Československý meziválečný průmysl očima statistika

Letos uplyne 100 let od doby, kdy rozvoj průmyslu u nás dosáhl největší dynamiky.

Československo jako stát bylo od svého vzniku hospodářsky velmi úspěšné. Nová republika pře­vzala asi 70 až 80 % celého průmyslu Rakousko­-Uherska, včetně výroby porcelánu a sklářských podniků, cukrovarů, přes 40 % lihovarů a pivovarů, zbrojařských firem, výroby lokomotiv, automobilů a strojů, a také chemický průmysl v severních Če­chách. Zdědila rovněž 17 % průmyslu někdejšího Uherska, který monarchie vybudovala na Slovensku na konci 19. století.

Chřadnoucí monarchii v posledních letech exis­tence držely při životě daně z vyspělých regionů, mezi nimiž České země hrály prim. Například v případě spotřební daně pocházelo z našeho území 63 % této daně z celého Předlitavska.

České země byly již z dob rakousko-uherské monarchie daleko silněji industrializované nežli Slovensko. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo 39 % obyvatelstva zaměstnáno v průmyslu a 31 % v zemědělství. Na Slovensku průmysl za­městnával jen asi 17 % obyvatel, avšak zemědělství a lesnictví 60 %. Podkarpatská Rus zůstala zcela bez průmyslu a její příjmy tvořily pouze turismus a těžba dřeva.

Nové moderní technologie se do Českých zemí šířily především ze sousedního ekonomicky a tech­nologicky vyspělého Saska a z pruského Slezska, zatímco hlavní město monarchie Vídeň plnila spíše politicko-kulturní funkce. Průmyslová centra tedy vznikala hlavně na severozápadě a severovýchodě země, kde se navíc nacházely bohaté zásoby hně­dého a černého uhlí.

Na špici Evropy i světa

Československý průmysl se v samostatném státě velmi rychle rozvíjel. Již neefektivní starší systémy z doby Rakousko-Uherska byly nahrazovány modernějšími technologiemi a stroji. Mezi nejvýraznější postavy tehdejšího hospodářství patřil Tomáš Baťa (Baťovy závody byly založeny v roce 1894 ve Zlíně), jenž již v době císařství dával práci tisícům dělníků, když například „obouval armádu“. Kromě toho se velmi rozvíjel také český vývoz investičních celků (lihovarů a cukrovarů) a rovněž obranný průmysl. Všechna tato odvětví na našem území zapustila hlubokými kořeny. Zatímco v Česku byly tehdejší největší průmyslové podniky vlastněny Čechy (Škoda, Baťa, ČKD), na Slo­vensku bylo ve slovenských rukou pouze zhruba 5 % celého průmyslu.

V té době měl průmysl rozhodující úlohu, což do­kládá i podíl zaměstnaných v něm, který dosahoval až 34,9 % obyvatel státu.

Svého vrcholu dosáhla průmyslová výroba v Čes­koslovensku v roce 1924. Závody textilního, sklář­ského a obuvnického průmyslu byly tehdy nejmo­dernější na světě a Škodovy závody patřily mezi čtyři nejvýznamnější podniky v Evropě. Vedle Kruppovy zbrojovky v Německu zaznamenávaly i největší tech­nologický progres. Ve 30. letech minulého století pak patřilo Československo mezi 10 nejvýznamnějších strojírenských států na světě a toto postavení si za­chovalo až do II. světové války.

Prim hrál zpracovatelský průmysl

Je skoro neuvěřitelné, že se v první Československé republice v polovině dvacátých let vyprodukovalo až 18,5 % (!) celosvětové produkce surového řepného cukru. Právě cukrovarnictví se zde již od druhé po­loviny 19. století etablovalo v jedno z nejvýznamněj­ších odvětví potravinářského průmyslu. Po rozpadu Rakousko-Uherska zajišťovalo pro nově zformovanou Československou republiku vysoké příjmy pro státní pokladnu, a významně tak dopomohlo k rychlejší ekonomické stabilizaci národní ekonomiky.

Formálním potvrzením takového stavu je sledo­vání dynamiky produkce zpracovatelského průmyslu ČSR v tomto období ve srovnání s Evropou a celým světem. Zatímco nárůst zpracovatelského průmyslu za Česko ve 20. letech proti předválečnému stavu činil 171,8%, v Evropě nebo ve světě byla dynamika jeho vývoje o poznání pomalejší – tam vzrostl jen o 127,8 %, resp. 154,6 %. Zlom v nastoupeném trendu nastal až po vypuknutí světové hospodářské krize v roce 1929.

Článek vyšel v dubnovém vydání časopisu Statistika&My.