Ústavní soud zamítl návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy

Ministerstvo vnitra (navrhovatel) se návrhem domáhá zrušení § 3 ve spojení s přílohou č. 1 a § 4 ve spojení s přílohou č. 2 obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy č. 14/2020 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vymezují podmínky provozování hazardních her na území hlavního města Prahy. Navrhovatel napadená ustanovení považuje za rozporná s principem proporcionality a rovnosti, zákazem omezení volného pohybu služeb uvnitř Evropské unie a zákazem při výkonu veřejné moci bez ospravedlnitelných důvodů narušovat hospodářskou soutěž.

Hlavní město Praha napadenou obecně závaznou vyhláškou reguluje provozování hazardních her na svém území. Napadenými ustanoveními povolilo provozování tzv. živé hry s výjimkou městských částí uvedených v příloze č. 1 a určilo odkazem na přílohu č. 2 čas provozování živé hry ve vybraných městských částech s tím, že jinak lze živou hru provozovat bez časového omezení.

Navrhovatel na základě dvou podnětů provozovatelů hazardních her upozornil dne 1. 3. 2024 hlavní město Prahu na rozpor napadených ustanovení se zákonem a ústavním pořádkem České republiky a vyzval je k nápravě. Hlavní město Praha ve stanovené lhůtě nápravu nezjednalo. Navrhovatel proto rozhodnutím ze dne 28. 6. 2024 pozastavil účinnost napadených ustanovení. Hlavní město Praha ani ve znovu stanovené lhůtě nezjednalo nápravu a proti rozhodnutí o pozastavení účinnosti nepodalo rozklad. Toto rozhodnutí proto dne 17. 7. 2024 nabylo právní moci.

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) návrh na zrušení vyhlášky zamítlo.

Hlavní město Praha napadenými ustanoveními sleduje legitimní cíle omezit hazard na svém území a respektovat vlastní právem dané územní členění, což také představuje legitimní cíl odlišného zacházení. Nerovné zacházení se zde nezakládá na tzv. podezřelých důvodech. Důvody rozlišování zde působí jako běžné a nezbytné, protože vychází ze správního členění území hlavního města Prahy.

Navrhovatel dovozoval diskriminaci z chybějícího věcného ospravedlnění rozdílné právní úpravy na úrovni jednotlivých městských částí hlavního města Prahy. Nejvýznamnějším deklarovaným cílem úpravy je zde omezení negativních jevů hazardu. Hlavní město Praha navíc zvolilo regulaci podle svého územního členění daného zákonem a svými vlastními předpisy. Rozdílná regulace v jednotlivých městských částech není důsledkem svévole, ani nahodilosti. Za racionální Ústavní soud považoval také určení regulace v jednotlivých městských částech, a to jak u zákazu či povolení živé hry, tak jejího časového omezení.

Smyslem zákazu diskriminace u regulace hazardu podle dosavadní judikatury Ústavního soudu není klást místní samosprávě bezdůvodné překážky či umožnit, aby se tato politika stala předmětem vzájemného konkurenčního boje provozovatelů hazardu, ale především vyloučit klientelismus a korupci. Nic takového z okolností tohoto případu nevyplývá. Ústavní soud nepochybuje, že napadená ustanovení vedou k deklarovaným cílům boje proti hazardu a respektování dělených kompetencí mezi hlavní město Prahu a jeho městské části. Byť skutečně nemusí jít nutně o nejlepší řešení, o svévolnou regulaci a zakázanou diskriminaci nejde. Z týchž důvodů nemůže jít ani o zneužití působnosti hlavního města Prahy.

Lze tedy shrnout, že regulace hazardu založená na rozumném kompromisu mezi respektováním postojů jednotlivých městských částí a vlastní koncepcí regulovat hazard plošně podle jednotlivých městských částí má racionální vztah k legitimním cílům omezit hazard na území hlavního města Prahy a respektovat vlastní, právem dané územní členění. Ustanovení obecně závazné vyhlášky, která takovou regulaci hazardních her založila, proto neodporují ústavnímu principu rovnosti a zákazu diskriminace. Nepředstavují ani nepřípustný plošný zákaz, protože provozování hazardních her doprovází z hlediska veřejného pořádku obecně společensky škodlivé jevy a takovou formu regulace výslovně předpokládá samotný zákon o hazardních hrách.

Z obdobných důvodů nejde ani o zneužití působnosti hlavním městem Prahou, nepřiměřený zásah do svobody podnikání, ani o rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, který pro orgány veřejné správy zakotvuje zákaz neodůvodněných diskriminačních praktik v hospodářské soutěži (§ 19a odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže). Argumenty přednesené hlavním městem Prahou jsou z hlediska rozdílného zacházení s provozovateli či potenciálními provozovateli hazardu obhajitelné a objektivně ospravedlnitelné, přičemž ani míra omezení hospodářské soutěže není vyšší, než je pro dosažení cíle regulace nezbytné.

Samospráva územních samosprávných celků je zaručena Ústavou, avšak stát (například prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže) může do jejich činnosti ve specifických případech zasahovat. Pokud je stejně jako v tomto případě obecní regulace hazardu provedená plošně podle jednotlivých městských částí (obdobně jako u celé obce), bez určení adresních míst, současně není svévolná a má své racionální důvody, nebude v rozporu ani s ústavním pořádkem, ale ani se zákonným zákazem neodůvodněných diskriminačních praktik v hospodářské soutěži. Pokud by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže obce za takovou ústavně souladnou úpravu sankcionoval, případné rozhodnutí o přestupku by z pohledu Ústavního soudu nemohlo obstát.

Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/24 je dostupný zde (778 KB, PDF).

Odlišné stanovisko, které uplatnil soudce Hulmák, je připojeno k rozhodnutí.

Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu