Nálepky nám život neulehčí

Máte rádi nálepky? Nemyslím ty, které se dávají třeba na lednici, aby vám v každý okamžik tvrdě řekly, že cesta ke snížení vaší nadváhy vede jen přes tvrdé odříkání, ale ty, které třeba někoho „olepí“ pověstí zlého, nesmlouvavého, či neschopného, nebo třeba rasistického či úplatného. Já nálepky přímo nesnáším. A nejen ty na lednici, které mi o půlnoci, když si chci něco slupnout, přikáží sprostě: Nežer!

Sprosté, ale výstižné, že? Napadá vás taky v poslední době, že by nejeden dohad, který se zdá být často nezaujatým diskutérům zbytečný, by se vůbec nerozhořel, kdyby… Vím, co říkáte, na kdyby se nehraje. Upřímně řečeno, nehraje, ale vezměte třeba prezidentskou volbu ve Francii. Socialistická kandidátka na post hlavy státu Francie Ségolène Royalová v návalu touhy po moci neváhala použít opravdu zlé argumenty. Teď je jedno, komu fandíte, a že jde o tradiční předvolební boj, jde o princip. O princip, který používá nálepky. A přitom by hned zkraje stačilo zkrátka říct jedno výstižné, ale rázné slovo. Ten, kdo uvažuje si přece musí nutně říct, jak paní Ségolène ví, že když Francouzi zvolí jejího soka, přijde s ním do země nikoli zákon, ale změť, násilí a nepokoje? A proč to ta paní vůbec říká?

Jistě jste si všimli, že milovníky nálepek jsou Češi. Libujeme si v označování toho za podvodníka ještě před tím, než jsou mu podvody skutečně prokázané, jinému zas přiřkneme bez uzardění nálepku neschopného jenom proto, že nám tohle označení v přímém přenosu televizních zpráv naservíroval naštvaný a narudlý politik, který se přitom sám topí v nejrůznějších, ne zrovna lichotivých nálepkách. Nebo čteme jízlivá slova o tom, že jeden tým lidí dělá zbytečnou práci, protože si jeden nedoceněný expert někde v skrytu vlastního pokojíku vypočítal jiná čísla a došel k jiným závěrům. Šermuje se čísly a emocemi, ale ani jedna skupina neví, kde je vlastně zakopaný pes. A tak co zbývá zmateným divákům, kteří ani netuší pravý důvod podobných dohadů? Jednoduše nálepka.

Nálepky jsou výhodně v tom, že jsou jednoduché, líbivé a na první pohled se nám zdá, že i výstižné a pravdivé. Jenže v tom je to strašné riziko. Málokdy si totiž uvědomíme, že ten, kdo nálepkuje nemusí mít pravdu, ale že naopak svůj soud vyřkne schválně tak, aby uškodil a ublížil soupeři. A jelikož všude slyšíme a čteme, že žijeme ve světě, ve kterém rozhodují správné informace, necháme se raději pohodlněji navést, než abychom sami zapátrali a zjistili si maximum o tom, co se skutečně děje. Vždyť jasně, od toho jsou tu novináři, řeknete si, média, lidé, kteří jsou za shromažďování informací placeni.

A tak příště, uslyšíte-li, přečtete-li si nebo uvidíte-li, že … prý ten či onen, nebo snad ona udělali to a proto jsou makoví, raději tu stanici, noviny, či časopis a zprávy přelaďte a vyměňte za něco jiného. Třeba za to, kde vám řeknou, proč si to myslí, a nebudou vydávat nálepku za fakt. Sami si pak uděláte obrázek o tom, co se vlastně stalo. A i když se vám to nebude líbit, nakonec váš názor může stát proti všem. Ale bude to názor, ne nálepka.