Průmysl v únoru zklamal. Podvazují jej vysoké úroky, teplé počasí, slabá německá a čínská poptávka či útoky jemenských povstalců v Rudém moři

Tuzemská průmyslová výroba letos v únoru zaostala za očekáváním, když meziročně přidala jen 0,7 procenta.

Klíčovým problémem tuzemského průmyslu zůstává nedostatečný výkon klíčového exportního partnera, Německa, jež se samo musí vypořádat s úderem, který mu uštědřuje nutnost vyrovnat se s odpojením od poměrně levných ruských energií, probíhající transformativní přeměna německé energetiky a konečně také zadrhávání čínské ekonomiky. Ta je německému průmyslu hlavním vývozním odbytištěm.

I když spotřebitelská inflace v české ekonomice klesá, tuzemští průmyslníci se musí vypořádávat naopak s růstem cen svých vstupů. Inflace jejich nákladů je sice mírná, ale i tak nejvýraznější za poslední více než rok. Na vině jsou zejména útoky jemenských povstalců na obchodní plavidla v Rudém moři. Související přesměrování lodní přepravy, například v podobě obeplouvání Mysu Dobré naděje, protahuje dodávky vstupů a také je prodražuje. Jen část průmyslových firem v ČR ale vyšší náklady přenáší na zákazníky. Nicméně jde o neklamný znak toho, že možné výraznější inflační tlaky v české ekonomice stále nejsou zcela zažehnány.

Průmyslová výroba v ČR letos zatím zklamává, jak v únoru, tak v lednu. Růst ve výrobě aut totiž není natolik silný, aby výrazněji kompenzoval propad zejména v těžebním a těžkém průmyslu či ve výrobě stavebních hmot. Energetickému průmyslu zase škodí letošní nadprůměrně teplé počasí, které omezuje poptávku po energiích. V případě výroby aut odeznívá efekt dokončování dříve rozpracovaných zakázek, který poskytoval celému autoprůmyslu silný růstový impuls, který však není udržitelný.

Zakázky se v autoprůmyslu nahromadily coby důsledek zpřetrhaných mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců, které byly narušeny už od doby pandemie. Efekt nahromaděných a dokončovaných zakázek bude letos tedy postupně dále slábnout, takže autoprůmysl bude mít i slabší sílu vytahovat celkovou průmyslovou výrobu do černých čísel.

Přitom podstatná část ostatního průmyslu trpí stále poměrně vysokými cenami energií a zmíněným útlumem německé ekonomiky, zprostředkovaně tedy také ekonomiky čínské. Zároveň ji nesvědčí ani nadále poměrně vysoké úrokové míry, tedy vysoké náklady financování a investic, které rovněž omezují zakázky – jak domácí, tak zahraniční. Za celý letošní rok se tak průmyslová výroba v Česku mírně propadne, v rozsahu „červené nuly“, a to o 0,2 procenta.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank