Zlín v mém oku

Takové město je sympatické právě svou malostí, člověk se zde pěšky snadno dostane z jednoho konce na druhý. Vše je tu přehledné a jasné. Když se řekne, dáme si sraz tam a tam, tak je to pouze jedno místo a nic víc se k tomu nemusí vysvětlovat. To v Praze si člověk občas není jistý, i když samozřejmě všude existují naše známé ”meeting-pointy”. A díky za ně!

Co obdivuji ve Zlíně? Skláním poklonu architektům naší nové fakulty v Mostní ulici. A děkuji jejím sponzorům. Protože toto je jeden z bodů naší prezentace. Tedy my studenti si můžeme gratulovat, že máme tu možnost navštěvovat takový skvost úspěšného a rozvíjejícího se města.

A co mám ráda? Já vám rovnou můžu říct, co mám ve Zlíně nejradši. Určitě se vám to bude zdát zvláštní, ale jsou to ”ovocné trhy”. Zbožňuji hory ovoce, mnoho tvarů a barev - darů přírody – uprostřed kouzelného podzimu. Ta vůně, která člověkem prochází, když míjí stánek plný medu. Jablka, hrušky, ořechy, okurky a rajčata. Tak tohle je pro mne Jihovýchodní Morava! Takhle ji mám ráda a tak ji také představuji.

Ale Zlín sám jakoby byl výjimkou. Vždyť továrny a průmyslové budovy lemující silnice i okraje lesů jakoby byly pyšné na své postavení, na svou výšku a zaměření. Vlastně bych se neměla čemu divit. Zlín vznikl na základě průmyslu, a tedy podle mě, splnil svá očekávání. Je tím, čím ho Tomáš Baťa vypracoval a do budoucnosti zajistil. Ale nepřipadá vám Zlín jako zcela odosobnělý prostor, ve kterém se vychovávají přeborníci, řiditelé a lapači, ale nikoliv lidských srdcí, nýbrž těch papírků, kterým říkáme peníze ?

Jeden kamarád mi řekl: ”…vesnice, co?” A já Zlín bránila, vždyť je to můj druhý domov a možná se někdy stane i tím prvním. Ale nyní se odvážím o to, čemu se neříká spontánnost. ”Co si představíte, když vám řeknu ”průmyslová vesnice”?” Není to náhodou seskupení těch divných, šedivých budov, sídel firem, které mají vždy v logu červenou? Obrovští strašáci místo selských stavení. A co ulice plná značkových obchodů místo rozkvetlých alejí ? A co drahé restaurace a prostorné banky? Někdo tomu říká umělá image a někdo cizí krása.

(Na druhou stranu, musím se zastat nemalých parků v centru a krásné zoologické zahrady, jak mi bylo mnohokrát namítnuto.)

Je tedy jen na nás zlidštění našich měst, vždyť my sami si utváříme prostor, ve kterém žijeme.

Jistě všichni víme, co tu máme, ale řekli jsme si už někdy: ”Ano, tak tohle nám tu schází !” ? Já zde bydlím sice jen chvilku, ale přesto už jsem k určitým věcem kritická. A jedna z nich je kultura. Proto mě mrzí, že místo aspoň jedné luxusní banky nestojí opravdová Zlínská galerie.

Přesto všechno, co si o Zlíně uvědomujeme a je dobře, že si to uvědomujeme, protože jen tak se s tím dá něco dělat, máme všichni toto město rádi. My ho potřebujeme a ono potřebuje nás. Nyní si tedy já sama za sebe snažím ujasnit stanovisko mezi mnou a místem, kde žiji. Protože jen tak můžeme dosáhnout vzájemné a vstřícné komunikace.

Petra Bitnerová, 1.roč. MK

15.11.1999