Britská televize vysílala eutanazii

Působivý snímek, proti němuž se zvedla v Británii vlna protestů a který posílil debatu o eutanazii, natočil oscarový režisér John Zaritsky. Dokument začal v září 2006 čtyři dny před tím, než smrtelně nemocný Ewert spáchal asistovanou sebevraždu v Curychu za pomoci organizace Dignitas. V Británii je eutanazie zakázaná. Je legální například v americkém státě Oregon nebo v Belgii, ale jen ve Švýcarsku ji mohou podstoupit i cizinci.

Ewert, který byl univerzitním profesorem a byl původem Američan, trpěl degenerativním onemocněním motorického systému. "Pokud to neudělám, čeká mě jen utrpení, budu přinášet utrpení své rodině a pak zemřu," vysvětloval. "Nechci zemřít, ale nemám na výběr," dodal.

U Ewerta paralýza postupovala velmi rychle. Jedním z důvodů, proč se pro eutanazii rozhodl, byla obava, že už nebude moci polykat a nebude moci sám vypít smrtící směs barbiturátů. Dignitas trvá na tom, že musí směs vypít sám. "Nemohl jsem to riskovat," řekl Ewert, který dýchal za pomoci přístroje a mluvil jen s obtížemi.

Při Ewertově eutanazii se zaměstnanci Dignitas několikrát ujišťovali, zda vše podstupuje dobrovolně a eutanazii natáčeli kvůli policii na video. "Jste si jist? Když to vypijete, zemřete", ptal se zaměstnanec Dignitas, když mu podával sklenici s barbituráty. Ewert také musel sám vypnout dýchací přístroj - zuby sepnul časový spínač, který za 45 minut vyřadil přístroj z činnosti.

Kamera sledovala Ewerta celý poslední den 26. září 2006. "Je to jako první den ve škole. Nevíte, co vás čeká," řekl před domem, kde měl spáchat sebevraždu. "Už nikdy nebudu číst, poslouchat svou hudbu." Při umírání poslouchal Beethovenovu Devátou symfonii a požádal o jablečný džus, aby mohl dopít dávku barbiturátů. "Bezpečnou cestu. Někdy se uvidíme," řekla mu na rozloučenou manželka Mary. Film uzavírá vzpomínková slavnost, kterou Mary Ewertová o několik měsíců později pro rodinu a přátele uspořádala v kostele ve Spojených státech.