Husákovy děti a pravda o důchodech

Slunce, seno a pár oubek

            Možná je to profesionální deformace, ale již po několik volebních období si vždy s notnou dávkou naivity představuji, jak nově jmenovaný premiér nebojácně předstoupí před  „Husákovy děti“ a řekne jim férově, jak to také může vypadat s jejich penzemi v případě neexistence penzijní reformy . Místo toho však třicátníci dále stárnou, platí ze svých výplat tučné sociální pojištění v rámci nadstandardní solidarity průběžného systému a nejsou téměř motivováni k budování vlastního finančního zabezpečení na stáří.

Bezděk a jeho komise

            S optimismem jsem proto sledoval i práci pracovní skupiny pod vedením pana Vladimíra Bezděka, která na zakázku právě parlamentních stran vypracovala dle mého názoru velice kvalitní a v našich podmínkách jednoznačně nejucelenější materiál k penzijní reformě a jejíž závěrečnou zprávu si můžete přečíst a stáhnout na www.reformaduchodu.cz. Doporučuji ji k přečtení všem , kterým není lhostejné, jak a za co budou ve stáří žít. Minimálně si pak mohou udělat jasno v tom, koho volit a koho ne v příštích parlamentních volbách.

Konec alibismu politiků ?

            Naivní byla taktéž má představa o tom, jaký bič si na sebe upletou politici, když budou mít na stole ucelený materiál doplněný matematickými výpočty a demografickými tabulkami včetně srovnání variant jednotlivých politických stran. Myslel jsem si, že pod tlakem těchto  faktů začnou jednat a dohodnou se na nějaké kompromisní cestě, kterou pak mohou odborníci dále rozvíjet. Jediným třicátníkům ve střední Evropě, kteří nevědí, za co budou v důchodě žít, by se tak konečně dostalo odpovědi. Výsledkem politické dohody je však plánované jednání někdy na podzim s cílem dohodnutí základních tezí do konce roku.

Seržant Kulík opět na scéně

            Korunu všemu pak nasadil premiér této země, jehož dětským vzorem byl zřejmě „seržant“ Kulík z jednoho veleúspěšného filmu pro pamětníky, neboť z celé stodvacetistránkové závěrečné zprávy Bezděkovy komise nosí zřejmě po vzoru  progresivního „systému Kulík“ do vlády pouze „probírané učivo“ , tedy stranu 72 uvedené zprávy, na které nalezl kapitolu o zdánlivé stabilizaci důchodového systému na příštích 15-20 let a udělal z ní jednoznačný závěr: Nic se teď reformovat nebude ! Pro úspěch ve volbách v příštím roce je zřejmě ochoten obětovat téměř vše. Pikantní na tom všem je zejména to, že do vlády na premiérské křeslo ho vyslala právě ČSSD, tedy strana, která se na nutnosti penzijní reformy spolu s dalšími stranami v uvedené zprávě shodla (parametrické změny považuje za nezbytné dokonce  i KSČM) a nabízí svou reformu sice v podobě zachování průběžného systému, ovšem se zavedením individuálních účtů (tzv.NDC systém), které by spravedlivěji odrážely odvody na sociální pojištění v budoucích důchodech. Problém pro předvolební kampaň ČSSD bude spíše v tom, že uvedená varianta pomůže do budoucna spíše středním a vyšším příjmovým skupinám, tedy zejména pravicovým voličům a pod hranici chudoby se na delším horizontu (rok 2050 dle výpočtů Bezděkovy komise) může dostat až 65 procent nových důchodů. Hranice chudoby je přitom definována jako 24,5 % průměrné mzdy. Což je něco, co se do volební kampaně této strany asi moc nehodí.

Vzpoura nezodpovědných ? 

            Dle mého názoru se do příštích parlamentních voleb s penzijní reformou prakticky nepohne, protože ČSSD bude „v zájmu voleb“ společný koncensus spíše blokovat. On také jejich NDC systém s principem rovné daně ODS moc roubovat nejde. Jedinou reálnou šancí pro současné třicátníky tak zůstává povolební koalice pravicových a středově orientovaných stran, která by hned po volbách mohla (a musela) začít s realizací kompromisního řešení, podobně jako se to podařilo dokonce menšinové vládě na sousedním Slovensku. Protože ruku na srdce, koncepce rovných důchodů v podání ODS vypadá sice lákavě pro všechny zodpovědné lidi v této zemi, ale snížení povinných odvodů na sociální pojištění o razantních 8 %  může znamenat také to, že tato sleva nebude zdaleka u všech využita pro alternativní produkty zabezpečení stáří, ale pro bezprostřední spotřebu. Protože koncepce ODS je založena na naprosté dobrovolnosti. Vrstva budoucích „nespokojených“ důchodců tak může stále růst a jejich potřeba po vyšším důchodě může vyústit v budoucnosti až po prosazení takové politické strany do vlády, která demokraticky najde další důchodové dávky pro tuto skupinu na úkor dalšího zdanění těch , kteří se o své stáří starají dlouhodobě. Vzpomeňme třeba na kampeličky či na poslední povodně a nebezpečné snahy některých socialistických politiků pomoci selektivně těm, kteří neměli své nemovitosti pojištěné. Obava z porušení sociálního smíru je skutečně na místě. 

US-DEU – pro mě nejlepší, ale  (zřejmě) bezcenná varianta

            Pokud bych měl vyjádřit svou podporu některé z variant politických stran čistě z pohledu finančního prodejce, tak „naprosto bezcenné“ jsou průběžné systémy KSČM a ČSSD. Naopak varianty KDU-ČSL a US-DEU jsou pro práci finančních  poradců mnohem příznivější (chápej proviznější). Rovná daň ODS je v neutrální poloze – klient může, ale nemusí si zabezpečit penzi pouze investicí na kapitálovém trhu (ale také třeba koupí nemovitosti a jejím pronájmu). Pokud poodhlédnu od pocitů a potřeb finančního poradce a mám-li vyjádřit svůj názor trochu objektivněji, tak jako nejrozumnější se mi z nabídnutých řešení jeví návrh, který bude politicky neprůchodný, tedy kombinovaný systém od US-DEU. V něm je zakotvena dobrovolnost druhého i třetího pilíře, která je vhodně doplněná pobídkami v podobě daňových úlev a která dává každému možnost rozhodnout si sám o tom, kam peníze na své stáří směřovat. Pojistné na důchod činí v tomto návrhu 28 procent, přičemž je možné si tři procenta vyčlenit na individuální kapitálový účet (druhý pilíř) za předpokladu, že do systému vložím dalších šest procent ze svého. Motivací pro investice do podílových fondů či třeba indexových certifikátů může být skutečnost, že mi částky vynaložené do těchto produktů budou podobně jako dnes u penzijního připojištění či životního pojištění snižovat daňový základ a stejně jako u jmenovaných produktů budou stimulovat i zaměstnavatele.

Tunely a zase tunely – už lidi nestrašte !

            Systém KDU-ČSL s částečným dobrovolným vyvázáním (opt-out) je inspirován okolními zeměmi a počítá s dobrovolnými odvody do druhého kapitalizačního pilíře dokonce ve výši osmi procent. Pro finanční poradce bude asi nejvýhodnější. Už teď však slyším argumenty odpůrců dobrovolných pilířů o možnostech vytunelování či krachu těchto fondů. Jistě, nic na světě nejde dopředu vyloučit. Nicméně dobrou legislativou a bezpečnostními a kontrolními mechanismy lze i tuto oblast ohlídat celkem dobře. Škoda, že se o ní zatím moc nemluvilo, mohla už dávno probíhat odborná diskuse. KSČM i ČSSD totiž ve svých návrzích téměř zcela ignorovaly možnost zhodnocování prostředků na stáří  na kapitálovém trhu, což není žádným překvapením, protože mu evidentně nevěří, důkazem čehož je u ČSSD trvalá nechuť prodávat státní balíky akcií přes pražskou burzu.

Bude delší odpočinek ?

            Pan Bezděk správně připomíná, že v této fázi nemá další práce komise moc smysl. Míč je na straně politiků, aby se dohodli, jak a kdy bude penzijní reforma realizována. Po této dohodě může komisi v práci pokračovat. Má takřka ideální podmínky – ekonomika roste slušným tempem, demografický vývoj se zlepšuje, systém penzí bude ještě dlouho dobu v přebytku. Proč tedy neudělat něco pro dnešní třicátníky, jejichž požadavky v důchodě budou samozřejmě zase zcela jiné než u dnešních důchodců a nečekat další roky, až to bude více bolet ? Něco mi však spíše říká, že si Bezděk a spol. od práce na reformě důkladně odpočinou. A to je jistě škoda. Pak totiž budeme moci zase jednou konstatovat, že naše vláda by si za své počínání v této oblasti zasloužila právě to podstatné jméno, které chybí v nadpisu článku.