Opět Paroubek x Gandalovič - Matrix předsedů politických stran v médiích.

Uplynulý prodloužený víkend přinesl těm, kteří k podobné zábavě inklinují, hody v podobě uvedení kultovního díla MATRIX, přičemž jakýmsi řízením osudu se o „zážitek“ kuriózně nezávisle ve správné posloupnosti podělily obě naše hlavní komerční televize. Spolu s Českou televizí se pak zasloužily i o politickou show obdobného ražení s reprezentativním obsazením. Chyběl jen úřadující předseda ČSSD, nicméně byl bohatě nahrazen účastí premiéra a ministra kultury (zelení žádnou roli v neděli nedostali).

Jeden z hrdinů zmíněného filmu charakterizuje matrix jako neurální interaktivní simulaci, matrix politiků by se dal spíše subsumovat pod 3M, jako masivní mediální masáž, pro některé povahy by bylo možná ještě vhodnější slovo masáž nahradit výrazem masturbace. Vypadá to, že s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny nabývá na iracionalitě a akcentuje tak nepřiměřenou autonomii politiků, jejich odtrženost od běžného života. Prostě Matrix v režii PR agentur. Problém nastává, když virtuální svět politiky pronikne do reálného života a údajně neškodná ideologie se zhmotní v projevy násilí, což bylo základní téma všech debat. Velmi obtížně se pak přijímají prohlášení typu: „Do politiků se prostě bouchat nesmí,“ když bitím a kopanci poznamenaný politik shlíží z obrazovky.

Přitom jde dlouhodobě o naprosto farizejskou polemiku, při níž je haněna značka a jejím představitelům není doporučováno nic jiného, než pouhá změna nápisu na štítě. Představitelům, kteří jsou především dětmi sametové revoluce a kteří jsou od jejího uskutečnění ad hoc využíváni tou či onou stranou, případně jednotlivci, k prosazení vlastních zájmů. Komunismus se hodí, když není do čeho jiného se strefovat, za vrchol neslušnosti se však považuje, když strana, která volí tuto strategii je náhle obdobným způsobem napadána sama.

Nelze ovšem přehlédnout nový fenomén, který zavedl do praxe Jiří Paroubek. Přestal se účastnit představení o malomocných kolezích, nýbrž bez skrupulí a bez ohledu na usnesení sjezdu v Bohumíně, kalkuluje s jejich hlasy a nic si nedělá z následné kritiky. Ať se to líbí nebo nelíbí, napravuje tak pohled na české vnímání pojmů pravice a levice. A konec konců, už je na čase ukončit jejich matení. Už je na čase, aby větší a velké koalice byly vnímány takové jaké jsou, tedy jako podvody na občanech. Současná garnitura voličů (přesněji: její hlavní proud) se spolu se svými politiky a jejich móresy stává anachronismem. Dorůstá nová generace, která již nebude k politikům tak tolerantní. Nelze proto vyloučit, že staronová squadra vzešlá z nejbližších voleb se nedočká konce regulérního volebního období. Jak známo, roky končící ve druhé dekádě na osmičku nebo devítku jsou v Čechách mysteriózní, fatální, což je právě důsledkem generačních výměn. Mládež prostě začne mít dost toho, jak to vedou jejich fotříci a maminy, kteří si před dvaceti lety bláhově troufali změnit svět. Bohužel však vždycky přežije pár vyčůránků, kteří virus nepřiměřených platů, neodůvodněných imunit, neskrývaného pohrdání „plebsem“ a jiných nepravostí ponesou dál. Boj proti komunismu bez Velkého bratra je tudíž naprosto, ale naprosto falešný, bolševismus v nás je však nesmrtelný.

Zůstává nicméně faktem, že tato značka přece jenom představuje, aspoň zatím, určité výhody a KSČM dobře ví proč se jich drží. Když žádné jiné, tak určitě osobní, protože tradiční voličská základna je vcelku stabilní, neboť umírající příznivce přirozeně nahrazují nespokojení a idealističtí příslušníci nastupující generace, kterým chybí osobní zkušenost. Zkušenost s povinnými odborářskými schůzemi, brigádami socialistické práce, auty „na poukaz,“ prázdnými obchody a marnými žádostmi o devizový příslib. Ne bez důvodu jsou přesto bilboardy KSČM dávány za příklad. Strana má jednoduše matrix zmáknutý.

Málo příkladný byl naproti tomu dojem, který zanechal Jiří Paroubek při x-tém volebním střetu s Petrem Gandalovičem, tentokrát v Partii na Primě. Je otázkou, zda stylizace, kterou v tomto případě uplatnil vyplynula z doporučení nějaké agentury, nebo, jak sám tvrdí, je výsledkem samostatně vytýčené taktiky a strategie. Není nutné pochybovat o jeho schopnosti a možnostech opatřit si relevantní informace, v nedělním poledni aplikovaný způsob prezentace však nemusí zdaleka imponovat každému. V tomto ohledu Gandalovičův střídmý projev určitě uspokojil především „intelektuálně naladěnou“ vrstvu diváků, a to bez ohledu na opravdovost, důvodnost a hloubku obvinění přednesených jeho oponentem.

Relativitě vztahu mezi ideologickou předpojatostí a praktickou realizací myšlenek svědčí diskuse v Sedmičce na téma nemocenské pojištění a rovná daň. Předseda KSČM Vojtěch Filip setrval v obou případech na (zdánlivě) zásadových východiscích. Mirek Topolánek argumentoval více diferencovaně, ve věci funkce nemocenského se zřetelněji opíral o primární smysl této sociální dávky. Přitom v žádném případě nelze přehlédnout, že oba abstrahovali od faktu, že úprava, jejíž účinnost byla schválena od 1.1.2007, popírá ekvivalenci mezi vloženými prostředky a jejich použitím ve prospěch účastníků systému. Postavení a úloha zaměstnavatelských subjektů je v tomto ohledu až druhořadá.

Uzavřeme-li komentování víkendových diskusí návratem k průběhu Otázek Václava Moravce, nemůžeme si nevšimnout okolnosti, že těžko se lze vyhnout pokusům o profitaci z ataku na místopředsedu KSČM. Zde se navíc komentátor, bohužel, nedokázal vyvarovat aplikaci sugestivních a kapciózních otázek, které ve svém důsledku prospěly právě uvážlivě reagujícímu poškozenému, potažmo straně, kterou reprezentuje. Dlužno dodat, že ačkoli předseda KDU-ČSL se při debatě o této události ocitl objektivně ve svízelné pozici, tak se pokoušel bránit poměrně vynalézavě. Nicméně větším soustem pro něho byl styl a přirozená výbava „průzkumově oblíbenějšího“ Vítězslava Jandáka, než politování hodné věcné souvislosti hlavního předmětu besedy. Matrix si prostě vybírá svou daň a přednost má za všech okolností správně napsaný program včetně implementovaných, a takto limitovaných vlastností jeho aktérů.

Další podrobnější komentáře na konzervativním vebu, který od svého založení nemění image: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm.