Fiala: Jako přímému účastníkovi samizdatových aktivit pro mě není snadné mluvit o jejich významu a nabízet nějaké komplexní hodnocení

Jako přímému účastníkovi samizdatových aktivit pro mě není snadné mluvit o jejich významu a nabízet nějaké komplexní hodnocení. Ještě dlouho po sametové revoluci mi připadalo zbytečné a trochu i nepřípadné o nezávislých aktivitách v komunistickém režimu mluvit. Máme svobodu, za komunismu se každý snažil nějak přežít a celá ta doba byla špatná, tak proč se k tomu moc vracet.

Když jsem ale viděl, jak mnozí komunistický útlak zlehčují, jak je normalizace vydávána za cosi málem normálního, jak se srovnává nesrovnatelné, jak začíná být jedno, co kdo dělal a jak se choval – měl jsem stále intenzivnější pocit, že když o své zkušenosti nebudeme mluvit, můžeme hodně ztratit. K mému překvapení se ukázalo, že jsou to často právě mladí lidé, které minulost zajímá a kteří jsou citliví na hodnoty, přesvědčení a věnují pozornost tomu, čím naše země prošla.

Vydávat samizdat mělo smysl a má smysl to připomínat. Minimálně proto, že zkušenost samizdatu a nezávislých aktivit může být symbolem a zdrojem naděje. Bez ohledu na vnější podmínky je možné vytvářet a rozšiřovat prostory svobody. Bez ohledu na chování většiny je možné udělat správný individuální čin. Bez ohledu na šířící se beznaděj je možné pracovat na lepší budoucnosti. A to není málo.

Až do 20. prosince můžete navštívit výstavu Brněnský samizdat v Moravské zemské knihovně v Brně. Určitě se jděte podívat, stojí to za to. 👍🏻