Institucionální vývoj v eurozóně a evropské unii - Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky k přijetí eura

INSTITUCIONÁLNÍ VÝVOJ V EUROZÓNĚ A EVROPSKÉ UNII

Marek Benda, Tereza Košňarová, Jan Král, Marek Souček a Martin Vojta

Nejvýznamnější krok v oblasti institucionálního vývoje EU z perspektivy tematického zaměření Analýz sladěnosti představovalo schválení legislativního balíčku ke správě hospodářských záležitostí upravujícího pravidla Paktu o stabilitě a růstu a hospodářské koordinace v EU. V návaznosti na červnové volby do Evropského parlamentu proběhla diskuse o obsazení klíčových postů v unijních institucích, včetně jmenování nové Evropské komise, a debata o politických prioritách na roky 2024–2029. Vývoj byl poznamenán též pokračující ruskou agresí vůči Ukrajině, na kterou EU reagovala přijetím nových sankčních balíčků a další finanční pomocí pro Ukrajinu včetně využití výnosů z imobilizovaných aktiv ruského státu. V oblasti prohlubování hospodářské a měnové unie a integrace eurozóny nedošlo ani v roce 2024 k výraznějším posunům.

  

Revize správy hospodářských záležitostí a nová podoba evropského semestru

Dne 30. dubna 2024 nabyla účinnosti revize správy hospodářských záležitostí (economic governance review, EGR). Přijatá reforma zahrnuje jak modifikaci fiskálních pravidel Paktu o stabilitě a růstu (SGP), tak novou úpravu každoročního procesu koordinace hospodářských a sociálních politik mezi členskými státy EU (tzv. evropský semestr). Revize nepřináší zásadní odklon od dosud platných fiskálních pravidel, má však posílit jejich proticyklickou složku a vymahatelnost. V platnosti tak zůstává 3% kritérium pro schodek a 60% kritérium pro veřejné zadlužení vůči HDP, stejně jako nutnost roční fiskální konsolidace o 0,5 % HDP v rámci postupu při nadměrném schodku při překročení 3% referenční hodnoty. Došlo ovšem k úpravě nápravné části SGP, kde je při překročení kritéria pro zadlužení vůči HDP tzv. dvacetinové pravidlo ^[1] nahrazeno stanovením tzv. referenční trajektorie ze strany Evropské komise (EK) a pravidlem vývoje růstu čistých výdajů. Referenční trajektorie bude vydávána pro všechny členské státy, jejichž deficit nebo zadlužení překračuje výše zmíněné limitní hodnoty, a bude těmto státům sloužit jako vodítko limitující jejich výdaje pro naplňování jejich víceletých (čtyřletých, resp. v odůvodněných případech až sedmiletých) fiskálně-strukturálních plánů. Povinnost předložit fiskálně-strukturální plány však budou mít v rámci evropského semestru všechny členské státy EU. Tímto postupem bude nahrazeno dosavadní předkládání každoročních národních programů reforem, programů stability a konvergenčních programů. ^[2]

Již před vstupem legislativy k EGR v účinnost byla na přelomu let 2023 a 2024 deaktivována tzv. všeobecná úniková doložka SGP, která dočasně pozastavovala spouštění postupu při nadměrném schodku (EDP). K uplatňování nápravné složky SGP se pak EK vrátila v červnu 2024, kdy navrhla Radě zahájit první krok EDP v podobě konstatování existence nadměrného schodku v případě Belgie, Francie, Itálie, Maďarska, Malty, Polska a Slovenska, jakož i obnovení EDP vůči Rumunsku. Dne 26. července 2024 Rada s návrhy EK souhlasila přijetím příslušných rozhodnutí. Další kroky v EDP obsahující návrhy EK na doporučení Rady k dotčeným státům byly za strany Komise představeny 26. listopadu 2024 po vyhodnocení většiny národních fiskálně-strukturálních plánů s tím, že příslušná doporučení by Rada měla schválit v prvním čtvrtletí roku 2025. Zda nová úprava pravidel fiskální a hospodářské koordinace zvýší doposud slabou vymahatelnost pravidel SGP vůči státům eurozóny, bude nicméně možné zhodnotit až na základě praktické zkušenosti s jejich aplikací.

Volby do Evropského parlamentu a priority pro nový institucionální cyklus

Zásadní událostí roku 2024 z pohledu fungování EU byly volby do Evropského parlamentu (EP), které proběhly ve dnech 6.–9. června. Po nich následovala politická jednání o obsazení klíčových pozic v unijních institucích, přičemž na zasedání předsedů vlád a hlav států členských států, Evropské rady (ER), dne 27. června došlo k volbě Antonia Costy předsedou ER s mandátem od prosince 2024, nominaci Ursuly von der Leyenové na předsedkyni EK a jmenování Kaji Kallasové do funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Plénum EP zvolilo dne 16. července předsedkyni EP Robertu Metsolaovou. V průběhu podzimu došlo k sestavení kolegia EK, jež bylo schváleno EP dne 27. listopadu 2024.

Diskuse mezi členskými státy o politickém programu a prioritách pro nový institucionální cyklus 2024 až 2029 probíhaly tradičně již před volbami do EP. Koncem června 2024 tak ER schválila tzv. Strategickou agendu, ^[3] která stanovuje obecná východiska pro činnost nové EK. Kapitola o konkurenceschopné EU zmiňuje důležitost prohloubení finanční integrace prostřednictvím unie kapitálových trhů a dokončení bankovní unie, neobsahuje však konkrétní návrhy či opatření. Do diskuse o budoucím směřování hospodářské a měnové unie EU a eurozóny pak dílčím způsobem přispěly též dvě zprávy, které na žádost ER, resp. EK připravili bývalý předseda italské vlády Enrico Letta a bývalý prezident ECB Mario Draghi. V prvním případě se jedná o zprávu na téma jednotného trhu, Draghiho zpráva se věnuje konkurenceschopnosti. Některé návrhy obsažené ve zmíněných zprávách se následně objevily v tzv. mission letters určených novým členům EK.

Vývoj v oblastech regulace a dohledu nad finančním trhem

Strategická diskuse o dokončení či dalším směřování bankovní unie, zejména co se týče aspektů sdílení rizik, v průběhu roku 2024 s ohledem na přetrvávající zásadní názorové rozdíly jednotlivých členských států v zásadě neprobíhala. Pod vedením belgického a maďarského předsednictví v Radě EU byly předmětem jednání pouze některé konkrétní návrhy s bankovní unií související, především balíček ke krizovému řízení bank a dílčí harmonizaci systémů pojištění vkladů v EU (balíček CMDI). ^[4] S dokončováním bankovní unie souvisí rovněž implementace standardu Basilej III do práva EU prostřednictvím směrnice a nařízení o kapitálových požadavcích pro banky (CRD VI a CRR III). S ohledem na opožděnou implementaci pravidel Basilej III ze strany USA a s cílem předejít znevýhodnění bankovního sektoru v EU bylo rozhodnuto pozdržet aplikaci obezřetnostních požadavků k tržnímu riziku vycházejících ze standardu Basilej III o jeden rok. Stále nedokončenou zůstala ratifikace novelizované smlouvy o Evropském stabilizačním mechanismu (ESM), u níž se čeká na dokončení ratifikace v Itálii.

V oblasti unie kapitálových trhů (CMU) se v roce 2024 podařilo uzavřít či významně posunout několik legislativních návrhů. Na základě předběžné dohody dosažené již v roce 2023 bylo dojednáno konečné znění revize směrnice Solventnost II ^[5] a nová pravidla pro ozdravné postupy a řešení krize pojišťoven (IRRD). Dokončen byl legislativní proces k revizi nařízení a směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFIR/MiFID II) a nařízení k úhradám a inkasům v eurech (SEPA), které zavádí okamžité eurové platby v celém Evropském hospodářském prostoru (EHP). Belgické předsednictví dosáhlo shody s EP na balíčku k revizi směrnice o správcích alternativních investičních fondů (AIFMD) a rámci pro podnikání v kolektivním investování s převoditelnými cennými papíry (UCITS). Ke shodě došlo i v případě balíčku opatření pro udržitelné financování v rámci nařízení o transparentnosti a integritě činností v oblasti environmentálního, sociálního a správního (ESG) ratingu. Dokončeno bylo vyjednání k návrhu směrnice a nařízení ke kotování podniků na burze (Listing Act), které mají přinést zjednodušení pro vstup podniků na burzu. Kompromis byl nalezen také v případě balíčku ke clearingové infrastruktuře v EU (EMIR 3), jehož cílem je posílení tržní infrastruktury EU včetně snížení závislosti klientů na clearingových domech ze třetích zemí (zejména na UK). Ani po přijetí těchto pravidel však není vyloučeno, že dojde k dalšímu prodloužení regulatorní a dohledové ekvivalence pro ústřední clearingové protistrany z UK pro nabízení přeshraničních služeb subjektům z EU na clearing derivátů denominovaných v EUR (stávající rozhodnutí EK o ekvivalenci má vypršet v polovině roku 2025). Rada EU za belgického předsednictví schválila mandát pro jednání s EP o legislativním balíčku na ochranu drobných investorů (Retail Investment Package) a k nařízení, které mění požadavky na podávání zpráv a sdílení údajů pro orgány veřejného sektoru v oblasti finančních služeb a podpory investic. V případě revize nařízení o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích, schválil EP svoji pozici (pozice Rady byla odsouhlasena na konci roku 2023) a po institucionální obměně došlo k zahájení projednání v rámci trialogů.

V roce 2024 pokračovalo též projednávání legislativního balíčku z 28. června 2023, jehož návrhy chrání eurovou hotovost coby zákonné platidlo a vytváří právní rámec pro možné zavedení digitálního eura. To by v budoucnu mohla vydávat ECB jako doplněk hotovosti. Jednání se však zatím neposunula z expertní úrovně Rady EU a rovněž v EP zatím jednání o přijetí vyjednávací pozice probíhala pouze na úrovni výborů. Dále probíhala rovněž jednání o balíčku k otevřeným financím a platebním službám (PSD3/PSR), který mj. obsahuje návrh nařízení o přístupu k finančním údajům klientů finančních institucí (FIDA) za účelem podpory inovací ve finančním sektoru (Open Finance Framework). Rada dosáhla dohody na znění návrhu nařízení FIDA dne 4. prosince 2024, na níž mohou navázat závěrečná projednání této normy v trialogu.

Sankční opatření v souvislosti s válkou na Ukrajině

Na pokračující agresi Ruska vůči Ukrajině reagovaly členské státy EU v průběhu roku 2024 přijetím dalších sankcí a poskytnutím nové finanční a materiální podpory Ukrajině. Sankční balíčky namířené proti Rusku, Bělorusku a subjektům napomáhajícím obcházení dosud přijatých sankcí mj. zavedly zákaz pro úvěrové a finanční instituce z EU, které operují mimo území Ruska, přímo používat ruský platební systém SPFS. ^[6] Zakázáno je také provádět transakce s institucemi napojenými na tento systém, pokud jsou uvedeny na zvláštním sankčním seznamu. Zapovězeny jsou rovněž interakce s finančními institucemi, které napomáhají přímo či nepřímo obcházet zavedené sankce a budou jako takové uvedeny na speciálním sankčním seznamu EU. V oblasti finanční pomoci Ukrajině vstoupil v platnost nově vytvořený Nástroj pro Ukrajinu ^[7] pro roky 2024–2027, který navazuje na předchozí balíčky makrofinanční pomoci EU a spolu s Evropským mírovým nástrojem (EPF) vytváří rámec pro distribuci finanční pomoci EU.

Výnosy z imobilizovaných ruských aktiv budou použity na podporu Ukrajiny. Diskuse o jejich možném využití byly završeny v květnu 2024 přijetím legislativních návrhů, které zakotvují převedení čistých zisků ze zvláštních účtů centrálních depozitářů cenných papírů v EU, na kterých jsou držena imobilizovaná ruská aktiva, ^[8] do fiskálních nástrojů EU. Prostředky mají být využity na nákup vojenského materiálu a na obnovu Ukrajiny. Samotná imobilizovaná aktiva ruského státu nejsou přijatou legislativou dotčena . Téma využití výnosů z imobilizovaných aktiv rezonovalo rovněž v rámci skupiny G7. Konsensus jejích členů ohledně navýšení finanční pomoci pro Ukrajinu vedl k hledání nových možností pro využití těchto prostředků. Tyto úvahy vyústily v iniciativu směřující ke společné půjčce skupiny G7 ve výši až 45 mld. EUR. Na úrovni EU byla dne 24. října 2024 přijata legislativa potřebná k vytvoření mechanismu spolupráce na ukrajinské půjčce (ULCM) a poskytnutí výjimečné makrofinanční pomoci (MFA) Ukrajině ve výši až 35 mld. EUR, která bude zahrnuta do ULCM coby příspěvek ze strany EU. Půjčky v rámci ULCM nebudou pro Ukrajinu představovat dodatečnou dluhovou zátěž, protože k jejich splácení poslouží výnosy z imobilizovaných ruských aktiv.

Aktivity Evropské centrální banky

Po devíti měsících stabilních úrokových sazeb rozhodla ECB v červnu 2024 o jejich snížení, k dalšímu snížení přistoupila v září, říjnu a prosinci 2024. Reagovala tak na pokles inflace v eurozóně, který byl podpořen ukotvenými inflačními očekáváními a zmírněním nákladových tlaků. ^[9] Podobně jako některé další centrální banky Eurosystému vykázala ECB za rok 2023 ve svém hospodaření ztrátu (v hodnotě 1,3 mld. EUR ^[10] ), což se stalo poprvé od jejího založení. Příčinou byly primárně zvýšené náklady na provádění měnové politiky.

Koncem roku 2023 avizovala ECB svůj záměr pokročit v normalizaci bilance Eurosystému a snížit objem držených cenných papírů, které shromáždila v rámci dočasného pandemického nástroje pro nákup dluhopisů (PEPP). Do poloviny roku 2024 ještě probíhaly reinvestice splatných jistin cenných papírů pořízených v PEPP v plné výši, zatímco ve druhé polovině roku již ECB skrze omezení reinvestic snižuje objem portfolia PEPP v průměru o 7,5 mld. EUR měsíčně. Koncem roku 2024 dojde k úplnému ukončení reinvestic. PEPP tím následuje první z mimořádných programů ECB na nákup dluhopisů (APP), u nějž nejsou jistiny cenných papírů po splatnosti reinvestovány již od července 2023.

V kontextu digitalizace platebních služeb ECB pokračovala v pilotním projektu pro případné zavedení digitálního eura. V současnosti se tento projekt nachází v přípravné a zkušební části, která potrvá do listopadu 2025. Po jejím posouzení rozhodne Rada guvernérů o tom, zda přejít do další fáze příprav. Nadále platí, že případné rozhodnutí o vydání digitálního eura může být ECB učiněno až v návaznosti na schválení výše zmíněné legislativy. Na jejím základě ECB zváží nutnost případných úprav projektu digitálního eura (například specifikace zařízení uživatelů pro přístup a používání digitálního eura v režimu offline). Dosavadní průběh a vývoj testovacího období v rámci aktuální přípravné fáze je mapován pravidelnými zprávami ECB o pokroku, z nichž první byla zveřejněna v červnu 2024. ^[11]

Hodnocení připravenosti na vstup do eurozóny

EK a ECB v červnu 2024 vydaly své pravidelné konvergenční zprávy. ^[12] Hodnotí v nich pokrok v připravenosti členských států EU s derogací (tj. členských států, které prozatím nepřijaly euro, zároveň však nemají sjednanou trvalou výjimku ze závazku společnou měnu zavést) na zavedení eura. ^[13] Posuzovány tak byly Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko. Jak konvergenční zpráva EK, jejíž závěry jsou pro zrušení derogace a přijetí žadatelského členského státu do eurozóny určující, tak konvergenční zpráva ECB konstatují v porovnání s předchozími zprávami z roku 2022 spíše omezený pokrok v plnění konvergenčních kritérií s tím, že žádná z hodnocených zemí podmínky stanovené pro přijetí eura neplní. To platí i pro Bulharsko, jehož politická reprezentace dříve deklarovala snahu vstoupit do eurozóny na počátku roku 2025 a které se jako jediná ze sledovaných zemí od roku 2020 účastní mechanismu směnných kurzů ERM II. ^[14] V reakci na tento fakt Bulharsko deklarovalo odhodlání splnit chybějící kritérium cenové stability a napravit další v konvergenčních zprávách zmíněné nedostatky (zejména v oblasti boje proti praní peněz) co nejdříve a následně požádat o zpracování mimořádných konvergenčních zpráv. S ohledem na vnitropolitickou situaci v zemi je nicméně otázkou, jak se k věci postaví vláda vzešlá z podzimních parlamentních voleb.

Poprvé v historii vydávání konvergenčních zpráv došlo k odlišnému vyhodnocení jednoho z kritérií ve zprávách EK a ECB. Konkrétně se jednalo o stanovení referenční hodnoty pro hodnocení kritéria cenové stability. Tato diskrepance vedla k rozdílnému hodnocení splnění zmíněného kritéria v případě Švédska (EK hodnotila kritérium jako splněné, ECB naopak). Opakování této situace nelze vyloučit ani do budoucna. ^[15]

Konvergenční zpráva EK (stejně jako v dřívějších vydáních počínaje rokem 2020) tematizovala tzv. posílený přístup k účasti v ERM II. Ten spočívá v uzavření dohody s každým přistupujícím státem na podmínkách, k jejichž splnění se má tento stát zavázat a které má splnit ještě před svým vstupem do ERM II. Obsah těchto podmínek odvozuje EK od podmínek, které byly předloženy Bulharsku a Chorvatsku. Zpráva EK také explicitně uvádí, že jednou z těchto podmínek je vstup do bankovní unie již nejpozději ke dni vstupu do ERM II, a nikoli až s přijetím společné měny, jak stanoví platná unijní legislativa. Zásadní je, že EK opět uvádí, že tento přístup má být s ohledem na princip rovného zacházení do budoucna uplatněn vůči všem dalším státům, které budou do ERM II vstupovat. Přestože se Česká republika (ČNB na jednání EFC a ministr financí v Radě pro hospodářské a finanční věci) proti možnému precedenčnímu charakteru tohoto přístupu vymezila, lze důvodně očekávat, že tento přístup bude ze strany členských států eurozóny uplatňován i pro případné budoucí zájemce o vstup do ERM II. ^[16] (Blíže se tomuto tématu věnuje tematická kapitola 5: ERM II a maastrichtské kritérium stability kurzu a tematická kapitola 6: Bankovní unie a Česká republika v těchto Analýzách sladěnosti.)

Závěr

Obsah závazku přijmout euro, který Česká republika přijala při svém vstupu do EU v roce 2004, se od té doby podstatným způsobem rozšířil. Nadále platí, že Česká republika bude muset institucionální vývoj pečlivě vyhodnocovat a zohlednit jej ve svých úvahách o načasování vstupu do eurozóny. Stejně tak je žádoucí pečlivě sledovat vývoj samotné eurozóny. Riziko pro stabilitu této měnové unie může nadále představovat vysoká míra zadlužení některých jejích členských zemí. Současně teprve další léta ukážou, zda nová úprava fiskálních pravidel a hospodářské a fiskální koordinace zvýší historicky slabou vymahatelnost Paktu o stabilitě a růstu mezi členskými státy eurozóny. Rovněž tendence k hospodářské divergenci mezi členy hospodářské a měnové unie či opakovaně se objevující návrhy na ustavení fiskální unie se sdílením rizik činí budoucí vývoj eurozóny těžce předvídatelným. Na otázku vhodného načasování případného vstupu ČR do eurozóny tak lze odpovědět pouze velmi obtížně.

HODNOCENÍ ČR PODLE MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍ – PŘETRVÁVAJÍCÍ „DOMÁCÍ ÚKOLY“

Jakub Matějů a Milan Říkovský

Česká republika je členem několika významných mezinárodních organizací zaměřených na podporu ekonomické spolupráce a rozvoj světové či evropské ekonomiky. Tyto instituce pravidelně sledují vývoj v jednotlivých členských zemích a dávají jim doporučení, na jaké oblasti by se měly zaměřit, aby podpořily stabilitu a růst svých ekonomik. Jejich doporučení se přitom často týkají oblastí, které by po případném vstupu České republiky do měnové unie měly hrát roli hlavních přizpůsobovacích mechanismů absorbujících ekonomické šoky. Jak tedy vyznívá hodnocení České republiky? Pro odpověď na tuto otázku stručně shrnujeme doporučení od Evropské centrální banky (ECB),

Evropské komise (EK), Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). ^[17] Hlavní výzvy, které dle hodnocení těchto mezinárodních institucí před ČR stojí, lze shrnout do tří oblastí: (i) udržitelnost veřejných financí (zejména s ohledem na stárnutí populace), (ii) konkurenceschopnost a podnikatelské prostředí a (iii) trh práce, vzdělávání a inovace. Samostatnou kapitolou je pak oblast zelené tranzice, kterou lze vnímat jako riziko pro budoucí konkurenceschopnost, ale také jako růstovou příležitost.

Udržitelnost veřejných financí

Ačkoli podíl dluhu sektoru vládních institucí k HDP je v ČR ve srovnání s průměrem zemí EU poměrně nízký, ^[18] ve středním a dlouhém období čelí česká ekonomika rizikům v oblasti fiskální udržitelnosti. Ta je přitom klíčovým předpokladem schopnosti fiskální politiky absorbovat asymetrické šoky. Zejména veřejné výdaje spojené se stárnutím populace (starobní důchody, zdravotní péče, dlouhodobá sociální péče a další) v poměru k HDP se podle odhadu Evropské komise do roku 2070 zvýší ve srovnání s rokem 2022 o 3,7 procentního bodu na 24,3 % HDP.³³ V případě rizikového scénáře je nárůst ještě o 2,5 procentního bodu vyšší a navíc se pohybuje vysoko nad průměrem hodnot zemí EU. Pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí tak bude nezbytná reforma penzí (včetně zvýšení efektivního věku odchodu do důchodu či jeho navázání na očekávané dožití) a případně též zdravotní péče.

K zajištění dlouhodobé fiskální udržitelnosti je mezinárodními institucemi dále doporučováno posílení daňových příjmů pomocí úpravy daňového mixu. Podíl celkových daňových příjmů na HDP je v ČR sice blízko průměru zemí OECD, nicméně zaměstnanecký daňový klín ^[19] je ve srovnání s ostatními zeměmi vysoký. Jeho snížení by podpořilo ekonomický růst a mělo též potenciál zvýšit nabídku práce, a to jak z vnitřních zdrojů v podobě vyšší zaměstnanosti žen, seniorů či lidí se znevýhodněním, tak ze zahraničí. Nižší příspěvky na sociální zabezpečení vyvážené vyššími příjmy z majetkových a nepřímých daní (včetně ekologických daní) ^[20] by dle mezinárodních institucí mohly podpořit ekonomický růst. Podíl příjmů z majetkových daní by se dle MMF měl vrátit minimálně na předpandemickou úroveň. Vyšší podíl majetkových daní by omezil negativní dopady stárnutí populace na příjmy vlády. Snížil by také cykličnost daňových příjmů, které by tak nebyly tolik závislé na dynamice mezd či spotřeby.

Pokud jde o zvýšení daňových příjmů, poukazují citované instituce na prostor pro zlepšení výběru DPH, omezení výjimek a zrušení snížených sazeb DPH. Rozdíl mezi odhadovaným možným výběrem DPH a skutečnými příjmy z DPH (tzv. VAT gap) je totiž v ČR vyšší než průměr zemí EU (11,9 % vs. 9,1 %).³⁶ Vyšší daňové příjmy lze zajistit i zvýšením progresivity u daně z příjmu fyzických osob, která je v ČR ve srovnání s vyspělými zeměmi nízká. Další příjmy by mohly plynout z přiblížení základu pro příspěvky živnostníků do zdravotního a důchodového systému k příspěvkovému základu zaměstnanců. ^[21]

Dlouhodobá fiskální udržitelnost může vyžadovat také opatření na výdajové straně rozpočtů. Evropská komise nabízí technickou podporu pro vytvoření systému výkonnostního rozpočtování a revize výdajů. Takové nástroje mohou pomoci identifikovat a následně redukovat neefektivní veřejné výdaje.

Konkurenceschopnost a podnikatelské prostředí

V oblasti konkurenceschopnosti poukazují výše zmíněné instituce na potřebu zvýšit efektivitu veřejné administrativy, posílit podnikatelské prostředí a podpořit vzdělanost a inovace. Výkon veřejného sektoru a efektivita vlády jsou v ČR stabilní a blízko průměru zemí EU. Velikost veřejné administrativy měřené relativním počtem zaměstnanců a výdaji je podle EK dokonce pod průměrem zemí EU. Slabiny však spočívají ve fragmentaci rozhodování, strategickém řízení, získání a udržení talentovaných pracovníků a v oblasti zadávání veřejných zakázek.

Česká republika má jednu z nejvíce fragmentovaných lokálních administrativ ze zemí OECD, ^[22] což s sebou nese obtíže při koordinaci politik mezi úrovní centrální vlády a nižšími úrovněmi veřejné správy. Fragmentace představuje významný faktor omezující efektivní absorpci fondů EU malými subjekty z důvodu nedostatečných administrativních kapacit na místní úrovni, a to zejména ve strukturálně znevýhodněných regionech. Velké výzvy pro administrativu představuje efektivní využívání datových zdrojů, zvýšení analytických kapacit a posílení e-governmentu. Atraktivita veřejné administrativy jako zaměstnavatele je přitom podle hodnocení EK relativně nízká a platy jsou zde pro srovnatelné úrovně vzdělání nižší než mzdy v soukromém sektoru. Značný prostor pro zlepšení vykazuje hospodářská soutěž na trhu veřejných zakázek, kde se nedaří získávat dostatečné počty konkurenčních nabídek. ^[23]

Snížení nadměrné administrativní zátěže a zjednodušení regulace by vedlo k příznivějšímu podnikatelskému prostředí. Ke snížení administrativy zejména malých podniků by podle EK pomohla rychlejší digitalizace veřejných služeb. Za jednu z dalších bariér růstu české ekonomiky je považován pomalý proces stavebního řízení a získání stavebního povolení, jehož negativní dopady se projevují jak v dopravní a energetické infrastruktuře, tak v bytové výstavbě.

S ohledem na velikost sektoru průmyslu a jeho konkurenceschopnost je pro českou ekonomiku zásadní výzvou zajištění dostupných a diverzifikovaných zdrojů energií a také proces zelené tranzice. Česko stojí před obtížným úkolem ukončit do roku 2033 spalování uhlí, které v současnosti slouží k výrobě 40 % elektrické energie v zemi. Pro jeho splnění je nezbytné přejít ke konkurenceschopnému mixu jaderné energie a energie z obnovitelných zdrojů a vybudovat adekvátní síťovou infrastrukturu. Mezinárodní instituce také poukazují na potřebu zvyšování energetické efektivity celé ekonomiky.

Flexibilita a budoucnost trhu práce

Český trh práce je sice podle EK efektivní, chronicky se však potýká s výrazným nedostatkem pracovních sil, zejména vysoce kvalifikovaných pracovníků. To se negativně projevuje na konkurenceschopnosti české ekonomiky i atraktivitě pro zahraniční investice. Svědčí o tom míra volných pracovních míst, která je v ČR vysoká a výrazně převyšuje průměr zemí EU. Míra participace žen na trhu práce je přitom nízká, v roce 2023 činila 70,4 % pro ženy vs. 83,4 % pro muže. Dlouhá rodičovská dovolená a nastavení daňového a sociálního systému výrazně snižují motivaci matek k rychlejšímu návratu do práce po narození dítěte. Klíčem ke zlepšení situace je podle mezinárodních institucí nejen lepší zajištění dostupné péče o děti (jesle, mateřské školky) či příznivější nastavení výše uvedených motivačních faktorů, ale i podpora vyššího využívání částečných pracovních úvazků či práce z domova.

Nedostatek pracovníků lze řešit také zvýšením atraktivity pro pracovníky ze zahraničí. Česká republika sice přijala v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině nejvíc uprchlíků na obyvatele, nicméně vzhledem k tomu, že jde především o ženy a děti, jen zhruba třetina z nich je zaměstnaná. Pomoci by mohla i reforma regulovaných profesí, jejichž požadavky jsou často nadměrné či vázané na profesní historii v zemi. Deregulace by byla prospěšná i pro kvalifikované pozice jako je advokát, architekt, stavební inženýr či realitní zprostředkovatel. ^[24] Tyto profese v ČR podléhají větší míře regulace pro svůj výkon, než je průměr zemí EU.

Pro dlouhodobou konkurenceschopnost a budoucí potřeby trhu práce je klíčová efektivita vzdělávacího systému. ČR se umisťuje relativně dobře při měřeních dovedností a kvality vzdělání, mezinárodní srovnání OECD v rámci programu PISA ^[25] však ukazuje pozvolný trend zhoršování výkonu českých žáků v matematice. Vedle toho přetrvává silný vliv socioekonomického statutu rodičů na výkon žáka ve škole – rodinné zázemí je v ČR významným faktorem výsledků žáků. To limituje sociální mobilitu (změnu socioekonomického postavení jednotlivců a skupin) a vede k neefektivitě ve využívání a rozvoji lidského kapitálu. Dle EK by ČR měla zejména zvýšit participaci na vyšším vzdělání a také zvýšit atraktivitu učitelské profese.

Přestože Česko investuje relativně velký podíl HDP do intelektuálního vlastnictví, v patentových přihláškách a grantech zaostává za nejvyspělejšími zeměmi. ^{[26] [27]} Propojení akademické a podnikatelské sféry zůstává stále slabé. Vědecké a technologické výstupy podle hodnocení EK neodpovídají potenciálu solidní průmyslové a výzkumné báze. ^[28]

Další výzvy: zelená tranzice

Nad rámec výše popsaných hlavních výzev zmiňují mezinárodní organizace další oblasti důležité pro rozvoj a konkurenceschopnost české ekonomiky. Velkým tématem je změna klimatu a již zmíněná zelená tranzice. Česká republika vykazuje v posledních dvaceti letech rychlejší nárůst teplot, než činí světový průměr. To s sebou nese podstatné ekonomické a sociální náklady: Česká republika již nyní patří mezi země, které v důsledku extrémního počasí a klimatických událostí nesou největší ekonomické náklady na obyvatele v EU. ^[29] Česká ekonomika má přitom jedny z nejvyšších emisí skleníkových plynů na jednotku HDP mezi zeměmi OECD. ^[30] Vlivem energetické neefektivnosti rezidenčních budov, systémů vytápění založených na uhlí a velikosti průmyslového sektoru je totiž energetická náročnost na jednotku HDP v ČR podstatně vyšší než v mnoha jiných zemích OECD. Klíčovými výzvami na cestě ke klimatické neutralitě je tak nahrazení uhlí čistšími energetickými zdroji a zvýšení energetické efektivnosti ekonomiky.

Pokrok v těchto oblastech vyžaduje mimo jiné výrazné změny na trhu práce, zejména zvyšování kvalifikace a přeškolování zaměstnanců z energeticky náročných oborů. Zaměstnanost v sektorech, které jsou nejvíce zasaženy zelenou tranzicí, se v Česku pohybuje nad průměrem EU. V roce 2023 pracovalo v sektoru automobilového průmyslu více než 140 tis. zaměstnanců, zaměstnanost v energeticky intenzivním průmyslu činila 7,7 % celkové zaměstnanosti (oproti průměru EU ve výši 3,5 %). V této souvislosti navíc MMF poukazuje na pomalý rozvoj produkce v oblasti elektromobility. Na druhé straně ekonomika trpí značným nedostatkem pracovníků v oborech spojených se zelenou ekonomikou. Míra volných pracovních míst ve stavebnictví, klíčovém sektoru pro zelenou tranzici, je v Česku mnohem vyšší než průměr EU (10,8 % vs. 4 % v roce 2022). EK odhaduje, že například k naplnění příspěvku České republiky k dosažení cíle EU pro obnovitelné zdroje energie v roce 2030 bude zapotřebí dodatečných 2 300 až 6 600 kvalifikovaných pracovníků v oblasti využití větrné a solární energie.

Závěr

Mezinárodní instituce poukazují na řadu domácích úkolů, na které by se ČR měla soustředit, aby posílila konkurenceschopnost ekonomiky, zlepšila pružnost trhu práce a zajistila dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a s ní dostatečný fiskální prostor v budoucnu. To by podpořilo odolnost ekonomiky vůči asymetrickým šokům a také zvýšilo případné benefity z přijetí společné měny.

---

[1] Dvacetinové pravidlo znamenalo roční fiskální konsolidaci o 1/20 rozdílu mezi zadlužením a hodnotou 60 % HDP, která však fakticky nebyla u vysoce zadlužených členských států vyžadována, což snižovalo důvěryhodnost fiskálních pravidel EU.

[2] Z kalkulace deficitu a zadlužení by měly být vyjmuty národní výdaje na programy spolufinancované z rozpočtu EU, státy by měly mít možnost navrhnout na vyjmutí z kalkulace zadlužení prorůstové investiční výdaje a především zavedením pravidla růstu čistých výdajů by měly být v rámci fiskální konsolidace zohledněny zvýšené výdaje na podporu v nezaměstnanosti či nižší daňové příjmy ovlivněné slabším hospodářským růstem. K procesu jednání o EGR v minulých letech viz Analýzy sladěnosti 2022  (tematická kapitola 2: Diskuze o možné reformě pravidel Paktu o stabilitě a růstu) a Analýzy sladěnosti 2023   ( tematická kapitola 1: Institucionální vývoj v eurozóně a Evropské unii).

[3] Viz < https://www.consilium.europa.eu/media/4aldqfl2/2024_557_new - strategic - agenda.pdf > .

[4] Součástí tohoto balíčku je také legislativní návrh směrnice Daisy Chains, která přináší možnost regulatorních úlev pro bankovní skupiny v oblasti minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky (MREL). Jeho projednání probíhalo separátně a k jeho formálnímu schválení došlo 11. dubna 2024 (s transpoziční lhůtou směrnice do 13. 11. 2024).

[5] Revize směrnice Solventnost II se mj. zaměřuje na potenciální nárůst systémového rizika v sektoru pojišťovnictví a zavádí koncept společností a skupin s nízkorizikovým profilem, koordinuje dohled nad pojišťovnami i v rámci přeshraniční činnosti a pro zajištění větší odolnosti a stability také aktualizuje kapitálové požadavky pro pojišťovací sektor.

[6] The System for Transfer of Financial Messages (SPFS) je platební systém, který byl vyvinut jako alternativa mezinárodního systému SWIFT v roce 2014 ruskou centrální bankou jako protiopatření případných sankcí ze strany USA.

[7] Nástroj pro Ukrajinu disponuje rozpočtem ve výši 50 mld. EUR, z čehož je 33 mld. EUR alokováno ve formě půjček a 17 mld. EUR ve formě grantů.

[8] Jedná se zejména o aktiva ruské centrální banky a jí spravovaného Ruského fondu národního bohatství.

[9] Rada guvernérů ECB přistoupila 6. 6. 2024 ke snížení sazeb o 0,25 procentního bodu, sazba depozitní facility tak byla snížena na hodnotu 3,75 %, sazba pro hlavní refinanční operace (MRO) na 4,25 %, a sazba zápůjční facility na 4,50 %. V důsledku provedené revize operačního rámce pro implementaci měnové politiky ECB přistoupila od 18. 9. 2024 ke snížení spreadu (rozdílu) mezi depozitní sazbou a sazbou MRO z dosavadních 50 bazických bodů na 15 bazických bodů, a to prostřednictvím snížení sazby MRO (aniž by toto snížení představovalo změnu měnověpolitického postoje). Tato revize se již promítla do měnověpolitického rozhodnutí Rady guvernérů ECB dne 12. 9. 2024, kdy došlo ke snížení sazby depozitní facility o 25 bazických bodů. Po dalších sníženích úrokových sazeb, o kterých rozhodla Rada guvernérů na zasedáních dne 17. 10. a dne 12. 12. 2024, činila sazba depozitní facility 3,00 %, sazba pro hlavní refinanční operace 3,15 % a sazba zápůjční facility 3,40 %.

[10] Podrobněji viz tisková zpráva ECB: < https://www.ecb.europa.eu/press/pr/date/2024/html/ecb.pr240222~2e8045adc3.en.html > .

[11] Viz < https://www.ecb.europa.eu/euro/digital_euro/progress/html/ecb.deprp202406.en.html > .

[12] Vi z Konvergenční zpráva 2024   E K a Konvergenční zpráva 2024   E CB, obě publikované 26. 6. 2024.

[13] Trvalou výjimku ze závazku přijmout společnou měnu (euro) má vyjednáno pouze Dánsko, které je členem ERM II. V konvergenčních zprávách EK a ECB tedy není hodnoceno.

[14] Dle zprávy EK přesáhla inflace stanovenou referenční hodnotu v pěti z šesti hodnocených zemí – pod referenční hodnotou byla pouze ve Švédsku. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb podobně jako v roce 2022 nesplňují tři země. Národní měny v některých zkoumaných zemích zaznamenaly v posledních několika letech značné výkyvy vůči euru. Ekonomiky těchto zemí se do určité míry zotavily a fiskální opatření zavedená v reakci na pandemii covid-19 byla postupně zrušena. Tyto faktory přispěly ke zlepšení veřejných financí ve většině zemí. Nicméně veřejné deficity a míra zadlužení zůstávají ve většině zemí nad úrovní před pandemií, částečně kvůli ekonomickým dopadům ruské agrese proti Ukrajině a opatřením fiskální politiky přijatým v důsledku zvýšených cen energií.

[15] Viz také článek člena a poradce bankovní rady ČNB pro Hospodářské noviny z 28. 8. 2024 (dostupný i na webu ČNB): Jan Procházka, Jiří Schwarz: Bude u nás (aspoň digitální) euro? Pohled pod maastrichtskou pokličku .

[16] Podle závěrů aktualizovan é Studie dopadu účasti či neúčasti ČR v bankovní unii  (kterou vzala vláda ČR na vědomí 14. 2. 2024) není členství v bankovní unii před přijetím eura pro ČR výhodné.

[17] Konkrétně v článku vycházíme z Konvergenční zprávy ECB z června 2024, Country Report v rámci Evropského semestru zveřejněného EK rovněž v červnu roku 2024, OECD Economic Surveys pro ČR z března 2023 a Zprávy z konzultací v rámci článku IV Dohody mezi ČR a MMF z ledna 2024.

[18] Podíl dluhu sektoru vládních institucí k HDP v ČR byl v roce 2023 44 %, zatímco průměr zemí EU dosáhl hodnoty 81,7 %. ³³ Evropská komise (2024c).

[19] Daňový klín představuje rozdíl mezi náklady zaměstnavatele na zaměstnance a čistým příjmem zaměstnance. V ČR k jeho výši významně přispívají vysoké příspěvky na sociální zabezpečení.

[20] U majetkových daní se jedná například o daň z nemovitostí. Jako ekologické se obecně označují ty daně, jejichž daňový základ je fyzická jednotka něčeho, co má negativní vliv na životní prostředí. V EU však chápe každý stát ekologické daně odlišně (příkladem může být daň z pevných paliv, daň z elektřiny, daň ze zemního plynu, uhlíková daň atd.). ³⁶ Viz < https://data.europa.eu/doi/10.2778/109823 > .

[21] Živnostníci mají stejná práva jako zaměstnanci při čerpání zdravotní péče, ale do zdravotního systému přispívají významně méně. Co se týče důchodového systému, podle odhadů OECD ukazuje srovnání živnostníka s čistým příjmem odpovídajícím čisté průměrné mzdě a zaměstnance pobírajícím tuto mzdu, že ačkoli příspěvek živnostníka do důchodového systému dosahuje pouze 67 % příspěvku zaměstnance, může živnostník očekávat důchod ve výši 83 % důchodu zaměstnance. Podrobnosti k doporučení viz: < https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2020/11/oecd - reviews - of - pension - systems czech - republic_68df9880/e6387738 - en.pdf > .

[22] ČR má největší počet obcí na obyvatele v EU, < https://www.oecd.org/en/topics/regional - rural - and - urban - development.html > .

[23] V ČR probíhá 40 % veřejných zakázek na základě jediné nabídky, zatímco v EU to bylo v roce 2023 jen 28,6 % (viz < https://economy - finance.ec.europa.eu/document/download/facc4bb2 - 4e1b - 471f - 998e 6895c4091e3c_en?filename=SWD_2024_603_1_EN_Czechia.pdf > , str. 60).

[24] Česká republika má 365 regulovaných profesí, což je vysoko nad ostatními státy EU. Nejnižší počty regulovaných profesí má Lotyšsko (89), Estonsko (107) a Bulharsko (109). Více regulovaných profesí než ČR má v EU pouze Maďarsko (415). Více viz < https://ec.europa.eu/growth/tools - databases/regprof/professions/bycountry > .

[25] PISA (Programme for International Student Assessment) testuje čtenářskou, matematickou a přírodovědnou gramotnost patnáctiletých žáků. Pro hodnocení ČR viz < https://www.csicr.cz/cz/Aktuality/Narodni - zprava - PISA - 2022 > .

[26] Indikátor patentů za rok 2023: 22 patentů na milion obyvatel v Česku vs. 153 v průměru EU. Podrobněji < https://economy finance.ec.europa.eu/document/download/facc4bb2 - 4e1b - 471f - 998e -

[27] c4091e3c_en?filename=SWD_2024_603_1_EN_Czechia.pdf > str. 24, 53, 54.

[28] Blíže viz European Innovation Scoreboard 2023 Country profile Czechia: < https://op.europa.eu/en/publication - detail/ /publication/04797497 - 25de - 11ee - a2d3 - 01aa75ed71a1 > .

[29] Viz < https://www.eea.europa.eu/en/analysis/indicators/economic - losses - from - climate - related > .

[30] OECD Environment Statistics (database), < https://data.oecd.org/environment.htm > .