Wikinomika: jak masová spolupráce mění byznys

Kdo by neznal Wikipedii - "svobodnou" internetovou encyklopedii, jejíž články může zjednodušeně řečeno editovat každý uživatel, který má pocit, že ví o tématu víc než předchozí "wikipedisté". Před sedmi lety to pro většinu z nás byl šílený nápad, který "přece nemůže fungovat". Málokdo tušil, že myšlenky masové spolupráce, maximální dostupnosti informací i bezstarostného přístupu k jejich úpravám prosáknou z jednoho internetového projektu do celé kultury i do průmyslu a změní je během pár let k nepoznání.



Kniha „Wikinomics: How Mass Collaboration Changes Everything“ („Wikinomika: Jak masová spolupráce mění vše“) navzdory názvu skoro vůbec není o Wikipedii. Autoři (Don Tapscott a Anthony D. Williams) si půjčují sexy znějící „wiki“ do názvu a potom už se vydávají na svižně psanou pouť po různých webových službách a obchodních fenoménech, na kterých ukazují, jak se v posledním desetiletí spousta věcí v byznyse obrátila naruby.

Produživatelé („Hackněte náš produkt, prosíme!“)

První věc, která se zásadně změnila, je vztah mezi výrobcem (potažmo prodejcem) a zákazníkem – ze scény odchází pokorný a vděčný zákazník-konzument a přichází „produživatel“ („prosumer“), který si s vaším výrobkem bude hrát, vylepšovat ho, kreativně ho ničit a dělit se o své „hacky“ s ostatními uživateli. Autoři knihy ukazují na příkladech Applu, Sony a dalších společností, jak na tenhle trend reagovat. Není překvapením, že navrhují hýčkat si „produživatele“, vytvořit jim ideální prostředí pro jejich kreativitu – a tu pak „sklidit“. „Nechejte tisíce květin kvést,“ poklesávají místy Tapscott a Williams k jazyku self-help publikací.

Jak tomu rozumět konkrétně? Pokud vytváříte software nebo webové služby, vytvořte jim aplikační rozhraní, aby se ostatní mohli nimrat v jejich funkcích a kreativně je využívat. A protože se autoři trochu zbytečně omezují jen na svět velkých globálních firem, musíme si další nápady domyslet sami. Pokud například provozujete palačinkárnu, neomezujte zákazníky ve výběru dochucovadel a ozdob – ba naopak, nechejte je vytvářet si z jahod, šlehačky a čokolády vlastní obrázky a ty nejpovedenější foťte za rámečky na prázdnou zeď. Co si z toho tedy odnést pro úspěch firmy?

Tapscott a Williams v poslední kapitole přinášejí jednoduché rady podnikatelům a manažerům, jak reagovat na současné trendy ve všedním rozhodování:

* Buďte otevření. Využijte „ekosystému“, který se okolo vás vytvoří, když toho budete co nejmíň tajit nebo regulovat. Jako příklad si lze v českém prostředí ukázat popularitu některých internetových společností, které se nebojí na svých blozích publikovat část svého know-how, nebo dokonce fotky z firemních večírků (H1, Elephant Orchestra).

* „Jestli máte být nazí, je lepší mít buvolí kůži.“ Připravte se na to, že jestli váš produkt nebo služba bude stát za houby, lidé vám to dají pořádně pocítit na blozích a sociálních sítích – a vy se k tomu budete muset postavit čelem. Nedejbůh, abyste se snažili své kritiky umlčet – jen se zesměšníte.

* Propojujte. Využívejte výhod, které vaší firmě může přinést členství v komunitě – poskytněte jí zdrojový kód svého softwaru a ona vám ho pomůže vylepšit (jde o jeden z nejnaivnějších a nejoptimistič­tějších momentů celé knihy).

* Sdílejte. Když knihu čteme z pohledu českého podnikatele, můžeme jen kroutit hlavou nad tím, proč se tu stále tak málo firem dělí o zisky prostřednictvím „affiliate marketingu“ (tedy skrze vyplácení odměn těm, kteří přivádějí nové klienty), zatímco kolem amerických internetových obchodů existují obrovské ekosystémy webů, které jim za podíl na zisku dohazují zákazníky.

* Jednejte globálně. Využijte všech dostupných výhod globalizace – outsourcujte některé činnosti, protože kromě úspory vám to přinese další čerstvé kreativní nápady. (Znovu si v souvislosti s výhodami globalizace zakruťme hlavou nad českým podnikatelským prostředím: když zakládá internetovou firmu mladý člověk v americkém státě Wisconsin, zřejmě nikdy se nebude omezovat na samotný Wisconsin, ale na celý svět. V Česku je to přesně naopak, i když zde samozřejmě hrají roli jazykové bariéry atd.)

„Pro manažera firmy je nejdůležitější informací to, že monolitická, uzavřená a do sebe zakoukaná společnost je mrtvá,“ připomínají autoři v samotném závěru knihy. Přestože je publikace na několika místech naivní, přehnaně optimistická a zobecňuje (pokud máte cukrářství slavné díky tajnému receptu na zmrzlinu, asi bude lepší ho nesdílet), v tomhle má pravdu.

Tyto zprávy pro vás vytváří Finmag.cz.