Pokračující obliba pasivity a fáze peněz na chodnících

Již řadu let se na trzích hovoří o rostoucí popularitě pasivních investic. Tedy nákupů fondů, jejichž struktura aktiv odpovídá složení trhu. A které se nesnaží o nějaký aktivní výběr akcií, které by zajistily návratnost vyšší, než je návratnost celého trhu. Dnes o tomto trendu a penězích na chodnících (a diverzifikaci, které jsme se věnovali i včera).

Pasivní investice doporučuje nejeden akademik a studie, které na historických datech ukazují, že soustavně překonávat trh je poněkud těžké. Důležité je přitom ono slovo „soustavně“, protože každý rok bude někdo, kdo dosáhl návratnosti mimořádně vysoké. A také někdo na opačném konci spektra. Jde o onu soustavnost, které nemusí mít formu „desetkrát z deseti“, ale stačí šestkrát, či sedmkrát. Proti akademikům a některým studiím pak svým způsobem stojí třeba pan Buffett. Jak jsem zmiňoval včera, ten moc nefandí diverzifikaci. Podle něj je pro ty, kteří nevědí, co dělají (diverzifikace sice není úplně to samé, jako pasivita, ale určitý překryv tu je).

Názorů pro či proti aktivitě a pasivitě bychom našli asi hodně, jaký je reálný vývoj? Následující graf od BofA ukazuje přílivy a odlivy peněz z pasivních a aktivních fondů od roku 2010. Jsou tu určité cykly, ale trend je jednoznačný: Pokračující silný zájem o fondy pasivní, klesá zájem o ty aktivní. Chování investorů se tedy kloní k oné akademické lince, podle které za to čisté (!) výnosy aktivních fondů nestojí:

Zdroj: X

Jak jsem naznačil, téma „aktivní vs. pasivní“ se do značné míry kryje s tématem „diverzifikace ano, či ne“. Minimálně v tom smyslu, že aktivní investor asi neskončí s portfoliem hodně připomínajícím strukturu celého trhu. Pár poznámek k tomuto tématu jsem přitom psal včera, dnes bych pokračoval úvahou nad tím, zda by proces popsaný v grafu neměl směřovat k nějaké rovnováze.

Představme si, že by onen proces dál pokračoval až do úplného extrému, kdy by všichni investoři investovali pasivně. Nakupovali by tedy fondy, které by držely akcie přesně podle toho, jakou váhu mají v daném indexu. Nikdo by nesledoval, jaké jsou finanční výsledky firem, co se v nich děje, co se děje v odvětvích, jaké jsou nové technologie a jejich potenciál. Nikdo by neodhadoval hodnotu akcií a porovnával své odhady s cenou.

Je dost dobře možné, že kdyby investoři přestali neustále spekulovat o sazbách, čtvrtletních číslech a podobně, v podstatě nic by se nestalo. Pokud by ale přestali sledovat veškerý fundament, byla by to už jiná káva. Byla by to variace na onen příběh, kdy jdou dva ekonomové po chodníku a jeden náhle ukáže dopředu s tím, že tam leží stodolarovka. Ten druhý jako zastánce teorie efektivních trhů mu ale řekne, že to není možné. Protože pokud by tam bankovka ležela, už by jí dávno někdo sebral.

Pointa je v tom, že pasivní investování má smysl na efektivním trhu. Nicméně pokud má být trh efektivní, někdo musí tuto efektivitu zajištovat – musí sledovat firmy, ekonomiku…. Jinak řečeno, aby pasivní investování mělo smysl, musí na trhu být v první řadě dostatek aktivních investorů. Když má třeba někdo dobrého mechanika, který mu dává auto do pořádku, mohl by naivně dospět k závěru, že mechanika nepotřebuje, protože auto je stále v pořádku. Pokud pasivní investování funguje, mohli bychom dojít k závěru, že to aktivní nemá smysl. Jenže ono to první funguje právě kvůli tomu prvnímu.

Na základě této logiky je pak lehké dospět až k závěru, že nějaké masivní překlopení do pasivity by korigovalo samo sebe. Na trhu by se totiž začaly objevovat takové příležitosti, že by se rychle začali množit investoři aktivní. Na chodnících by se objevovaly ve velkém bankovky a lidé by je začali sbírat. Zatím je takový extrém ale spíše fi-fi (tedy finance fiction). Stále sice probíhá ono zpasivňování, ale nezdá se mi, že by dospělo do té fáze peněz na chodnících.