Americká inflace přivodila kolaps dolarových sazeb

Pomalejší růst americké jádrové inflace se přes výrazný pokles amerických výnosů nakonec propsal až do střední Evropy. Americký dvouletý výnos poklesl o více než 20bps, zatímco desetiletý o 17bps a poprvé od poloviny září se podíval na delší “výlet” pod 4,50 %. Nízké americké výnosy a slabý dolar působí samozřejmě jako živá voda na všechny měny rozvíjejících se trhů včetně koruny. A to byl hlavní důvod, proč se ve včerejším obchodování české koruně podařilo dostat pod 24,50 EUR/CZK.

Včerejší pohyb koruny jenom dokládá, jak je pro ni v tuto chvíli důležitá nálada na globálních trzích. Bez explicitní podpory ČNB (závazku používat devizové rezervy na určitých úrovních) je koruna bezesporu zranitelnější, než byla v první polovině roku 2023. Současně s tím je “na spadnutí” první pokles českých sazeb a další zužování “úrokového náskoku” koruny vůči euru a dolaru. Právě kvůli tomu je koruna velmi citlivá na inflační zprávy přicházející z globálních trhů. Nižší inflační čísla si investoři překládají jako “úspěch” současné úrovně měnové restrikce v USA a sázejí na nižší potřebu měnové restrikce v budoucnu. To přináší nejen koruně zaslouženou úlevu. Otázkou je, zda trvalou?

I když v USA i v eurozóně s vysokou pravděpodobností nepůjdou sazby vzhůru, jejich první pokles je stále relativně daleko. Česká měna proto bude v nejbližších měsících čelit tenčícímu se úrokovému “náskoku”. Současně s tím český pro-exportní průmysl hlásí slabé nové zakázky, což se může projevit v opatrnějším zajišťování otevřených devizových pozic. Těžko tedy věřit tomu, že se do konce roku dočkáme výraznějších trvalých zisků české měny. Krátkodobě koruna sice může ještě těžit z lepší nálady na amerických dluhopisových trzích, prostor pro zisky však v tuto chvíli stále považujeme za omezený.

Okomentovat na Facebooku