Do hledáčku centrálních bank se více dostává ekonomický růst (Ozvěny trhu)

Poté, co inflace dominovala diskurs na finančních trzích, se do středu pozornosti více dostává ekonomický růst, a to primárně v souvislosti s dosud utaženou měnovou politikou. Posun v komunikaci globálních centrálních bank je rovněž patrný. Investoři začínají obavy o růst ekonomiky eurozóny a zpomalení v USA reflektovat ve svých očekáváních ohledně svižného poklesu úrokových sazeb v letošním a zejména pak příštím roce.

Pozornost představitelů amerického Fedu se již více upíná na slabé signály z trhu práce. To odráží i rozhodnutí zahájit cyklus uvolňování měnové politiky hned 50bodovým snížením klíčové úrokové sazby v minulém týdnu na pozadí zvyšující se míry nezaměstnanosti. Ta v posledních dvanácti měsících ve Spojených státech vzrostla o 0,4 pb na 4,2 % v srpnu, ostatní data však dosud dramatické ochlazování trhu práce zcela jednoznačně neindikují.

Na protějším břehu Atlantiku pokračující série slabých dat z eurozóny zase volá po flexibilnější reakci ECB, jejíž představitelé dosud upřednostňovali jen pozvolné snižování sazeb. Když vezmeme v potaz centrálními bankéři tolik akcentovaný přístup závislý na vyhodnocování příchozích dat, tak akumulace rizik směrem dolů pro dosud chatrný růst ekonomiky eurozóny a příznivý vývoj inflace, která by v září měla klesnout pod 2 %, hovoří pro zvážení dalšího snížení sazeb již na říjnovém zasedání ECB. Přesvědčení o tom, že se centrální bankéři k tomuto kroku odhodlají, je ale slabé, jak ukazují očekávání finančního trhu, která jsou založena zejména na dosavadní komunikaci ECB.

Rizika pro inflaci a ekonomický růst se tak dostávají více do rovnováhy. Americký Fed, ECB i domácí ČNB se snaží najít balanc mezi dostatečnou měnovou restrikcí, která by dále krotila inflaci a zároveň přílišně nedusila ekonomiku. V případě eurozóny a Česka to zatím příliš nevypadá, že by se ekonomika nadechovala k výraznému oživení. A s inflací na dostřel dvouprocentního cíle, když v srpnu v obou případech shodně dosáhla 2,2 %, mají ECB i ČNB otevřenou cestu k dalšímu snížení sazeb, které by mělo podpořit oživení ekonomiky. Jak v eurozóně, tak i u nás by se inflace v příštím roce mohla navíc pohybovat v průměru dokonce pod dvouprocentním cílem.

Strašákem pro centrální bankéře na druhou stranu zůstává jádrová inflace, a to zejména zvýšený růst cen služeb. Tento argument by ale neměl znamenat úplnou stopku pro uvolňování měnové politiky, bude ale zřejmě důvodem pro opatrný postup při snižování úrokových sazeb.