V Česku chybí ucelený koncept reformy našeho zdravotnictví

O tom, že v českém zdravotnictví existují již řadu let velmi vážné problémy, se v naší společnosti ví již řadu let. Průběžně vás informujeme o tom, jak probíhají jednání mezi Českou lékařskou komorou a zdravotnickými odbory s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem (TOP 09), potažmo i přímo s premiérem Petrem Fialou (ODS) o řešení této složité situace v našem zdravotnictví.

Nyní se u nás velice aktivně hovoří o nutnosti reformovat české zdravotnictví s tím, že, pokud by k tomu v nejbližší době nedošlo, tak, podle mnohých odborníků z tohoto rezortu, hrozí českému zdravotnictví, ve výhledu několika let, téměř kolaps.

O názor, jak by měla vláda, potažmo ministerstvo zdravotnictví, jakým způsobem jít na to, aby reforma zdravotnictví splnila svůj účel, to je poskytovat řádnou péči našim občanům, jsme požádali předsedkyní OSZSP ČR Dagmar Žitníkovou.

Má vláda, případně i parlament, konkrétní program, či koncept, jak reformu zdravotnictví řešit?

Ohledně způsobů řízení zdravotnictví, se u nás již dlouhá léta vedou spory. Základem reforem je otázka, jak má zdravotnictví fungovat. Zda má být solidární dostupnou veřejnou službou, nebo ho má regulovat trh. Podle toho, kdo zrovna vládne, se řeší reformy. Každá pravicová vláda zatím řešila koncept zdravotnictví na základě vložení tržních principů. Současná vláda není výjimkou. Hned na počátku vládnutí, zdravotnictví ekonomicky omezili, to je snížili platby za státní pojištěnce o 14 mld. Kč, přičemž zavedli valorizační vzorec plateb za státní pojištěnce, který platby státu zvyšuje minimálně. A po celou dobu pravicoví odborníci tvrdí, že jsme před kolapsem. Ano k němu můžeme dospět, ale díky krokům této vlády, a tohoto parlamentu. Následně nám pak nabídnou záchranu ve formě připojištění.

Jedním z nejzávažnějších problémů, je potřeba mít dostatek financí na zajištění stabilizace českého zdravotnictví z dlouhodobého hlediska. Jak to vláda, potažmo ministerstvo zdravotnictví, podle vás, zvládá?

Jak jsem již napsala výše, současná vláda neřeší solidární systém a jeho posílení. Neřeší ani finanční stabilitu a perspektivu pro zdravotníky. Chimérou jsou i změny v prevenci. Na straně jedné se sice prevence posílí, ale na straně druhé se, ze základních fondů zdravotního pojištění, vyvede skoro 15 mld. Korun, a ty budou chybět na poskytování péče, na nové léky a technologie. Za odbory, musím říci, že, ač je to paradoxní, protože léta voláme po posílení prevence, jsme, tento naprosto nepropracovaný, a pacienty spíše poškozující koncept vlády, který je nyní v Poslanecké sněmovně, odmítli!

Každý rok se u nás diskutuje o tom, zda, schválená úhradová vyhláška na další rok, dokáže potřebné finance zajistit. Jak to vypadá s úhradovou vyhláškou pro rok 2025?

Úhradová vyhláška pro rok 2025, v podstatě kopíruje restriktivní vyhlášku z roku 2013 bývalého ministra zdravotnictví z dílny TOP 09, Leoše Hegera. Současný ministr Vlastimil Válek použil obdobný postup. Vláda navyšuje platy o 1400 Kč, přitom vyhláška mnoha poskytovatelům úhrady snižuje. Nemocnice jsou sice v jiném postavení, většina z nich je ekonomicky stabilní, ale ne všechny. Úhradová vyhláška pro rok 2025 je velký problém, a je zvláštní, že nerozděluje mezi poskytovatele ani objem peněz, který se, v rámci systému zdravotních pojišťoven, vybere. Přitom, více než 9 mld. Kč z vybraných peněz, má zůstat zdravotním pojišťovnám.

ČLK a zdravotnické odbory, v minulých letech, poukazovaly na to, že zdravotní pojišťovny disponují rezervou ve výši cca 60 miliard korun. Jak na vaše připomínky, že tyto rezervy lze použít pro dofinancování našeho zdravotnictví, reaguje vláda, či samotné zdravotní pojišťovny?

Zůstatky na účtech jsou dohledatelné na webu Ministerstva zdravotnictví. Každý měsíc se konečný stav aktualizuje. Je zarážející, že někdo tvrdí, že systém je před krachem. Ano, bude mít problémy, ale před krachem není, a o tom se můžete přesvědčit sami: https://mzd.gov.cz/zustatky-na-fondech-zdravotnich-pojistoven/

A jak reaguje ministerstvo? K našim připomínkám mlčí. No a pan premiér Petr Fiala tvrdí, že je vše v pořádku, a že pan ministr Vlastimil Válek má vše pod palcem.

Naše zdravotníky rovněž trápí nedostatek personálu. V posledních několika letech u nás zaznívalo, že je nutné rozšířit kapacity lékařských fakult a středních zdravotních škol. Ale, to asi není tak jednoduché…

Za rozšíření kapacit zdravotnických škol a posílení jejich rozpočtů, k němuž v poslední době dochází, jsem, jako předsedkyně zdravotnických odborů, moc ráda. Nicméně, říkám, že po a) musí přijít b), tzn. zdravotníky nediskriminačně zaplatit, prosazovat bezpečné pracovní podmínky a nabídnout benefity. Mohu jen konstatovat, že ministerstvo zdravotnictví b) zcela ignoruje.

Trochu odbočím. Jak se, praxi, osvědčuje dvojí členění odborné kvalifikace zdravotních sester? Míním sester, které absolvují střední zdravotní školu, a sester, které, po tříletém studiu na vysoké škole, získají akademický titul bakalář…

V ČR se vždy vše dělá polovičatě. Praktické sestry, dříve zdravotničtí asistenti, měly donést v souvislosti s vysokoškolským vzděláním všeobecných sester zkvalitnění výuky ošetřovatelek. V českém zdravotnictví se měl zavést vícestupňový systém ošetřovatelské péče, kde by každý zdravotník měl své místo a věděl, co má dělat. Jenže v praxi to dopadlo jinak. V důsledku nedostatku všeobecných sester mnoho zaměstnavatelů nutí praktické sestry, aby překračovaly své kompetence a aby vykonávaly práci, na kterou mnohdy nemají vzdělání. Na stranu druhou mnoho absolventek středních zdravotnických škol je šikovných a mohou si vzdělání doplnit, a to formou zkráceného studia. Tady je ovšem další ALE. Nutnost dovzdělání posuzuje každá univerzita zvlášť a peníze za studenta potřebují univerzity také. Prostě jsme v kličce a hledání východisek určitě možné je, ale opět musí k němu být vůle.

V posledních dvou, třech letech vidíme, ze strany vládní koalice, snahu o rušení malých nemocnic. Zdravotnické odbory několikráte upozorňovaly na to, že se tím snižuje dostupná zdravotnické péče pro naše občany. Co k tomu můžete říci?

Reforma akutní péče by neměla probíhat na základě ekonomických aspektů. Opakovaně jsme kritizovali postupy Ministerstva zdravotnictví a jeho nezájem řešit problémy regionálního zdravotnictví. Je nesmyslné přesouvat základní péči do velkých nemocnic a malé nemocnice rušit. Tato změna by se velmi negativně dotkla pacientů. Velké nemocnice mají centra, jsou vzdělavateli a mají omezené kapacity. Nejsou schopné přebrat základní péči. Pacient by na tuto změnu doplatil délkou čekání na vyšetření, na výkony.

Není ani pravdou, že třeba kritéria pro počty porodů a zachování porodnic, jsou objektivní. V malé nemocnici je méně gynekologů než ve velké a porody jednotliví lékaři vedou častěji než například mnoho lékařů ve fakultních nemocnicích.

Základem všeho je samozřejmě personál, a jak už jsem sdělila výše, pro jeho stabilizaci, nebylo současnou vládou podniknuto, mimo jednorázového zvýšení platů lékařů, skoro nic. V prosinci 2023 uzavřely odbory, Česká lékařská komora a Ministerstvo zdravotnictví ČR, za účasti premiéra Petra Fialy, dohodu, která si kladla za cíl sjednotit odměňování zdravotníků v nemocnicích, zlepšit pracovní podmínky ve zdravotnictví, dát zdravotníkům odpovídající benefity a hledat způsoby změn práce. Z této části není naplněno skoro nic, a ministerstvo přitom tvrdí, že dohodu beze zbytku naplnilo. S tím zásadně nesouhlasíme a natvrdo už říkáme, že Ministerstvo zdravotnictví ČR lže.

Podle vládní koalice, pomoci by měla novela zákona o veřejném zdravotnictví…

V novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, si navíc ministerstvo, nad stavem, do kterého zdravotnictví dovedlo, „myje“ ruce. Ministerstvo umožňuje zdravotním pojišťovnám, aby si pro své pojištěnce nasmlouvaly péči mimo Českou republiku. Bez konkrétních podmínek, bez ohledu na naše standardy vás bude moci pojišťovna, když nebude schopna zabezpečit péči v české nemocnici, poslat do Polska, Slovenska, nebo jinam. Základem bude česká vyhláška o časové a místní dostupnosti zdravotní péče jinak nic.

Novinky se velmi obáváme, a jsme přesvědčeni, že je primárně nastavená v neprospěch našich regionálních nemocnic. Pojišťovny již jistě kalkulují s tím, že například v Polsku, nebo na Slovensku zaplatí za péči méně. A co pacient? O něm to bohužel není, ale to už je i o odpovědnosti nás všech a o tom, koho si na podzim zvolíme.

Velkým problémem je dnes najít nepřetržitou lékařskou pohotovostní službu v malých městech a na venkově. Prý to souvisí i s rušením malých nemocnic. Jak tuto otázku vidí zdravotnické odbory?

Neschopnost Ministerstva zdravotnictví ČR řešit problémy systémově, přešla také na zabezpečení lékařské služby první pomoci, a to přes akutní příjmy nemocnic. Tvrzení, že to nemocnice zabezpečí lépe, je částečně pravdivé, ale co mají zabezpečit? Proč mají nemocnice ošetřovat pacienty s chřipkami, angínami, bolestí zad? Původní koncept akutních příjmů byl postaven na ošetření pacienta v život ohrožujících stavech a pro pacienty, kterým se zásadním způsobem zhoršil jejich zdravotní stav. Akutní příjmy dnes fungují pro všechno. Ošetřují pacienty s banálními chorobami a přijímají pacienty ve vážném stavu. Zdravotníků nepřibylo, čekací doby na ošetření se prodlužují, roste nervozita. Proč? Ministerstvo zdravotnictví ČR mělo problém řešit s praktiky a službu přinést blíže k lidem. Pokud by do budoucna fungoval koncept LPSS jen při akutních příjmech, tak se pacienti budou více než divit. Akutních příjmů je v ČR jen 97, a nejsou ve všech regionálních nemocnicích.

Za lékařskou pohotovostní službu se v nemocnicích platí 90 Kč. Z vedení ministerstva zdravotnictví se v roce 2024 objevily názory, že by pomohlo zvýšit poplatky na 200 Kč. Jak to vidí zdravotnické odbory?

Finanční otázky jsou vždy velmi důležité. Nicméně pro mnoho seniorů či matek samoživitelek může i dvousetkoruna představovat problém. Čekat s nemocným dítětem na praktika, protože nemám 200 Kč, se vůbec nemusí vyplatit.

Někteří lékaři, také připomínají, že kdysi u nás platilo, že i praktičtí lékaři měli povinnost odpracovat určitý počet hodin v rámci pohotovostní služby. Takže, běžná onemocnění se ošetřovala v rámci PSPP, a vážné případy se ošetřily na urgentních příjmech v nemocnicích. Nebyl by, návrat k tomuto systému, nejlepším řešením tohoto problému?

Zapojení praktiků do LSPP je v celé Evropě běžné, tento návrh jsme opakovaně podpořili.

ČLK a zdravotnické odbory, na svých jednáních s vládou a ministerstvem zdravotnictví, doporučovaly vládě přijmout řadu opatření ke zlepšení stávající situace. O jaké konkrétní návrhy jde?

O části návrhů jsem již psala výše. Základem kvalitní péče je erudovaný personál, a musí ho být dostatek. Lidé jsou nejcennější devizou, a měla by jim být věnována náležitá pozornost. Ze systémových opatření jsme navrhovali opětovné rozčlenění nemocnic podle kategorií s určením spektra péče. Navrhovali jsme také sloučení části zdravotních pojišťoven, další elektronizaci zdravotnictví, jednotnou zdravotní dokumentaci = kartu pacienta a jsme připraveni se také podílet na dlouhodobé, a hlavně solidární koncepci zdravotnictví.