O podivné dichotomii amerických měkkých a tvrdých makro-indikátorů

Jedním z výrazných rysů post-covidového období v americké ekonomice byla nepřehlédnutelná dichotomie vývoje tzv. měkkých a tvrdých makroekonomických indikátorů. Zatímco spotřebitelské či podnikatelské nálady vykazovaly a aktuálně i vykazují hodnoty, které by odpovídaly recesi či stagnaci, tak tvrdá data - zejména pak ta z trhu práce - dosud hovořila jinou řečí. Trh práce byl dosud velmi utažený a růst překvapoval velmi silnými hodnotami.

Jedním z důvodů, který nepochybně přispěl k relativnímu pesimismu spotřebitelů, resp. podnikatelů byla vysoká inflace, která je vnímaná velmi negativně a to dokonce i v momentě, kdy reálné mzdy vykazují kladné přírůstky. Velmi názorně to bylo vidět v první třetině tohoto roku, kdy americká inflace po relativně příznivém vývoji nečekaně akcelerovala a výsledkem bylo to, že se nejen spotřebitelská nálada markantně zhoršila (uvidíme co dnes odpoledne čerstvá květnová čísla), ale do pásma recese se dostal dokonce i pozorně sledovaný index podnikatelské nálady v amerických službách (ISM).

Podaří-li se tedy americkou inflaci opět umravnit a její meziměsíční přírůstky budou mít tendenci stagnovat či klesat, tak je možné, že dojde i k vylepšení spotřebitelského a podnikatelského sentimentu, přičemž tvrdá konjunkturální data nutně nemusí doznat výrazných změn.

Dodejme, že náš základní scénář pro americkou ekonomiku s takovým vývojem v druhé polovině roku počítá. Přesněji řečeno na pozadí velmi zvolna klesající inflace by mělo docházet k paralelnímu ochlazování růstu, což bude primárně dáno tím, že domácnosti budou postupně do rozpouštět přebytečné úspory a investiční aktivita zpomalí v reakci na vysoké reálné úrokové sazby. To vše dohromady by pak mohlo vést k tomu, že pozorovaná dichotomie mezi “tvrdými” a “měkkými” daty postupně vymizí.