Kam s ním? české firmy nabízejí pomoc s odpady v Indonésii

Kam s ním? A také kam určitě ne. České firmy Essenceline, Ipolt a Enress se ve společnosti zástupce klastru WASTen zúčastnily pilotní mise zaměřené na odpadové hospodářství a cirkulární ekonomiku v Indonésii. Rok po úspěšné misi na Filipínách rozšířili čeští experti na odpady svůj zájem o sousední oblast indonéského souostroví, kde je čekají srovnatelné, ne-li větší výzvy silně poddimenzovaného odpadového mechanismu i řady kulturních stigmat, která stojí napříč ekologizaci a modernizaci tohoto odvětví.

Ilustrační foto: Shutterstock

NEJVĚTŠÍ SKLÁDKA JIHOVÝCHODNÍ ASIE

Přes 7 000 tun odpadu a 1 300 nákladních sběrných vozů denně dorazí na největší skládku jihovýchodní Asie na východním předměstí Jakarty v municipalitě Bekasi, známé jako „BG“ – Bantargebang. Přes 90 % tohoto směsného odpadu nebude vůbec tříděno a přijde na skládku, která tak při své výšce 60 metrů představuje vysoce rizikovou chemickou laboratoř a přispívá k rapidnímu nárůstu znečištění půd, vod i ovzduší v jedné z oblastí s nejvyšší hustotou osídlení na světě.

ZNEČIŠŤOVATEL MOŘÍ I OVZDUŠÍ

Je to jeden příklad za všechny dokládající poddimenzovanost odpadového hospodářství v Indonésii. Ovšem dle průzkumů je Indonésie stejně tak druhým největším znečišťovatelem moří a objem plastového odpadu v nich se ročně vyšplhá na 7 milionů tun, z něhož jen 10 % je recyklováno. Zatímco koncept spaloven je pomyslné novum, které dosud není rozvíjeno, zařízení waste-to-energy zůstávají hudbou budoucnosti, do které se v duchu mezinárodní komunitou dotovaného programu energetické transformace JETP investuje, ale jehož udržitelnost zůstává v zemi platící za energetickou velmoc bez rozsáhlejšího dotačního systému diskutabilní.

A tak se tradičně zakopává, skládkuje, ba co víc – neorganizovaně pálí. A místní legislativa zůstává sveřepě v opozici proti jakékoliv změně umožňující hrstce místních podnikavých „dobrodruhů“, kteří sváží, separují a recyklují sic v malém rozsahu, zato správně, spojit se s místní municipalitou, a zajistit veřejnou službu, kterou jinak města, celé regiony, nakonec i celá země nedokáží systémově zvládnout vlastními zdroji.

ZKÁZA, ALE TAKÉ PŘÍLEŽITOST

Co je pro jednoho zkáza, může se druhému jevit jako příležitost. A tak bylo nasnadě uchopit i sektor odpadů a cirkulární ekonomiky jako příležitost a nabídnout ji českým firmám. Účastníci projektu ekonomické diplomacie PROPED se tak mohli seznámit se stavem věcí a na základě vlastního pozorování posoudit skládkování v regionu, stejně jako drobné moderní iniciativy přicházející s na místní poměry revolučními postupy třídění, kompostování pomocí larev černého vojáka, či navazující spoluprací s výrobními podniky, které přetváří odpad v novou užitnou hodnotu.

Příležitosti pak firmy z klastru WASTen nacházely jak při představení v jednom z největších průmyslových parků v regionu JVA, Jababeka na západní Jávě, tak u zdejších municipalit reprezentujících významně přetížené oblasti – města Jakarta a Bandung, ale také u nově vznikajícího megaprojektu nového hlavního města IKN. Cílem tohoto projektu je zvládnout novodobý urbanismus chytře a v naprostém souladu se Světovými cíli tisíciletí – odpady nevyjímaje.

Foto: Velvyslanectví ČR v Jakartě

HLEDÁNÍ SPOJENCŮ

Spojenectví jsme pak společně hledali u místních obchodně-konzultačních firem stejně jako na Česko-indonéském obchodním fóru o odpadech a cirkulární ekonomice, kam kromě zástupců místního Ministerstva životního prostředí a expertů na obnovitelné zdroje místní hospodářské komory KADIN Indonesia dorazilo na čtyřicet indonéských praktiků a investorů se zájmem zlepšit správu odpadů v zemi. V neposlední řadě se česká podnikatelská mise ujala i diskuse s odborníky na univerzitní půdě Bandungského technologického institutu a zúčastnila se i kulatého stolu s indonéskou občanskou společností v čele s partnerskou nadací Nexus3, která pléduje u místních autorit za zlepšení legislativy a kultivuje komunity v šetrném přístupu k životnímu prostředí.

NADĚJNÉ INICIATIVY, CHYBĚJÍCÍ KAPACITY

Dobře mířené komunitní iniciativy mladých indonéských startupistů, ať jimi jsou PlasticPay, Duitin, nebo Waste4Change, nabízí alternativní svozy odpadu, spravují síť minisběren, motivují k separaci plastů, který následně zpracovávají například na střižové vlákno. Nabízí tak zajímavé portfolio designových produktů, či za svezený tříděný odpad nabízí kompenzace v podobě slev u široké škály partnerů přes místní supermarkety k Jakartskému dopravnímu podniku. Problém netkví tolik v uvědomělosti indonéské populace, jako v neodpovídajících kapacitách downstreamových zařízení a špatně nastaveném regulatorním prostředí.

Zlepšení správy odpadů v Indonésii musí být nedílnou součástí probíhající zelené transformace, a to jak z hlediska energetického potenciálu odpadu, tak s ohledem na možnosti recyklace ruku v ruce s metodami tuhých alternativních paliv a rozšířením sítě spaloven. Indonésie už však pomalu kráčí správným směrem, dokladem budiž například plán na výstavbu 12 waste-to-energy zařízení v horizontu příštích dvou let, běžící experimentální projekty TAP, pro které se hledají modernější technologie, či propojení významných tuzemských investorů se startupovými projekty udržitelného odpadového hospodářství.

Alena Štojdlová, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Jakartě