Vývoj plodnosti v Česku v období pandemie covid-19 - Demografie 2025 - výzkum populačního vývoje - Mezinárodní srovnání a dosavadní poznatky

Období pandemie covid-19 odstartovalo výrazné změny v úrovni plodnosti (nejen) české populace,které vzbudily značný odborný, politický i mediální zájem. Po výrazném nárůstu hodnoty úhrnné plodnosti v Česku až na jednu z nejvyšších úrovní v rámci evropských zemí v roce 2021, která přitahovala pozornost řady zahraničních odborníků i médií, především ze zemí, které se dlouhodobě držely na jejích výrazně nižších hodnotách, nastal od roku 2022 prudký propad úrovně plodnosti pokračující do současnosti. Ve veřejném diskursu jsou spolu s dlouhodobě sledova nými faktory působícími na úroveň plodnosti opakovaně diskutovány přímé i zprostředkované dopady mimořádné situace, kterou ve společnosti vyvolala pandemie covid-19. Z různých stran jsou zmiňovány možné efekty očkování a jeho spojitost s prudkým poklesem plodnosti a porodnosti, tato tvrzení jsou však ne vždy podložena výsledky věrohodných analýz. Snahou tohoto částečně diskusního příspěvku je přinést demografický pohled na to, jak mohlo období bezprecedentní situace celosvětové pandemie a specifická situace očkování proti onemocnění covid-19 proměnit reprodukční chování české populace.

Toto téma vyvolává pozornost z důvodu své společenské závažnosti a polarizujícího charakteru. Zatímco pan demie covidu-19 přinesla rozsáhlé změny ve zdravotnických a sociálních systémech, očkování proti této nemoci se stalo jedním z klíčových nástrojů boje proti jejím dopadům. Diskuse o jeho potenciálním vlivu na reprodukční zdraví však odráží hlubší otázky spojené s vnímáním rizik, důvěrou ve vědu a odpovědností za veřejné zdraví.

Text se zaměřuje na vývoj úrovně plodnosti v České republice v posledních třech desetiletích s důrazem na dynamický zvrat trendu úhrnné plodnosti v období pandemie covid-19. Cílem je, na základě přehledupublikovaných odborných zjištění, diskutovat možné mechanismy vlivu pandemie covid-19 a s ní spojených specifik včetně rozsáhlé očkovací kampaně na reprodukční chování české populace.

Hodnocení biologické podstaty možné kauzality mezi změnou fekundity (tj. schopnosti mít děti) a vakcinací nám z pozice demografů nenáleží. Můžeme tak tedy zodpovědně čerpat pouze z již zrealizovaných studií, které se nemají k po tvrzení kauzálního mechanismu, že vakcinace proti onemocnění covid-19 ovlivnila lidskou schopnost reprodukce. Přehledové články nenalezly významný vliv této vakcinace na pohyblivost spermií (Zace et al.,2022; Wang et al., 2023), neprokázal se negativní vliv vakcinace na fekunditu netěhotných (Zace et al., 2022; Wang et al., 2023; Pratama et al., 2022) ani ohrožení stávající těhotenství (Wang et al., 2023). Na druhé straně byl prokázán negativní vliv v případě, že jedinec onemocněl covid-19, kdy bylo potvrzeno krátkodobé snížení plodivosti mužů (Wasselink et al., 2022) a zvýšené riziko samovolného potratu v raném těhotenství (van Baar et al., 2024) v souvislosti s touto nemocí.

Graf 1: Vývoj úhrnné plodnosti v Česku v letech 2011 až 2023

Pozn.: ČSÚ = Český statistický úřad, WPP = World Population Prospects.
Zdroj: SZÚ, OSN, 2024; ČSÚ, 2024.

Co však jako demografové umíme, je hodnotit proměny úrovně plodnosti s ohledem na změny, které se odehrávají ať už na individuální, tak na celospolečenské úrovni. Problematika lidské reprodukce v moderní společnosti je vysoce komplexní záležitostí. Samotná cesta k narození jedince odráží nejen biologickou schopnost mít děti, ale i individuální postoje k dětem, aktivaci touhy po dětech, plánování dětí a následně i samotnou realizaci těchto plánů (Miller, 2011). To vše musí být v ideálním případě v souladu u obou partnerů, kteří se výsledné reprodukce účastní. Krom individuálních postojů k reprodukci se následně do realizace reprodukčních plánů promítají i další individuální charakteristiky jedince, jako jsou jeho karierní ambice, partnerská situace, zdravotní stav a materiální zabezpečení (Testa, 2014; Šťastná et al., 2017)

V roce 2021 jsme byli svědky nejvyšší úrovně plodnosti v období samostatné republiky (Graf 1).

Před i po roce 2021 byly pozorované hodnoty úhrnné plodnosti podstatně nižší. Na výkyvu úrovně úhrnné plodnosti mezi lety 2020 až 2022 se podílí změna početnosti žen v reprodukčním věku, které vstupují do výpočtu ukazatele úhrnné plodnosti. Podle Českého statistického úřadu byla v letech 2018 až 2020 úhrnná plodnost 1,71 dítěte na jednu ženu (ČSÚ, 2024). V roce 2021 byla vyšší, a to 1,83 (ČSÚ, 2024). Na nárůstu plodnosti mezi lety 2020 a 2021 se částečně podílí skokové snížení počtu žen v reprodukčním věku v důsledku zpřesnění velikosti populace na základě Sčítaní lidu, domů a bytů realizovaného v roce 2021 (Koukalová, 2022). V případě interpolované velikosti populace mezi censy, se kterou pracuje například World Population Prospects publikovaný Organizací spojených národů (OSN), by plodnost v roce 2020 byla 1,76 (OSN, 2024) a následný nárůst plodnosti by tedy nebyl tak velký (viz Graf 1). Mezi lety 2021 a 2022 došlo naopak k výraznému nárůstu počtu žen v reprodukčním věku v populaci Česka. Tento nárůst tvořily především ukrajinské ženy s dlouhodobým ochranným statusem. Ze srovnání údajů poskytnutých ČSÚ vyplynulo, že změna v populaci žen v důsledku příchodu ukrajinských válečných uprchlíků vedla k rozdílu v úhrnné plodnosti o 0,05, kdy bez započtení Ukrajinek by úhrnná plodnost v Česku v roce 2022 byla 1,67 namísto 1,62 (Štyglerová – Němečková, 2023).

Při diskusi aktuálních hodnot úhrnné plodnosti je nezbytné hodnotit její vývoj v širším kontextu – časovém i teritoriálním. V textu se zaměřujeme na zhodnocení vývoje úrovně plodnosti za poslední tři dekády v širším mezinárodním kontextu, k čemuž využíváme data OSN (2024), přesněji publikaci World Population Prospects 2024, a to ze dvou důvodů: 1) vychází z interpolovaných dat mezi censy a tím pádem udává přesnější odraz reality, než data publikována průběžně v jednotlivých letech tak, jak to činí Český statistický úřad; 2) nabízí možnost mezinárodního srovnání, a to až do roku 2023. Diskuse možných mechanismů vlivu pandemie covid-19 na reprodukční chování vychází z analýz a poznatků publikovaných v odborných časopisech zaměřených na populační studia a zároveň čtenářům stručně sumarizuje aktuální publikované poznatky o situaci v Česku.

Dlouhodobé trendy vývoje úrovně plodnosti v evropském kontextu Graf 2 představuje vývoj úhrnné plodnosti ve vybraných státech Evropy. V baltských státech a zemích střední a východní Evropy můžeme koncem 20. století pozorovat rapidní pokles úrovně plodnosti, zatímco v zemích severní a západní Evropy úroveň plodnosti roste, případně stagnuje. S novým tisíciletím pak začnou hodnoty úhrnné plodnosti v evropských státech opět konvergovat a až do roku 2008 můžeme pozorovat nárůst úhrnné plodnosti u většiny sledovaných zemí. Roku 2008 propukla mezinárodní finanční krize spojená s poklesem či stagnací hospodářství a souvisejících ekonomických ukazatelů. Studie Kocourkové et al. (2019) potvrdila procyklický vztah hospodářského vývoje a úrovně plodnosti v zemích Evropské unie v letech 2001 až 2013. V souladu jsou také zjiš tění Matysiak et al. (2021), podle kterých byl pokles plodnosti v období hospodářské recese spojen pře devším s nárůstem nezaměstnanosti. Ukazatel úrovně nezaměstnanosti může být širší optikou nahlížen jako indikátor nárůstu životní nejistoty vnímané dotčenu populací nebo některými jejími skupinami.

K nejvýraznějšímu poklesu úrovně plodnosti došlo v regionech, kde se v období recese nejvíce zhoršily podmínky na trhu práce – ve státech jižní Evropy a ve vybraných zemích střední a východní Evropy (Matysiak et al., 2021). V západní a severní Evropě vývoj měr plodnosti s ekonomickými ukazateli rece se nesouvisel (Matysiak et al., 2021). Skutečnost, že vývoj úrovně plodnosti nebyl v souladu s vývojem ekonomických ukazatelů v době recese (2008–2014) však nic nemění na skutečnosti, že v zemích západní Evropy, a především v zemích severní Evropy pozorujeme od roku 2010 dlouhodobý a nezanedbatelný propad úrovně úhrnné plodnosti (Graf 2).

Graf 2: Vývoj úhrnné plodnosti ve vybraných státech Evropy v letech 1994–2023

Pozn.: Svislá přerušovaná čára značí rok 2020

Zdroj dat: OSN, 2024

Nejpodrobněji je v odborné literatuře situace zanalyzována ve Finsku, kde dochází k poklesu úhrnné plodnosti od roku 2010. Za propadem plodnosti v předpandemickém období z úrovně 1,86 v roce 2010 na 1,41 v roce 2018 (OSN 2024) stojí především nižší úroveň plodnosti prvního pořadí (Hellstrand et al., 2021), přičemž z části (avšak ne úplně) je pro pad úrovně plodnost připisován dalšímu odkladu plodnosti (Hellstrand et al., 2021; Rahnu – Jalovaara, 2023). Pokles plodnosti je přítomen na všech vzdělanostních stupních a zároveň je diferencován podle oborů vzdělání. Nejintenzivnější pokles úrovně plod nosti byl zaznamenán v případě žen se vzděláním v oboru informačních technologií a umění, nejméně intenzivní je naopak u žen s kvalifikací v oborech v oblasti zdravotnictví a vzdělávání. Vysoká úroveň nezaměstnanosti v oboru a nižší příjem pak umocňovali pokles úrovně plodnosti žen působících v daném
oboru, což svědčí o negativním vlivu ekonomické nejistoty na úroveň plodnosti (Hellstrand et al., 2024).

S poklesem úrovně plodnosti v zemích severní Evropy souvisí také změny ve sféře partnerských vztahů, kdy dochází k odkladu navazování trvalých vztahů (Rahnu – Jalovaara, 2023; Hellstrand et al., 2022), manželství jsou uzavírána s menší pravděpodobností (Hellstrand et al., 2022; Cantalini et al., 2024) a obecně slábne vztah mezi partnerstvím a rodičovstvím, tj. méně osob žijících v partnerství má společně děti (Hellstrand et al., 2022; Cantalini et al., 2024; Rahnu – Jalovaara, 2023).

VÝVOJ ÚROVNĚ PLODNOSTI V OBDOBÍ PANDEMIE COVID-19

Počátek pandemie covid-19 se v reprodukčním chování obyvatel mnoha zemí Evropy projevil nárůstem úhrnné plodnosti v roce 2021 (Sobotka et al., 2023;Lappegard et al., 2023). V případě Norska se ukázalo,
že za nárůstem úhrnné plodnosti z 1,48 v roce 2020 na 1,56 v roce 2021 (OSN, 2024) je především plodnost vyššího pořadí, tedy plodnost žen, které již ale spoň jedno dítě měly (Lappegard et al., 2023). Stejně tak stabilní úroveň plodnosti v letech 2020 a 2021 ve Švédsku kolem 1,67 (OSN, 2024) je interpretována jako uspíšení realizace plodnosti druhého pořadí (Ohlsson-Wijk – Andersson, 2024). K nárůstu úrovně plodnosti však nedošlo v zemích jižní Evropy (Sobotka et al., 2023), kupříkladu v Itálii došlo v průběhu první vlny pandemie (březen – květen 2020, tedy realizovaná plodnost v období duben – srpen 2021) k poklesu koncepcí, a to zejména u bezdětných žen (Dalla-Zuanna et al., 2024).

Mezi roky 2021 a 2022 došlo ve většině zemí na opak k poklesu úrovně plodnosti. V tomto období lze v datech pozorovat jednoznačnou časovou spojitost mezi nástupem vakcinační kampaně a úrovní plodnosti o devět měsíců později (Jasilioniene et al., 2024; Bujard – Andersson, 2024; Winkler-Dworak et al., 2024; Slabá et al., 2024a). Sobotka et al. (2023) představili tři možná vysvětlení a popsali tři hlavní mechanis my, které se spolupodílely na tomto poklesu (přičemž v každé zemi jinou měrou): 1) pokles úrovně plodnosti v postpandemickém období je návrat k předpandemickým reprodukčním trendům; 2) obnovení pracovního a společenského života v předpandemickém rozsahu mohlo paradoxně upozadit reprodukční plány a mít za následek jejich odklad, pandemická omezení dopadající různou měrou na navazování vztahů a uzavírání sňatků zároveň mohla vést k menšímu počtu lidí, kteří si našli partnera a mohli by založit rodinu; 3) podstoupení vakcinace proti onemocnění covid-19 mohlo vést ženy ke krátkodobému odkladu reprodukce z důvodu obav, že by v případě těhotenství vakcinace mohla mít vedlejší účinky na vývoj plodu.

Zaměřme se na jednotlivá vysvětlení podrobněji a s důrazem na vývoj situace v Česku. Vysvětlení zdůrazňující návrat k předpandemickým trendům plodnosti je v souladu s poznatky z recentní studie Jasilioniene et al. (2024). Ta jednoznačně ukazuje, že ve většině zemí byl nárůst úrovně plodnosti zkraje pandemie vlastně anomálií a v postpandemické době se úroveň plodnosti vrátila na trajektorii pozorovanou před pandemií (Jasilioniene et al., 2024, lze pozorovat v Grafu 2). Situace v Česku se však této interpretaci vymyká. Česko vykazovalo v předpandemickém období výrazně odlišný vývoj úrovně plodnosti v porovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy.

Byl zde zaznamenán výrazně pozitivní vývoj úrovně plodnosti, kdy došlo k nárůstu úhrnné plodnosti z 1,43 roku 2011 k 1,82 dítěte na jednu ženu roce 2021 (OSN, 2024, viz Graf 1 a 2).

Naopak velmi validním se v českém kontextu jeví bod 2, který za poklesem úrovně plodnosti spatřuje především změnu společenské situace po uvolnění protipandemických restriktivních opatření. To ostatně v Česku připomíná situaci z kraje 90. let 20. století, kdy otevření hranic a nárůst možností seberealizace vedly k upozadění reprodukce a odkladu zakládání rodin do pozdějšího věku (Rabušic, 1996; Sobotka et al., 2008). Tuto domněnku potvrzuje studie Paloncyové (2022), hodnotící reprodukční plány mužů a žen koncem roku 2020 a na jaře roku 2021. Ta dokládá, že i v období výrazných restrikcí v důsledku pandemie zůstává právě hodnotové nastavení, především postoje k rodičovství, ústředním faktorem formujícím deklarované reprodukční záměry.

Ve druhé polovině 90. let přispěl k odkladu plodnosti krom proměny hodnot i nárůst ekonomické nejistoty (Rychtaříková, 1996), ať už v důsledku hospodářského vývoje, tak i s ohledem na snížení stability zaměstnání. I v postpandemické době jsme svědky obou těchto faktorů – znovu zpřístupnění možností seberealizace a rostoucí inflace – na pozadí poklesu úrovně plodnosti. Studie realizovaná v době nejpřísnějších protipandemických opatření v Česku (Slabá, 2022), tedy na jaře roku 2021, jasně ukazuje, že v případě mužů byly reprodukční plány pro následující tři roky ovlivněny percepcí individuální situace v oblasti financí. V případě, že respondent na jaře roku 2021 očekával do budoucna zlepšení své finanční situace, byla zde vyšší šance, že bude v krátkodobém časovém horizontu plánovat dítě (Slabá, 2023). Lze tedy usuzovat, že v případě zhoršení ekonomických podmínek se naopak ochota plánovat potomka sníží.
Třetí uvedený faktor stojící na poklesem úrovně plodnosti mezi roky 2021 a 2022 zdůrazňuje efekt krátkodobého odkladu plodnosti v souvislosti s plánem podstoupit očkování proti covid-19, což prokazuje řada zahraničních studií (Jasilioniene et al., 2024; Bujard – Andersson, 2024; Winkler-Dworak et al., 2024).
Pro českou populaci potenciál tohoto vysvětlení pro pochopení rychlého meziročního poklesu úrovně plodnosti mezi roky 2021 a 2022 o 0,2 dítěte (na 1,62 v r. 2022) podrobně analyzovaly Slabá et al. (2024a).
Autorky studie zdůrazňují skutečnost, že samotný ukazatel úhrnné plodnosti je velmi citlivý nejen na změny v počtech narozených dětí, ale také na změny v exponované populaci žen v reprodukčním věku.
A právě masivní vakcinační kampaň proti onemocnění covid-19 může znamenat takovouto enormníkrátkodobou změnu v exponované populaci, vycházíme-li z předpokladu, že ženy nechtěly podstupovat očkování proti covid-19 jako těhotné (což bylo také v souladu s doporučeními vydávanými na počátku očkovací kampaně). V Česku byla vakcinace zpřístupněna zkraje roku 2021 a to pouze vybraným skupinám obyvatelstva. Osoby v reprodukčním věku se mohly k očkování registrovat až v průběhu května 2021(Slabá, 2022). Studie Slabé et al. (2024a) na základě podrobných dat o průběhu očkování proti covid-19 a mírách plodnosti české populace modeluje situaci, že žena, která se právě nechala očkovat, se chce vědomě v daném měsíc početí vyhnout (a reprodukci tedy odložit) a jen pro daný měsíc vakcinace je z exponované populace vyloučena. Výsledkem je pak hypotetická úhrnná plodnost v roce 2022 za předpokladu, že by jinak ženy měly stejnou úroveň plodnosti jako v roce 2021 (kdy byla pozorována nejvyšší úroveň plodnosti od roku 1991) avšak vědomě se vyhýbaly otěhotnění v době, kdy byly vakcinovány. Pozorovaná úroveň úhrnné plodnosti v roce 2022 byla 1,62 dítě, v případě, že se početí dítěte ženy vyhnuly pouze v měsíci první dávky vakcíny, by pak hypotetická úhrnná plodnost
byla 1,69, v případě, že by se početí vyhnuly i v měsíciaplikace druhou dávkou vakcíny, by byla hypotetická úhrnná plodnost 1,56 (Slabá et al., 2024a). Jak hypotetické úrovně plodnosti ukazují, úroveň plodnosti mezi lety 2021 a 2022 mohla poklesnout podstatně více, i kdyby se nezměnila intenzita plodnosti žen podle věku a ženy by se pouze důsledně vyhýbaly početí v měsíci vakcinace.

Autoři: Jitka Slabá a Anna Štastná Zdroj: Demografie 2025

JITKA SLABÁ
Působí jako odborná asistentka na Katedře demografie a geodemografie Univerzity Karlovy, kde na jaře roku 2021 úspěšně obhájila disertační práci Načasování plodnosti napříč generacemi českých žen narozených v letech 1966–1990. Ve svém výzkumu se zaměřuje na problematiku načasování plodnosti, realizaci reprodukčních plánů a dopady pandemie covid-19 na reprodukční chování české populace.

ANNA ŠŤASTNÁ
Vystudovala sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a demografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V současné době působí na katedře demografie a geodemografie PřF UK jako odborná asistentka. Ve svém výzkumu se zaměřuje na problematiku reprodukčního chování, plodnosti, na otázky rodinné politiky a skloubení pracovního a rodinného života.

Literatura
• Bujard, M. – Andersson, G. 2024. Fertility declines near the end of the COVID-19 pandemic: Evidence of the 2022 birth
declines in Germany and Sweden. European Journal of Population, 40(1), 4.
Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10680-023-09689-w.
• Cantalini, S. – Ohlsson-Wijk, S. – Andersson, G. 2024. Cohabitation and Marriage Formation in Times of Fertility Decline:
The Case of Sweden in the Twenty-First Century. European Journal of Population, 40(1), 15.
Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10680-024-09703-9.
• Český statistický úřad (ČSÚ). 2024. Demografická příručka 2023. Český statistický úřad.
Dostupné z: https://csu.gov.cz/produkty/demograficka-prirucka-2023.
• Český statistický úřad (ČSÚ). 2025. Inflace – druhy, definice, tabulky. Český statistický úřad.
Dostupné z: https://csu.gov.cz/mira_inflace. [cit.: 18. 2. 2025].
• Dalla‐Zuanna, G. – Di‐Fonzo, T. – Girolimetto, D. – Loghi, M. 2024. Exploring the impacts of COVID‐19 on births in Italy,
2020−2022. Population, Space and Place, e2807. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/psp.2807.
• Hellstrand, J. – Nisén, J. – Myrskylä, M. 2022. Less partnering, less children, or both? Analysis of the drivers of first birth
decline in Finland since 2010. European Journal of Population, 38(2), 191–221.
Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10680-022-09605-8.
• Hellstrand, J. – Nisén, J. – Myrskylä, M. 2024. Educational field, economic uncertainty, and fertility decline in Finland
in 2010–2019. European Sociological Review, 40(5), 754–771. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/esr/jcae001.
• Hellstrand, J. – Nisén, J. – Miranda, V. – Fallesen, P. – Dommermuth, L. – Myrskylä, M. 2021. Not just later, but fewer: Novel
trends in cohort fertility in the Nordic countries. Demography, 58(4), 1373–1399.
Dostupné z: https://doi.org/10.1215/00703370-9373618.
• Jasilioniene, A. – Jasilionis, D. – Jdanov, D. – Myrskylä, M. 2024. Exploring associations between the Covid-19 vaccination
campaign and fertility trends: A population-level analysis for 22 countries. Max Planck Institute for Demographic Research.
Dostupné z: https://doi.org/10.4054/MPIDR-WP-2024-006.