O podporu českých zemědělců a venkova musíme bojovat doma i v Bruselu

Volby do Evropského parlamentu proběhnou již počátkem června tohoto roku. Na rozdíl od období let 2015–2019 měla Česká republika od roku 2019 i přímé zastoupení v Zemědělském výboru Evropského parlamentu. Ten rozhodně patřil k těm nejvytíženějším. Nejenže čelil desítkám návrhů Evropské komise, které se týkaly našeho sektoru a neomezil svou činnost ani během pandemie covid-19, kdy intenzivně vyjednával s Komisí a Radou poslední reformu Společné zemědělské politiky. Protože u toho všeho nechyběl europoslanec Martin Hlaváček, požádali jsme ho o krátké ohlédnutí za uplynulým obdobím.

Současná Evropská komise od roku 2019 připravila přímo legislativní smršť. Vykopla Green Deal, podrobnou finanční a digitální agendu, do toho celá reforma Společné zemědělské politiky, pandemie covid-19 a následně energetická krize a válka na Ukrajině, protesty zemědělců. Jak se na to všechno zpětně díváte?

Evropská komise to přepálila, to už je teď všem jasné. Vždyť jen v našem odvětví vyprodukovala za těch posledních 5 let přes 160 nových předpisů a 157 bude asi dokončeno. Jsou to desetitisíce stran právních textů, které se nějak dotýkají našeho sektoru, a někdo dopočítal, že pokud by se s nimi chtěli naši zemědělci seznámit, museli by denně přečíst 16 stran, a to včetně víkendů a svátků. Ta přeregulovanost je už neúnosná. Tady je ale nutné říci, že probudit společnost a politiky dokázali až samotní evropští zemědělci svými soustavnými protesty. Přestože to současná vláda bagatelizuje a zemědělci i zemědělstvím dlouhodobě pohrdá, byli to právě a jen zemědělci, kdo donutili Evropskou komisi pootočit kormidlem. A sveze se s tím nyní i evropský průmysl, což je dobře. Přestože ty signály také chodily i dříve od průmyslu, nikdo je tak vážně jako zemědělce nebral. Až po masivních protestech začala paní Ursula von der Leyen otáčet rétoriku a její Komise hovořit o revizích některých rozhodnutí, dokonce i těch greandealových, jako je v našem případě tolik diskutovaný úhor. Návrh na jeho úplné zrušení si ale vydobyli sami zemědělci. I když dnes se řada politiků tváří, že to pro ně zařídili oni sami, včetně našeho pana ministra Výborného.

Jak to tedy ve skutečnosti bylo?

S tím úhorem je pravda taková, že prodloužení výjimky na roky 2023 a 2024 jsme pro zemědělce zařídili my. Ale to bylo jen prodloužení výjimky, to pravidlo mělo platit dál od roku 2025 až minimálně do roku 2027. K tomu, aby nakonec bylo úplně odstraněno až do konce tohoto období, donutili Evropskou komisi zemědělci svými protesty po celé Evropě. Velkou roli hrála situace v Německu a ve Francii. V Německu se téma stalo vlajkovou lodí pro tamní opoziční CDU-CSU a vládní liberály proti části duhové koalice, především zeleným a socialistům. Vzhledem k tomu, že CDU-CSU je domovskou stranou předsedkyně komise Ursuly von der Leyen, a ta chce na tomto postu za každou cenu pokračovat, usiluje logicky o hlasy německých zemědělců a venkova. Francie měla zase dlouhodobě problémy s naplňováním pravidel osevních postupů – skladba a střídání plodin podle DZES, a potřebovala získat podporu zemědělské a venkovské veřejnosti pro stranu prezidenta Macrona do nadcházejících voleb. Tak jsme nyní získali revizi u obojího a přilepil se k tomu ještě návrh na zjednodušení administrace u zemědělců s velikosti výměry do 10 ha.

Mrzí mě, že u DZES si situaci zkomplikovala současná vláda špatným nastavením strategického plánu a zahrnutí těchto podmínek do ekoschémat. Teď bude víc práce přesvědčit Evropskou komisi, že po využití těch výjimek nebudou kráceny platby. Je také škoda, že pan ministr nevyjednal, aby se snížení administrativy týkalo i větších podniků než 10 ha, ty přece rozhodně netvoří páteř českého produkčního zemědělství. Takto to pomůže jiným zemím. V případě České republiky se to týká pouze 53 tis. ha zemědělské půdy, což jsou pouhá asi 1,5 % administrovaných ploch. Je to škoda, protože CDU-CSU je sesterská strana českých lidovců a má i předsedu Zemědělského výboru EP, který je spolustraníkem paní Ursuly von der Leyen. Pan ministr Výborný s ním však podle mých informací dosud ve funkci nikdy oficiálně nejednal, snad kromě nějakého letmého setkání na konferenci nebo výměně úsměvů na recepci.

To vyřazení půdy z produkce v DZES byl asi jeden z hlavních požadavků, který se do té reformy vyjednávané v letech 2018–2022, kterou jste nepřerušili mimo jiné ani za covidu-19, promítal po celou dobu, ne? A byly tam i další hrozby, které se přes Vás Komisi nepodařilo prosadit?

Ano, to byla náročná doba. Nelétala letadla, byly zavřené německé hranice a my jezdili autem do Bruselu skoro každý týden tam a zpět se zvláštním povolením průjezdu vyjednávat reformu zemědělské politiky. Dnes už si málokdo vzpomene, že ten původní požadavek Komise, zelených a socialistů na vyřazení půdy z produkce byl minimálně 10 % v rámci reformy a následně dokonce 20 % jinou formou skrze ten „slavný“ zákon na obnovu přírody, který jsme v EP loni v létě odmítli, a to byl mimochodem začátek porážky Franze Timmermanse. Ta pak pokračovala odmítnutím zahrnutí skotu mezi průmyslové znečišťovatele, stažením návrhu na omezení používání přípravků na ochranu rostlin a pohřbením návrhu na tzv. zemědělskou taxonomii. A nyní je vše dovršeno návrhem na odstranění úhoru z DZES.

Pro mě je to docela zadostiučinění. Protože když jsme spolu s tehdejším francouzským ministrem zemědělství, se kterým jsme se docela spřátelili, před podmínkami DZES varovali, mnoho kolegů nám nevěřilo. Dnes se k tomu vracíme a mnoho z nich si to pamatuje.

Ale tehdy nešlo jen o nová pravidla, ale i o peníze pro české zemědělství…

To bylo to hlavní. Pro české zemědělství a samozřejmě taky pro venkov. Většina lidí již zapomněla, že původní návrh Evropské komise krátil České republice kolem 20 % finančních prostředků, nejvíce část obálky na rozvoj venkova. Komisí nám bylo navrženo jedno z nejvyšších krácení ze všech zemí. To, že jsme nakonec obhájili rozpočet jen o pár procent nižší, tak jako ostatní, a to jak v Radě, tak v Evropském parlamentu, představovalo ohromné úsilí a měsíce a měsíce jednání. Naší výhodou ale bylo, že jsme měli strategii a táhli za jeden provaz. Tohle je práce, kde musí celá vláda, ministr zemědělství, ministr financí a klíčoví europoslanci perfektně fungovat. Jsem si jist, že za současné vládní

koalice, která nefunguje jednotně ani doma,

natož v Bruselu, by se to jistě vyjednat nepodařilo. Naopak poté, co jsme léta viděli během těch jednání o reformě Společné zemědělské politiky, si bohužel umím i představit, že by krácení prostředků pro české zemědělce a venkov některé strany vládní koalice dokonce v Bruselu aktivně prosazovaly.

Když si vzpomenu, jak většina europoslanců vládní koalice usilovala o zavedení povinného bruselského zastropování plateb pro naše zemědělské podniky i za situace, kdy ještě ani nebylo jisté, že tyto peníze nepropadnou zpět do evropského rozpočtu, a jak hlasovali k mnoha návrhům, které měly české zemědělce připravit o miliardy z evropského rozpočtu, mám obavy hlavně do budoucna.

První návrhy na další 7letý rozpočet a pravidla zemědělské politiky po roce 2027 má nová Evropská komise představit již koncem tohoto roku, po volbách do Evropského parlamentu. Myslíte, že bude k našim zemědělcům a venkovu tentokrát vlídnější?

To bude hodně záležet na tom, jak dopadnou volby do Evropského parlamentu a zda bude pro vítězné strany zemědělství významnou oblastí, nebo jen okrajovou záležitostí, jako to mají strany naší vládní koalice. Pokud bude okrajové, budou jistě tlaky na další omezování zemědělství a krácení rozpočtu na tuto oblast. V takovém případě lze očekávat, že se Brusel bude chtít opět finančně zahojit na našich zemědělcích a venkovu. Roli také bude hrát, zda komisař za ČR bude nebo nebude ochoten a schopen hájit zájmy českých zemědělců. Já

osobně očekávám, že budeme čelit opět stejným pokusům od Evropské komise na krácení zdrojů pro náš venkov a zemědělství a budeme se tomu muset umět opět postavit, tak jako se nám to společně povedlo v tomto období.

Přečtěte si také