Pietní akty ve Slezsku připomněly oběti osmidenní války. Nešťastný konflikt ovlivnil česko-polské vztahy na desetiletí

Autor: plukovník Robert Speychal, ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO

Dne 26. ledna 2024 jsme si připomněli památku padlých z osmidenní války mezi Československem a Polskem z konce ledna roku 1919, tedy 105. výročí. Při této příležitosti byl v Orlové slavnostně odhalen zrekonstruovaný monumentální pomník nad hroby 56 československých vojáků, na který Ministerstvo obrany ve dvou fázích přispělo v rámci dotačního projektu 6,7 miliónu korun. Na pietní akci za přítomnosti starostky města Orlová, zástupců Moravskoslezského kraje, ředitele Krajského vojenského velitelství Ostrava a polských historických spolků zastupoval Ministerstvo obrany ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby plk. Robert Speychal.

V rámci poděkování MO ČR za několikaletý úspěšně dokončený projekt obnovy válečného hrobu byly předány Plakety za péči o válečné hroby MO ČR zástupcům města, ČsOL a tvůrcům sousoší. Po slavnostním aktu odhalení proběhla na místě diskuze k dalšímu postupu k zhotovení pomníku několika padlým polským vojákům, jejichž ostatky leží na stejném hřbitově.

Následně ředitel odboru uctil památku 20 polských vojáků pochovaných ve Stonavě a dvou polských a jednoho československého vojáka, kteří jsou pochováni na hřbitově v Bohumíně. Oficiální účast Ministerstva obrany ČR ve Stonavě a objektivní prezentace historických událostí byla velmi pozitivně vnímána polskou stranou, konkrétně generální konzulkou v Ostravě, která ji označila za přelomovou.

Celá akce se nesla v duchu piety za padlé a zároveň jako příležitost k definitivnímu usmíření v tomto regionu. Ačkoliv od války uplynulo více než sto let, její důsledky na Těšínsku rezonují do současnosti a každá oficiální akce, která tyto události připomíná, je obyvateli Těšínska vnímána citlivě. Otázka válečných zločinů z obou stran konfliktu byla donedávna problematickým aspektem konfliktu, opředená řadou mýtů a zatížena propagandou. Násilí pokračovalo i po ukončení bojů v průběhu let 1919 a 1920, a to z obou znesvářených stran s mnoha obětmi.

Výše uvedený „nešťastný a zbytečný konflikt“ měl dlouhodobý negativní dopad na československo-polské vztahy. Projevilo se to v roce 1938, kdy Polsko po mnichovské dohodě zabralo část Československa, po roce 1945 ve sporech o Těšínsko a Kladsko a v 80. letech minulého století v rámci protipolské propagační kampaně v souvislosti s hnutím Solidarita. A to i přes to, že jsme jako Češi i Poláci bok po boku umírali společně na frontách druhé světové války za svoji svobodu, dokonce jsme plánovali společnou konfederaci po válce, abychom bohužel nakonec společně skončili pod brutální komunistickou totalitou.

„Musíme si vzít z meziválečné historie zdejšího regionu důkladné ponaučení, neopakovat stejné chyby, otevřeně a kriticky hodnotit historické události a společně čelit aktuálním výzvám za našimi východními hranicemi, které se až příliš podobají těm v minulosti," zdůraznil plukovník Robert Speychal.

Připomeňme nejaktuálnější vojensko-politickou spolupráci Polska a České republiky v souvislosti s vyslanou vrtulníkovou jednotkou Armády ČR, která bude dlouhodobě působit v Polsku jako posílení východního křídla NATO.