„Dokonalá soužití“

Pokud se na akciovém trhu obchoduje jen pár akcií z nějakého specifického sektoru, je docela jednoduché vnímat, že „akcie nejsou ekonomika“. Tedy, že vývoj takového akciového trhu se může hodně utrhnout od toho v celém hospodářství. I na takovém trhu už ale může budit pozornost to, pokud se ceny akcií nějakým systematičtějším způsobem odchylují od vývoje ziskovosti. Dnes se podíváme na jeden zajímavý graf, který se této rovině na americkém trhu věnuje. Takové „dokonalé soužití“.

Následující graf ukazuje posledních dvacet let zisků a cen amerických akcií. Tvrdí, že obojí je, volně přeloženo, v dokonalém soužití. Před časem jsem tu přitom na základě mnohem dlouhodobějšího grafu psal, že ceny akcií jsou znatelně nad trendem zisků, takže mě tento dnešní graf zaujal. V první řadě pracuje pouze s posledními dvaceti lety, ale pokud se na něj podíváme pozorněji, není to to hlavní.


Zdroj: X

Obrázek začíná v roce 2004, kdy se poměr cen k ziskům pohyboval na lokálním vrcholu, konkrétně kolem 18. V grafu zhruba vidíme že to je zhruba 1200 bodů indexu SPX dělených necelými 70 dolary zisků. Nyní se PE pohybuje téměř u 22. Je tedy téměř o čtvrtinu vyšší. Jak se to rýmuje?

Graf ukazuje, že zisky a akciový index se pohybují ve společném pevném, trendu. Posledních pár let například přineslo rozevření mezery, kdy ceny nerostly tempem nastaveným zisky. Pak ale tuto mezeru uzavřely a nyní jsou obě proměnné zase téměř u sebe. Jenže měřítko u zisků je tu nastaveno na pomalejší růst – z 50 na 300 (tedy na šestinásobek), zatímco u cen je nastaveno na 6500/500, tedy na třináctinásobek. Tak se sice v grafu obě proměnné stále kopírují, ale poměr cen k ziskům se fakticky zvedá tak, jak jsem psal výše.

Můžeme tak příběh grafu vyprávět tak, jak činí jeho popis – ceny akcií a zisky jdou dokonale pospolu. Ale ne v poměru jedna ku jedné. U akcií mi vychází průměrný roční růst cca 17,5 % ročně, u zisků 14,5 % ročně. Ceny tedy „dokonale“ rostou k ziskům v poměru cca 1,2 ku 1 (za rok). Ve skutečnosti i tento graf ukazuje na rozevírající se mezeru mezi cenami akcií a zisky, jen jí skrývá do měřítek vertikálních os*. Jinak řečeno, i tento graf ukazuje, že PE postupně roste, ceny akcií v poměru k ziskům nejsou jako v roce 2004, ale výrazně výš (mimochodem i v roce 2004 byly znatelně nad dlouhodobějšími historickými standardy).

Můžeme se tedy v duchu grafu třeba ptát, nakolik dlouhodobě udržitelný je onen poměr 1,2 ku 1 za rok. Či zda je pravděpodobnější nějaký zlom. Tedy buď najetí na poměr jedna ku jedné, či dokonce jedna k číslu většímu než jedna, kdy by zisky naopak po nějakou dobu rostly rychleji, než ceny. Což už je ale jen jiná formulace zde opakovaně diskutovaného fundamentu akcií, potenciálu nových technologií, atd.

Trochu jsem přemýšlel o tom, zda o dnešním obrázku vůbec psát a rozebírat jeho, podle mne, slabší stránky. Nakonec mě ale zaujala ona konkrétní čísla a určitý paradox v onom popisu. Ono „perfect together“, tedy jakési „dokonalé soužití“, je tu jen na povrchu, pod ním už je obrázek trochu jiný. Neříkám, že špatný, ale dokonalým bych jej nenazval. Kolik je takových dokonalých soužití?

*Chtěl bych zdůraznit, že nevím, jakým komentářem autoři grafu obrázek doprovodili, na co se zaměřovala celá analýza, v jakém kontextu byl vytvořen a podobně. Nechtěl jsem zde vytvářet jeho kritiku, ale poukázat na to, co sám o sobě (ne)říká.