam ho dodáváte, jsou rovněž v krizi, devalvace vaší ekonomice moc nepomůže. Cílové trhy si těžko budou moci dovolit byť třeba i levnější luxus.

Příklad z praxe: Velká Británie

Velice hezkým příkladem toho, jak teorie v praxi pokulhávají, je opět současná Velká Británie. Přestože libra devalvovala přibližně o čtvrtinu proti dolaru i euru, vývoz se zvýšil jen o relativně málo – rozhodně ne o tolik, co by devalvace libry mohla naznačit, a především ne dost na to, aby se Britanie vymanila z obchodního deficitu. Důvodem je právě rostoucí cena dovozu, a neschopnost ho rychle – pokud vůbec – nahradit.

Asi největším okamžitým dopadem prudké devalvace libry je – navzdory silným domácím deflačním tlakům – přetrvávající vysoká inflace. Pokud potrvá, Bank of England by nejspíše musela zvýšit úrokové sazby, což by ale ekonomice vůbec nepomohlo, neboť úroky na bankovních půjčkách jsou již nyní docela vysoké.

Samozřejmě, pokud slabost měny přetrvá, některá odvětví se nejspíše do Britanie vrátí a ekonomika se vzchopí. Ale bude to dlouhodobý proces, nikoliv něco, co se stane přes noc nebo za rok či dva.

Devalvace vás samozřejmě také nezachrání, pokud byla krize způsobena finanční politikou vlády a tato politika pokračuje i po devalvaci. Řecko v druhé polovině 20. století devalvovalo měnu několikrát a Itálie byla pro devalvaci synonymem. V obou případech to něco vypovídá o stavu státní ekonomiky.

Autorem článku je Vlad Ender.