Projev předsedy vlády Petra Fialy na 12. ročníku národní konference Naše bezpečnost není samozřejmost

Premiér Petr Fiala vystoupil s projevem na 12. ročníku národní konference Naše bezpečnost není samozřejmost, 18. března 2025.

Premiér Petr Fiala vystoupil v úterý 18. března 2025 v Míčovně Pražského hradu s projevem na 12. ročníku konference Naše bezpečnost není samozřejmost.

Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedo, vážení kolegové z vlády a další ústavní činitelé, významní hosté.

Já bych chtěl především poděkovat za pozvání na již 12. ročník této konference. Účastnil jsem se, myslím, všech ročníků a rozhodně i toho prvního, a je to krásná tradice. Pan předseda Pavlačík tady mluvil o tom, co mu ta dvanáctka připomíná a já jsem přemýšlel, co bych k tomu řekl já. Možná, že když by naše vláda měla 12 let, tak by Česká republika vypadala mnohem lépe a bezpečnost by už skoro byla samozřejmost. To ale nezáleží na nás ani na mně, ale na voličích, kteří budou rozhodovat v příštích měsících a letech.

Těší mě, že se z této konference stala prestižní platforma pro řešení bezpečnostní problematiky, což dokládá i účast špičkových představitelů našeho státu, ale i bezpečnostních nebo záchranářských složek tady v sále, podnikatelů, ekonomů a všech, kterým záleží na bezpečnosti České republiky.

Doba je velmi dynamická a turbulentní. Každé ráno se člověk probouzí s určitou obavou a očekáváním, co se zase odehrálo. Ty turbulentní, dynamické a překvapivé jsou vlastně i poslední roky ve kterých jsme zažili řadu přelomových událostí.

• Rusko se před třemi lety po Krymu pokusilo ukrást další část cizího území a zaútočilo na Ukrajinu.
• Padly mnohé konvence: Ruské rakety cíleně zabíjely civilisty, bořily školy, divadla, nákupní centra. Do konfliktu se zapojila Severní Korea.
• Před rokem a půl Hamás napadl Izrael a my jsme sledovali ohavné zločiny palestinských teroristů. Zločiny, nad kterými zůstává rozum stát.
• A čerstvá zkušenost – nová americká administrativa nedávno přehodnotila dosavadní kurs a dala jasně najevo, že se Evropa musí více starat sama o sebe a o své okolí. Přiznejme si to narovinu: Neučiníme-li tak, bude transatlantická spolupráce skutečně ohrožena, ne-li zcela ochromena. Po každém takovém momentu jsme ze všech stran museli slyšet, že se musíme naučit žít v „novém“ světě. Ale to není pravda, svět se ve své podstatě nezměnil! Je pořád stejně nebezpečný a vládnou v něm tytéž principy.

Takže ne, nežijeme jinde než dřív. Nežijeme v jiných podmínkách. Spíše jsme pod tlakem okolností a událostí začali vnímat realitu bez snů, naivity a iluzí. Realitu, kterou si Evropa – ne úplně celá, ale určitě její hlavní proud – dlouho odmítala připustit.

Po letech zanedbávání vlastní obrany, po letech podceňování ruské hrozby už konečně chápeme, že přežít a uspět může jen ten, kdo je připraven a kdo se stará o svou bezpečnost. A co toto znamená pro Česko i Evropu?

1. Musíme víc investovat do své obrany, protože jedině tak odradíme útočníky.
2. Musíme mít dobrý přehled o tom, co se děje v našem okolí, ale stejně tak musíme mít pod kontrolou vnitřní bezpečnost – ať už jde o nelegální migraci, důvěru ve stát nebo o odolnost vůči hybridním hrozbám.
3. Musíme se zbavit byrokratické zátěže a zasadit se o silnou ekonomiku. Takovou, kde se firmy nebojí investovat a kde jim nic nebrání adaptovat se na rychlý globální vývoj.

O všechny tři cíle – o obranu, vnitřní bezpečnost i silnou ekonomiku – přitom napříště musíme usilovat tak, jako bychom se nikdy už nemohli spolehnout na nikoho dalšího. Musí to být naše odpovědnost a musí v tom být naše odvaha. Dovolte, abych se u každého z těchto tří bodů stručně zastavil.

1. Obrana

Pokud jde o naši obranu, moje vláda přestala o bezpečnosti jen mluvit a začala jednat. Po 20 letech plníme závazek 2 % HDP na obranu. Jen letos jde do rozpočtu ministerstva obrany 154 miliard korun, z toho velká část směřuje do investic.

Peníze skutečně investujeme do bezprecedentní modernizace armády: pořizujeme bojová vozidla, tanky Leopard, americké vrtulníky, letouny F-35 i česká letadla L-39NG a mnoho dalšího.

Pracujeme na tom, abychom tyto výdaje do roku 2030 se postupně zvýšili na 3 % HDP, tedy aby se navyšovali o 0,2 % ročně.

Je to logická reakce na to, co se děje, a co si začíná uvědomovat celý svobodný svět. Zatímco před dvěma lety dávalo 2 % HDP do obrany pouze 10 zemí NATO, loni už to bylo přes 20. Na summitu v Haagu je velmi pravděpodobné, že se tento závazek ještě navýší.

A dává to smysl! Dává to dokonce hluboký smysl. Rusko dává do svých vojenských kapacit – záměrně neříkám obranných – celou třetinu svého rozpočtu, tedy přes 6 % HDP. Americký prezident mluví o 5 % HDP, tedy o výrazném zvýšení ze současných 3 %. Je naivní myslet si, že by se tento trend otočil a že by se tyto výdaje v nejbližší době vrátily na polovinu, k čemuž se upíná část naší opozice.

Ale nestáčí to, co děláme v České republice, i když ta naše rozhodnutí jsou konkrétní, jasná, odvážná s konkrétním cílem. Je potřeba, aby se začala probouzet i Evropa.

Na nedávném jednání Evropské rady jsme se dohodli na rozvolnění rozpočtových pravidel, dohodli jsme se na společných investicích do obrany a podpoře zbrojního průmyslu. Ta jednání budou ještě v dalších týdnech konkretizovaná. Společně můžeme víc vyrábět. Společně musíme efektivně investovat.

Investice do obranného průmyslu, nemají význam pouze bezpečnostní, což je důležité, ale přinesou nám i pracovní místa, přinesou také růst a výrobu s vyšší přidanou hodnotou. Pro českou ekonomiku to může znamenat velkou šanci. Máme firmy, které jsou konkurenceschopnými hráči, které se prosazují v zahraničí a jsou mimořádně úspěšné, a můžeme a musíme využít jejich potenciál.

Jasnější obrysy získává spolupráce evropských států, které jsou ochotné udělat konkrétní kroky pro naši bezpečnost, a já jsem hrdý, že mezi tyto státy v hlavní roli od počátku patří i Česká republika. Aktivně se účastníme jednání „koalice ochotných“ pod vedením britského premiéra Starmera a francouzského prezidenta Macrona.

Vedoucí role těchto států, v této zlomové a kritické době, je přirozená a praktická. Jsou to stálí členové Rady bezpečnosti OSN a také jsou to evropské země, které vlastní jaderné zbraně. To stále hraje podstatnou roli, a to se počítá. Protože teď je důležité, aby ten leadership, tedy klíčovou roli, hráli státy, které jsou reálně silné.

Koalice ochotných sdružuje státy, jimž záleží na silné Evropě a také jim záleží na mezinárodním řádu. A které si zároveň plně uvědomují, že vývoj na Ukrajině má dramatický dopad na nás všechny. Já jen připomenu, že do debat se minulou sobotu na konferenci, které jsem se osobně účastnil a kterou organizoval britský premiér, účastnily i takové země, jako je Austrálie, Nový Zéland a Kanada. To uvědomění si, jaký má vývoj na Ukrajině dopad na světový řád, to není věc, kterou by vnímaly jen evropské státy, ale která má i širší rozměr a podporu.

Vždy jsme říkali, že mír může být pouze tehdy, když s ním bude souhlasit Ukrajina. Je dobře, že se spustila jednání a že se jich Ukrajina účastní. Je dobře, že do hry jsou stále vtaženy Spojené státy. Je to určitá šance na dosažení míru. A také se v těch posledních dnech a hodinách jasně ukazuje, kdo o něj má skutečný zájem. A kdo ne. Jak se to ale bude dále vyvíjet, tak to nám ukážou následující dny a týdny.

2. Vnitřní bezpečnost

Pokud máme zůstat bezpečným a stabilním kusem světa, tak nepomůže nám jen vojenská síla. Platí, že naše bezpečí začíná u nás doma – stojí a padá s tím, jak stabilní je naše společnost.

Mezi rizika, která nejenom českou společnost, ale evropské společnosti, velmi významně oslabují, patří nelegální migrace. Navzdory novým opatřením, na kterých jsme se domluvili s evropskými zeměmi, tak se evropským zemím daří vyhošťovat jen malou část lidí, kteří tady nemají co dělat, a kteří nemají nárok na azyl.

Právě proto v České republice předkládáme komplexní návrh zákona, který zpřísňuje pravidla azylového řízení a vyhošťování, podobně jako to udělalo Rakousko, Polsko či Finsko. Cíl je jasný – odradit nelegální migranty od vstupu na území České republiky, ať už bychom pro ně byli cílovou, či jen transitní zemí.

Omezujeme možnosti opakovaných žádostí o azyl a rozšiřujeme prověřování žadatelů v unijních databázích. Při tom všem platí, že Česká republika zůstává otevřená těm, kdo potřebují pomoc, ale zároveň zavírá dveře těm, kdo náš systém zneužívají. A tímto způsobem musí postupovat celá Evropa. Já se aktivně, před každou Evropskou radou, účastním jednání skupiny států, které boj s nelegální migrací považují za naprosto zásadní a chtějí jít dál, než kam šel tzv. migrační pakt. A musíme mít pořád na paměti, že vnější bezpečnost souvisí s vnitřní bezpečností a že Evropa nebude bezpečná, pokud si s tímto problémem neporadí.

 

3. Ekonomika

Třetí oblastí, kde se musíme lépe připravit na budoucnost, je ekonomika. Mnozí Evropané stále sní o tom, že můžeme masivně investovat do obrany a zároveň, že můžeme oslabovat vlastní konkurenceschopnost extrémně rychlou dekarbonizací. Ale to je iluze, která se v těchto dnech ukazuje naplno.

V tuto chvíli musíme upřednostnit to, co nás udrží naživu. Je nutné, aby se Evropa začala chovat podle jiné logiky než dosud. Evropská unie historicky vznikla jako prostor, kde se reguluje a harmonizuje. To nemyslím jako kritiku, tehdy to dávalo smysl a Evropu to nějakou dobu posilovalo. V současnosti ale musíme otočit téměř o 180 stupňů, protože dnes nás regulace naopak oslabují a zpomalují.

Je nutné, abych to řekl obrazně a nebude mě doufám nikdo chytat za slovo, ale abychom dali dočasně na druhou kolej oxid uhličitý a zaměřit se na počítání jiných veličin. Vědeckých patentů, vzniklých startupů, inovací, vyrobených moderních letadel nebo třeba dronů. A proč? Protože nepřátelé svobodného světa nečekají, až Evropa dokončí svou zelenou tranzici. Zkušenosti z posledních let jsou naprosto nemilosrdné. A zase je jenom iluze, když si to nepřiznáme, když tu realitu nevidíme. Co je pravda?

Rusko se nezastaví. A kdo mně tedy bude říkat, že se zastaví, tak bude lhát stejně, jako si nalhával v roce 2014, že Rusko se zastaví anexí Krymu. Nezastaví!

A co víme? Že mu trvá zhruba 4 až 6 let, než se po jedné válce zvládne připravit na další.

To je čas, který máme, abychom se změnili a postavili se na nohy. A také měřítko, které nakonec určí, čím bude Evropa v budoucnu. Dámy a pánové, my se nesmíme se stát morálními vítězi, hrdými ve své porážce. My musíme vyhrát, a to ve všech významech toho slova.

K tomu jedna poznámka na okraj. Někteří dokonce ještě dnes věří, že mír v Evropě lze zajistit pouhým vyjednáváním s Kremlem. Samozřejmě se mýlí. Diplomacie bez podpůrných ekonomických a vojenských argumentů nefunguje. Kdo chce vyjednávat, musí mít v ruce něco, čím dokáže odstrašit a co představuje sílu.

A budování bezpečnostní architektury Evropy na důvěře vůči Rusku ani nemá smysl, dokud Rusko nepřestane krást cizí území. A dokud tatáž slova nebudou mít stejný význam v Moskvě, v Kyjevě, v Praze, Berlíně, Paříži či Bruselu… A to v tuto chvíli nemají. Toho se v dohledné době nedočkáme, takže nám nezbývá než zatnout zuby, reformovat co půjde a investovat do vlastní síly.

Musíme však splnit ještě jednu podmínku. Vše, co jsem tu předestřel, bude fungovat jen tehdy, pokud se zvládneme vzájemně domluvit a dosáhnout shody, která vydrží celá léta.

Toto bude možná největší výzva, která nás v dnešní situaci čeká. Zatímco opozice dnes tvrdí, že si další investice do obrany si nemůžeme dovolit, nebo že je nemáme za co utratit – i když ještě nedávno říkala něco jiného – my prostě musíme jednat.

Teoretizovat a vymlouvat se je snadné, ale skutečná odpovědnost ta něco stojí. Ale rezignovat na ni by nás stálo mnohem víc.

Dámy a pánové, stále chci věřit, že to, co odlišuje moji vládu od opozice, nejsou samotné základní hodnoty a principy, ale spíše „jen“ ochota hazardovat s nimi v předvolebním boji. Proto doufám, že v takto kritických časech nakonec najdeme základní shodu. Přesně toto od nás v tomto kritickém čase očekávají voliči – voliči jak vládních, tak opozičních stran.

Jsem rád, že se nám zatím povedlo nalézt společnou pozici alespoň mezi pěti stranami ve Sněmovně, z vlády i opozice. Společně jsme přijali prohlášení o posilování naší bezpečnosti, a já tu znovu děkuji všem, kdo se k němu připojili. Je to důležité, aby naše země měla dobrou budoucnost, nebo aby vůbec měla budoucnost.

Dámy a pánové, vystupoval jsem tu už několikrát. Účastním se této konference od jejího prvního ročníku. A s každým dalším rokem, kdy se tady setkávám, je stále jasnější, že naše bezpečnost nejen že není samozřejmá, ale že je také velmi křehká a zcela závislá na tom, zda jsme ochotní se o ní starat a do ní investovat.

Každý si může snadno ověřit, že ani já, ani členové mojí vlády dnes neříkáme jiné věci než, které jsme říkali před několika lety. My neměníme narychlo svoji politiku. Vždy jsme věřili v západní hodnoty, v nutnost je účinně bránit a vždy jsem také říkal, že realistický mír, který není zadarmo.

Žijeme v nebezpečném světě a uspějeme v něm jen tehdy, pokud budeme připraveni. Záleží na každém z nás, jestli pro to něco uděláme. Ale ne slovy, ale jestli pro to něco uděláme činy.

To, čím procházíme, může být konec Evropy, pokud nezvládneme včas reagovat. Nebo to může být katarze, v což věřím já a moje vláda. A podle toho budeme jednat.

Děkuji vám.

Petr Fiala, předseda vlády