Od začátku ruské invaze na Ukrajinu ČR z Ruska dovezlo ropu a zemní plyn za 315 mld. Kč, druhé je Norsko s 157 mld. Kč

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu Česko dovezlo ruskou ropu a zemní plyn dohromady za zhruba 315 miliard korun. Vyplývá to z databáze zahraničního obchodu Českého statistického úřadu (viz tabulku níže). Rusko je stále i letos největším dovozcem zmíněných fosilních paliv do Česka. Což se ale zřejmě výrazně změní během roku 2025, kdy by mělo dojít jak k citelnému poklesu odběru ruské ropy, tak i plynu – což souvisí i s listopadovým zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem.

V období od 1. března 2022 do 31. října 2024 Česko podle ČSÚ dovezlo z Ruska zhruba deset milionů tun ropy v hodnotě 122,7 miliardy korun a 5,9 milionu tun zemního plynu za 191,8 miliardy korun. Celkově tak odebralo uvedená ruská fosilní paliva celkem za přibližně 315 miliard korun.

Fosilní paliva druhé největší hodnoty dovezlo do Česka ve stejném období Norsko, a sice zemní plyn za 155,6 miliardy korun a ropu za 1,5 miliardy korun, dohromady tedy za zhruba 157 miliard.

Třetí se umisťuje Ázerbájdžán, který dovezl ropu za zhruba 92 miliard korun, a čtvrtý pak Kazachstán, který do Česka importoval taktéž ropu, a to přibližně za 32 miliard korun. Konečně páté jsou Spojené státy, jež dovezly ropu a plyn dohromady za bezmála 18 miliard korun.

Rusko se na první pozici největšího dovozce základních fosilních paliv – ropy a zemního plynu – do České republiky vrátilo letos. V období od letošního ledna do října 2024 Česko odebralo z Ruské federace mírně přes tři miliony tun dohromady ropy a zemního plynu, a to v hodnotě 42,9 miliardy korun. Druhé Norsko zajistilo Česku celkově zhruba 2,2 miliony tun ropy a zejména zemního plynu, a sice v celkové hodnotě 42,1 miliardy korun.

Třetí pak skončil Ázerbájdžán, který do Česka letos v uvedeném období dovezl takřka 2,2 milionu tun ropy za 33,3 miliardy korun. Posledním z významnějších dovozců fosilních paliv do ČR je čtvrtý Kazachstán, jenž letos Česku zajistil 0,85 milionu tun ropy za 12,6 miliardy korun.

Pro srovnání, loni od ledna do října Rusko dovezlo do Česka necelé čtyři miliony tun dohromady ropy a zemního plynu, a to v hodnotě 43 miliard korun. Druhé Norsko loni od ledna do října zajistilo Česku plyn v objemu v přepočtu 3,7 milionu tun, a to v hodnotě 65,7 miliardy korun. Třetí Ázerbájdžán do Česka přepravil 1,6 milionu tun ropy za 23,9 miliardy korun a čtvrtý Kazachstán pak bezmála 0,5 milionu tun téže suroviny za 7,1 miliardy korun.

Rusko se tak letos tedy vskutku vrátilo na první pozici v žebříčku zemí, které Česku zajišťují uvedená fosilní paliva v největší hodnotě. Až do roku 2022 včetně Ruská federace tomuto žebříčku vévodila, loni však přepustila první místo Norsku, aby se letos vrátila do čela, byť s citelně menším náskokem, než tomu bylo do zmíněného roku 2022.

Důvod návratu Ruska na první pozici v žebříčku dodavatelů ropy a zemního plynu České republice tkví zejména v tom, že zatímco se Česku daří diverzifikovat dodavatele ropy a snižovat její dovoz z Ruska, dochází letos k výraznému navýšení dovozu ruského zemního plynu, od ledna do října meziročně o více než 500 procent.

V příštím roce by ovšem mělo dojít k výraznému poklesu objemu dovozu ruských fosilních paliv Českou republikou. A to kvůli zastavení tranzitu ruského plynu přes území Ukrajiny, k němuž by mělo dojít hned na Nový rok 2025. V průběhu roku 2025 by pak Česko mělo být schopno zcela se odstřihnout od dovozu ruské ropy. Ropu by mělo dovážet výhradně prostřednictvím transalpínského ropovodu TAL, tedy z italského přístavu Terst.

Pokud Ukrajina na Nový rok 2025 opravdu zastaví přepravu ruského plynu na Slovensko a do Maďarska, vznikne tedy paradoxní situace. Protože ruská ropa poteče přes její území nadále, a to zrovna tak na Slovensko, do Maďarska, ale i do Česka.

Lze se tak tázat, proč Kyjev hodlá nechávat Rusko vydělávat na ropě pro EU, když už ne na plynu pro EU. V případě ropy prý Ukrajina letos v létě nakonec podlehla tlaku Budapešti a Bratislavy a přepravu ruské ropy přes předchozí zákaz, resp. sankcionování ruského podniku Lukoil, nakonec umožnila. Tlaku prý podlehla proto, že ztratila dostatečnou podporu EU a USA, říká Sergej Makogon, bývalý šéf ukrajinského provozovatele plynárenské soustavy GTSOUA.

Může takovému tlaku podlehnout znova?

Na rozdíl od léta dnes do Bílého domu míří Donald Trump. Který se před několika dny nechal slyšet, že zavede nová cla na dovoz z EU, pokud ta nezačne odebírat více americké ropy a plynu. A který si pohrává s myšlenkou, že omezí vojenskou pomoc Ukrajině.

„Faktor Trump“ by měl být tím rozhodujícím. Bratislava a Budapešť, zdá se, mají tentokrát smůlu.

Brusel nechce cla a Kyjev nechce přijít o americkou vojenskou pomoc. Je-li cenou navýšení odběru amerického zkapalněného plynu – v EU či i na Ukrajině –, ještě rády ji zaplatí. A k tomu a zejména připraví ruskou kasu o příjem z vývozu plynu ukrajinským tranzitem. Takže „faktor Trump“ mohou Kyjev i Brusel plně zahalit do hávu morálně motivovaného kroku, se změnou v Bílém domě vlastně nesouvisejícího.

Tedy s jediným kazem, a to právě tím, že Ukrajinou od Nového roku sice nepoteče ruský plyn, leč ruská ropa nadále ano.

Nicméně stran plynu podporu EU a USA nyní Kyjev tváří v tvář Bratislavě a Budapešti zjevně má. Ztělesněním té podpory je Trump. Ztělesňuje tedy i smolné pořízení, které nyní Bratislavu a Budapešť podle všeho čeká.

Což je jen další paradox na závěr. Jak slovenský premiér Robert Fico, tak zejména jeho maďarský protějšek Viktor Orbán přece právě Trumpovi fandili a druhý z jmenovaných se dokonce stylizuje do role jeho největšího spojence minimálně v celé EU... A teď si musí tiše připustit, že s Joem Bidenem dále v Bílém domě by šance na pokračování tranzitu plynu přes Ukrajinu až do Maďarska prostě byly vyšší...

Zdroj: ČSÚ 

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank