BATHORY: O filmu

Po veliké reklamě a mediální práci (recenze, rozhovory, upoutávky v televizi) se nedalo přehlédnout, že do kin vstoupil „umělecký počin“. Protože se jedná o historický kostýmní kus (a ty já miluju) a Jakubiska (uznávaného režiséra), navíc velkofilm, moje očekávání byla velká, ale některé nepříznivě vyznívající recenze mě dopředu ladily kriticky. A tahle kritická optika možná zkreslila můj dojem, uznávám.

V první ze tří „kapitol“ filmu se dozvíme, že malou Erzsébet seznámili s Ferencem, oni se zasnoubili, rostli, vzali se, měli děti, on byl silný, velký, vojevůdce, kvůli své prudké povaze jí i ublížil, ona potratila... tento roztříštěný životopisný začátek nám trochu nudně formou kaleidoskopu postupně představí, nebo přesněji ukáže většinu hlavních postav. Když později Ferenc bojuje zakřivenými šavlemi s Turky, díky krvi a jejímu pití, ze kterého Čachtickou paní legendy podezírají, mi přišel na mysl film Dracula.

Jako kdyby se ale film nemohl rozhodnout, jestli je životopisem, hororem, dramatem, pohádkou, nebo dokonce komedií? Tu mají pravděpodobně vnést na scénu jako vypravěči Polívka (s fousama) a Mádl. Přestože je jejich projev nakonec překvapivě střízlivý, scénář jim předepisoval v historickém velkofilmu jezdit na „pra-inlajnech“. I Adso z Melku a Vilém z Baskervillu ve Jménu růže používali na tu dobu moderní vědu a zařízení, která ale v kamenných kulisách působila věrohodně. A o tomto druhém filmu, který mi vytanul na mysli, když jsem viděla dva mnichy na cestách jako vypravěče a detektivy, mohu říct: tihle pánové něco vypátrali, vydedukovali, přesvědčili diváka o své pravdě. Tahle dvojice občasný záblesk humoru přinášela a Connery je s vousy fešák.

I některé další herce zmiňme: skvělý chamtivec a záporák Karel Roden, osamělá a anemická vládnoucí paní Anna Frielová, stárnoucí vědma Deana Jakubisková-Horváthová. No a nechybí Zdeněk Srstka, který jako obvykle v úloze katova pacholka někomu ubližuje.

Snové obrazy plynou v ležérně poživačném barokním tempu, bohužel i některá realita je zobrazena podobně, a co bylo předností ve fantaskní pasáži, je v té další líné, zpomalující a trochu nudné. Nádherné jsou pasáže s dialogy, kde vystupují napovrch motivy a charaktery jednotlivých postav, jejich vazby a vzájemné pocity; méně zajímavé je postupné prokousávání se všemi historickými událostmi, všemi bitvami, všemi postavami (král, palatin, křesťané, muslimové, protestanti), všemi prostředími (bojiště, užší rodina, širší rodinný kruh, královský dvůr...). Všeho dohromady tam bylo moc a se stejným důrazem a tvůrci neurčili, co je nejdůležitější.