Výhody a nevýhody přijetí eura - M. Mora o euru – rozhovor pro Český rozhlas Plus

Vybrané pasáže:

„Jsou země, které jsou úplně ve stejné situaci, jako jsme my. Mezi těmi tzv. starými členskými státy je to například Švédsko, které taky žádnou výjimku vyjednanou nemá, nicméně euro nepřijímá. Myslím, že ani Švédsko ani nás nikdo k přijetí eura nutit nebude. Je to otázka rozhodnutí členského státu, zda euro přijmout chce, nebo nechce… Já si myslím, že můžeme setrvat v tom stavu, ve kterém jsme. Je zbytečné vyjednávat výjimku. To je skutečně velice složitý proces, protože to znamená změnu primárního práva, změnu smluv, a to je velice komplikovaná, složitá otázka na úrovni EU. A tady není potřeba v uvozovkách plýtvat politickým kapitálem České republiky na tuto otázku. Zároveň ale ani není na stole, že by vás někdo nutil přijmout euro. Tak to skutečně nestojí. Zda euro chtít, nebo nechtít je úplně jiná otázka.“

„Pracovní skupina pod NERVem, jejíž jsem byl členem, připravila dokument. Trošku si rozšířila mandát, protože neposuzovala jenom účast nebo neúčast v evropském systému měnových kurzů, ale i otázky plusů a minusů přijetí eura. Teď bude dokument předložen vládě. A pokud jde o tu hlavní otázku, zda se účastnit, nebo nezúčastnit nebo v jaké podobě být v ERM II, tak tam jsou hlavní tři závěry. A se všemi já jako ekonom a my jako ministerstvo financí velmi souhlasíme. Ten první závěr je, že bychom v tom systému ERM II měli pokud možno setrvat co nejkratší možnou dobu, to znamená, pokusit se to omezit na ty dva roky nebo dva a půl roku. Druhý závěr je, aby pokud možno pro takový krok existovala co nejširší politická a řekl bych dokonce i společenská shoda, protože se může velmi pravděpodobně stát, že se nepodaří všechny ty kroky udělat během jednoho volebního cyklu. A třetí závěr je, abychom se co nejvíce drželi práva EU, které souvisí s bankovním dohledem a fungováním bankovního systému, což je účast v tzv. bankovní unii.“

„Sám za sebe vidím asi dva okruhy trochu problematických otázek ohledně přijetí eura. Jedna je, do jaké míry je naše ekonomika na přijetí eura připravená. To se dlouhodobě posuzuje v materiálu ČNB, který analyzuje sladěnost české ekonomiky s evropskou měnovou unií. V těch analýzách vidíme určitě prvky jako vysoká obchodní a vlastnická provázanost, poměrně velké cyklické sladění, to, že firmy používají euro ve stále větší míře. To jsou prvky pro euro, ale jsou tam i prvky proti. A to je zejména, že máme pořád stále ještě trochu odlišnou strukturu naší ekonomiky. Máme větší podíl průmyslu, větší podíl energeticky náročného průmyslu, což se projevilo podle mě i v inflační krizi. V tom, proč u nás inflace byla vyšší, než v okolních státech. Tím, že máme takto odlišnou strukturu, tak se vám ale může stát, že zažijete něco, čemu my ekonomové říkáme asymetrický šok. Že prostě nějaký globální ekonomický šok na vás dopadne více než na ty ostatní státy měnové unie.“

„Evropa čelí zvýšeným geopolitickým tlakům, ať už je to klima, Spojené státy, Čína, Rusko, válka na Ukrajině apod. A že tím jsou vytvářeny jakési tlaky na větší stmelování, je pravda. Ale já si myslím, že zapomínáme na to “b” tohoto příběhu, a to je, že společnost se vnitřně více dělí, než se sjednocuje. A více se podle mě i dělí státy EU mezi sebou. Já se nesnažím argumentovat nějak normativně. Já se snažím tu situaci popisovat a snažím se z toho vyvozovat nějaké realistické závěry. A já prostě vidím i v EU v tuto chvíli silnější štěpení, byť z vnějšku existuje nějaký tlak na konsolidaci. Jenže tu konsolidaci nevidíme. Že se o tom mluví, je pravda, ale neděje se to.“