Evropská obranyschopnost a obranný průmysl

Dlouhodobé zvýšení výdajů na obranu v Evropě přitom by mělo být příležitostí pro evropský obranný, strojírenský a chemický průmysl. Proto tato čísla nejsou dobrá: v období od června 2022 do června 2023 směřovalo 78 % výdajů EU na veřejné zakázky v obraně k dodavatelům mimo EU, z toho 63 % do USA. 

WSJ píše, že nečinnost vytvořila začarovaný kruh: evropské obranné společnosti, které nemají dostatek investic, se potýkají s problémy s dodávkami, což vede evropské vlády k tomu, že místo toho nakupují od amerických dodavatelů. To zase znamená méně peněz pro evropské výrobce, kteří riskují, že budou ještě více zaostávat v závodě o nové vojenské a technologické vymoženosti.

Zajímavým případem je Dánsko (které tady často vychvaluji): Dánský stát odkoupil koncem loňského roku vyřazenou muniční továrnu, aby obnovilo výrobu dělostřeleckých granátů. 

Téměř o rok později zůstává továrna prázdná. Politické tahanice zdržely proces hledání společnosti, která by munici vyráběla, a formální výběrové řízení ještě nezačalo. Frustrovaná dánská premiérka otevřeně řekla, že „Pokud toho chceme dosáhnout, musíme vyhodit do povětří všechny naše obvyklé postupy."

Přesně tak. 

Přitom energetická krize ukázala, že v EU jsme schopni investice urychlit. Ale válka/bezpečnost očividně není dostatečnou motivací. Mimo jiné to souvisí s tím, že rychlost je často považována za součást korupce.

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny