Rok 2023 pohledem měnové politiky a ohlédnutí o 400 let zpět (Petr Král, Jakub Matějů)

Petr Král, Jakub Matějů (Bankovnictví – příloha 17. 5. 2024)

V minulém roce uplynulo přesně 400 let od jedné neslavné měnové události. Koncem roku 1623 vyvrcholila v českých zemích inflační epizoda pobělohorského tzv. Mincovního konsorcia. To získalo za určitý roční obnos odváděný císařské pokladně monopol na ražbu mincí a také výhradní právo na skupování stříbra přímo z dolů a výkup původních kvalitních stříbrných mincí.

Nově ražené mince měly sice stálou nominální hodnotu, avšak vlivem menšího obsahu vzácného kovu jejich skutečná hodnota postupně klesala a vedla k výrazné inflaci. Původní, kvalitní mince se tou dobou na černém trhu obchodovaly postupně až za desetinásobky hodnot těch nových. Majetky mnohých tím byly znehodnoceny a důvěra v měnu a její funkce byla otřesena. Celá situace vyvrcholila tzv. kaládou, císařským státním bankrotem, kterému nedokázaly zabránit ani příjmy od Mincovního konsorcia. Hodnoty mincí byly poté sníženy v průměru o 90 %.

I když loňský rok nebyl z měnověpolitického hlediska ČNB právě nejjednodušší, ve srovnání s touto 400 let starou historií se dnešní problémy zdají malicherné.

Úvod loňského roku se vyznačoval stále ještě vysokými čísly inflace. K tehdejšímu lednovému meziročnímu cenovému růstu v tempu 17,5 % mohutně přispíval vývoj v cenách energií, jejichž růst se v lednu pro většinu domácností zarazil až na úrovni vládních cenových stropů. Leden (a v menší míře ještě únor) 2023 se tak ukázal být poslední špatnou zprávou v uplynulé inflační epizodě. Ve zbytku loňského roku inflace již poměrně svižně odeznívala.

Poptávkové tlaky z domácí ekonomiky už totiž byly nějakou dobu utlumené a inflaci v rostoucí míře potlačovaly. Ekonomická aktivita měřená vývojem hrubého domácího produktu stagnovala. Předchozí obavy z roztočení sebeposilující mzdově-inflační spirály se postupně rozplývaly. Postupem času tak přišla na pořad dne otázka strategie a načasování postupného uvolnění měnových podmínek. Prvním krokem v srpnu loňského roku bylo formální ukončení již nějakou dobu neaktivního intervenčního režimu proti nadměrným výkyvům kurzu koruny, které hrozily další eskalací inflace. ČNB jim prodejem svých devizových rezerv v rozsahu cca 25 mld. v období od května až do října 2022 účinně zabránila. Závěrem loňského roku pak Česká národní banka mohla přikročit k prvnímu snížení měnověpolitických sazeb o 0,25 procentního bodu na 6,75 %. Na toto rozhodnutí o zahájení snižování úrokových sazeb navázala další tři snížení úrokových sazeb v letošním roce, každé z nich již o výraznějších 50 bazických bodů. Správnost započatého procesu snižování sazeb potvrdil i letošní vývoj inflace. Ta v lednu výrazně klesla do blízkosti 2% cíle České národní banky a od té doby se drží pod 3 %.

Chtělo by se říci, že rok 2023 byl z pohledu měnové politiky rokem měkkého přistání. Je ale fér si přiznat, že česká ekonomika za šoky spojené s obdobím pandemie a následnou energetickou krizí eskalovanou ruskou agresí na Ukrajině zaplatila svoji cenu. Hrubý domácí produkt v reálném vyjádření i přes znatelné oživení ještě nedosáhl předpandemických hodnot. Reálná spotřeba domácností byla na konci loňského roku o celých 8 % nižší než na konci roku 2019. To vše se však bude již v letošním roce postupně napravovat.

Události staré 400 let ukazují, jakým vývojem kultivovanosti prošla oblast měnové politiky a jakým civilizačním výdobytkem je moderní nezávislé centrální bankovnictví. Úspěšné zkrocení zvýšené inflace se nyní zdá jako skoro samozřejmé, ale v historii tomu tak vždy nebývalo.