Mizérie českých učitelských platů

Jako každý rok touto dobou, i tentokrát vydala v minulých dnech OECD publikace srovnávající situaci ve vzdělávacích systémech řady zemí světa. A jako každý rok, i tentokrát se potvrdilo, jak Česko bez ohledu na všechny svoje koncepce a strategie ohánějící se chytrostí, budoucností atd. nezvládá to základní: vytvořit podmínky pro kvalitní výuku ve školách.

Vidět je to konkrétně na platech učitelů, u kterých (podíl vůči průměrné mzdě vysokoškoláka) v mezinárodním srovnání nadále vycházíme na jednom z posledních míst (byť je třeba tato data brát s jistou rezervou, protože mají jisté metodické mouchy).

Kvalitu českého školství tak nadále udržují na slušné celkové úrovni srdcaři, kteří jsou ochotni být učiteli i přesto, že by si jinde vydělali víc; kazí ji ale ti, kteří by si jinde vydělali ještě míň (ale ředitelé je musí najmout, protože kvalitních srdcařů je přece jen nedostatek).

Výše učitelských platů jistě není jediným problémem, který je třeba ve školství vyřešit, ale bez jejich výrazného navýšení bude skutečných osobností, které dokážou žáky naučit to potřebné, i nadále před lavicemi stát málo. 



Michal Skořepa