Na dětského ombudsmana se bude moct dítě obrátit i bez vědomí rodičů. Pomůže i u soudu (Šalomoun pro Reflex)

Děti v Česku by mohly mít do roka svého vlastního ombudsmana. Vládní novelu zřizující tuto novou funkci čeká, poté co byly vypořádány připomínky, projednání Legislativní radou vlády a pak rozhodování kabinetu. Co vše bude moct řešit a proč je potřeba? Ptali jsme se ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády Michala Šalomouna (nestr. za Piráty). Dětský ombudsman by podle něj měl pomoct rozhýbat systém v případě některých úřadů či institucí tam, kde při rozhodování týkajícího se práv dětí stagnuje. U extrémních a úzce vymezených komplikovaných případů bude moct vstupovat i do soudních řízení.

Proč Česko potřebuje dětského ombudsmana?

Důvodů je celá řada. Ve mně stále rezonuje medializovaný příběh chlapce, který ležel v děčínské nemocnici opuštěný, uvázaný, kterého biologická matka po porodu opustila a on potom téměř rok cestoval po nemocnicích. Systém ochrany dětí v tom případě nezafungoval, jak by měl, a vlastně se začalo konat až po podnětu ženy, která si jeho stavu všimla, a následného tlaku médií.

Toto by přitom šlo řešit institucionalizovaně. My máme dobrý systém péče o děti a uplatňování jejich práv, nicméně někdy se může trochu takzvaně zakousnout a zadřít a je potřeba ho znovu vrátit na koleje a popohnat. A právě to by měla být jedna ze tří rolí dětského ombudsmana. Ty další dvě oblasti jeho činnosti by měly být spojené s osvětou o právech dětí a monitoringem a také s prošetřováním individuálních stížností na porušení práv dětí. V systému nám dětský ombudsman chybí. Samozřejmě tím také naplníme několik mezinárodních doporučení.

Zmínil jste medializovaný případ opuštěného chlapce v nemocnici, jaké další případy by dětský ombudsman mohl řešit? Do čeho všeho by měl mít pravomoc zasáhnout?

Ombudsmanské instituce obecně všude vznikaly na ochranu takzvaných veřejných subjektivních práv, prošetřovaly nějaké individuální stížnosti a z toho se braly podněty na analýzu té situace a případně ombudsman dál doporučoval řešení zákonodárným sborům. Postupem doby se mu ale „nadělila“ i monitorovací agenda, je monitorovacím orgánem uplatňování a dodržování některých lidských práv, zejména osob ve zranitelných situacích. A dětský ombudsman bude dělat to samé, ale bude zaměřený čistě na práva dětí. Ohledně monitoringu pak bude mít co nejširší možný mandát. Nebude tedy omezený jen na některé věci jako případy zdravotně postižených, diskriminace nebo vyhošťování. Pak je tu prošetřování individuálních stížností, když orgány nejednají, jak mají, s tím souvisí následné vyhodnocování možných systémových selhání a případná reflexe pro zákonodárné sbory, vládu, ale i veřejnost. Návrh řešení toho, co by bylo potřeba. Posledním okruhem kompetencí je pak oprávnění v určitých přesně vymezených případech na rozdíl od stávajícího veřejného ochránce práv vstupovat i do soudních řízení týkajících se práv dětí.

V jakých případech? A jakou roli s jakými kompetencemi by mohl dětský ombudsman v soudních sporech zastávat?

Šlo by o extrémní případy. Například když je někdo dlouho držen ve zdravotnickém zařízení a nikdo nechce podat návrh, aby se rozhodlo a podobně. Dětský ombudsman nebude mít (kromě zmíněných detenčních řízení) možnost vyvolávat soudní řízení, ale když už budou, tak by do nich mohl vstoupit v pozici vedlejšího účastníka. Nebude to zástupce dítěte. Bude mít svébytnou kompetenci, kterou by měl používat k tomu, aby přiměl orgány k akci. Z mé advokátní praxe třeba znám příklad opatrovnického řízení, ve kterém soudce nerozhodl dvanáct let. Nikdo neměl sílu nebo odvahu, nevím, jak to pojmenovat, přimět ho, by konečně rozhodl. Pravděpodobně toto budou jednotky věcí za rok, ale dětský ombudsman by v nich měl iniciovat větší aktivitu toho systému.

Celý rozhovor najdete zde.