Ukrajina nás může naučit využívat peníze mezinárodních institucí (Tomáš Kopečný)

TOMÁŠ KOPEČNÝ: UKRAJINA NÁS MŮŽE NAUČIT VYUŽÍVAT PENÍZE MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍ

Obnova Ukrajiny přiláká do země spoustu firem z celého světa, konkurenční boj bude tvrdý. Češi nemohou spoléhat na to, že mají předem vyhráno díky sympatiím Ukrajinců. „A už vůbec nám tyto sympatie nepomůžou k úspěchu v tendrech Světové banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj nebo Evropské investiční banky,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz český vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný.

Foto: Libor Fojtík

Tuzemské společnosti v tendrech mezinárodních organizacích v minulosti příliš úspěšné nebyly. „Stačily by vám prsty jedné ruky ke spočítání úspěchů českých firem například v tendrech Světové banky za posledních deset let. Věřím, že na Ukrajině se to může změnit,“ zdůraznil Tomáš Kopečný. (Další část rozhovoru s vládním zmocněncem vyšla na Export.cz již dříve.)

České firmy budou na Ukrajině čelit mezinárodní konkurenci, budou muset usilovat o úspěch v mezinárodních tendrech finančních institucí. Připouštíte, že by mohly být i docela zklamané, pokud neuspějí?

Zklamání se dostavuje v případě, že očekáváte předem zaručený úspěch. Je třeba říct, že boj o prosazení se na ukrajinském trhu bude těžký, tvrdý a nesentimentální. Ukrajinci, kteří budou nakonec podepisovat kontrakty třeba pro Dnipropetrovskou oblast, ukrajinskou vládu nebo konkrétní ministerstvo, mají vůči Česku velké sympatie. Ani my sami bychom ale nechtěli, aby o zakázkách rozhodoval sentiment. Důležité je, aby se veřejné zakázky vypisovaly transparentně, nikoliv na základě osobních sympatií, protože v opačném případě bychom ani my sami – teď mám na mysli celou Evropskou unii – nechtěli na Ukrajinu posílat peníze. Potřebujeme vidět transparentnost jejich vynakládání. Ukrajinu finančně podporujeme, ale zároveň chceme, aby se zbavila reputace, která je z minulosti silně zatížená korupcí. A už vůbec nám ukrajinské sympatie nepomůžou k úspěchu v tendrech Světové banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj nebo Evropské investiční banky.

České firmy v tendrech mezinárodních organizací v minulosti příliš úspěšné nebyly…

Je dobré si na rovinu říct, že by vám stačily prsty jedné ruky k tomu, abyste spočítal úspěchy českých firem například v tendrech Světové banky po celém světě za posledních deset let. To, že exportně zaměřená ekonomika Česka jako středně velkého státu nedokáže efektivně využívat financí mezinárodních institucí, je strukturální deficit, který si s sebou neseme. Věřím, že na Ukrajině se to může zlepšit.

Viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza v rozhovoru pro Export.cz řekl, že by komora a agentura CzechTrade mohly českým firmám poskytnout základní mustry pro vyplňování žádostí. Byly by to mustry šité na míru pro výběrová řízení různých mezinárodních institucí, která se dost liší. Považujete to za dobrý nápad?

Každý takový krok určitě pomůže. Zastávám roli vládního zmocněnce pro obnovu Ukrajiny od začátku ledna a prvním velkým úkolem bylo koordinovat snahy, aby státní pojišťovna EGAP opět začala pojišťovat export na Ukrajinu. To vláda v červenci skutečně schválila. Mezitím vyvstaly další strategické úkoly a pak spousta dalších taktických, operačních. To, co nyní vnímám jako opravdu strategický úkol, je přispět k tomu, aby se české firmy začaly orientovat v procurement procesech, tedy procesech nákupů velkých organizací. Tomu zasvětíme letošní podzim. Pozveme do Prahy zástupce všech velkých organizací, o kterých jsem mluvil, a budeme pro české firmy organizovat semináře a workshopy. Procurement manažeři těchto institucí budou detailně přednášet, co je potřeba udělat pro úspěch v tendrech, jaká jsou jejich úskalí, na co si dát pozor při vyplňování přihlášek.

Byl jste náměstkem ministra obrany. Máte s něčím podobným zkušenosti i z tohoto rezortu?

Na ministerstvu obrany jsem pracoval deset let, staral jsem se o podporu obranného průmyslu. Dám vám dva příklady, na co jsme naráželi. První příklad: Když se firmy hlásí do Evropského obranného fondu, musí popsat svůj projekt na 70 stranách. To je limit. Když napíšete 90 stran, těch posledních 20 nebude nikdo číst, i když obsahují klíčové informace včetně závěru. A to se opravdu stalo. Druhý příklad se týká zdánlivého detailu, ale právě v něm bývá skrytý ďábel. Když vznikla akviziční agentura NATO, tedy NATO Supply and Procurement Agency, přihlásily se do ní téměř všechny relevantní české firmy a zaklikaly si, že chtějí informace o všech vypisovaných tendrech. Pokud ale firma nijak neodpověděla na tři výzvy k podání nabídek, vyřadili ji z celého systému zasílání informací, protože nechtěli posílat spam. Takové věci se člověk dozví až z praxe.

Foto: Libor Fojtík

JSME STÁLE JEDNI Z PRVNÍCH

Teď je tedy vaším úkolem vychytat podobné záludnosti v tendrech, které se týkají obnovy Ukrajiny. Očekáváte, že to bude stejně složité?

Naší výhodou je, že jsme stále jedni z prvních, kteří na tom začínají systematicky pracovat. Jsme jedna z prvních zemí, která poskytuje pojištění exportu na Ukrajinu. Byli jsme první zemí, která zorganizovala podnikatelské mise na Ukrajinu. V červenci jsem vedl podnikatelskou misi třiceti firem – od začátku války jsme byli první tak početnou delegací byznysmenů v Kyjevě a vůbec první v Dnipropetrovské oblasti. A během podzimu budeme dělat pro české firmy, zástupce podnikatelských svazů, komor i odborů semináře o tendrech mezinárodních organizací v Černínském paláci. Budeme se snažit společně dostat k veškerým informacím, které jsou potřeba, aby tuzemské společnosti v těchto tendrech dosáhly podstatně větších úspěchů než v posledních deseti letech. Je důležité klást správné otázky správným lidem.

Základem je, aby firmy vůbec věděly, že se nějaké tendry vypisují. Ten neúspěch v posledních deseti letech, o kterém mluvíte, možná vyplýval i ze skutečnosti, že o tom často ani nevěděly…

Říkám tomu takticko-operační úroveň. Jedna z prvních věcí, které jsme udělali, bylo vytvoření databáze poptávek a nabídek. Začali jsme párovat české firmy s poptávkou na Ukrajině, ale narazili jsme na hlavní problém – málokdy jsme k tomu měli finanční krytí. Ukrajinské obce a regiony se potýkají s nedostatkem financí a ani ukrajinský stát jich zdaleka nemá tolik, aby pokryly veškerou nezbytnou obnovu. Agresorská armáda způsobila škody za stovky miliard dolarů a v Kyjevě operují s rozpočtem maximálně v nízkých desítkách miliard. Teď jsme ve fázi, kdy doslova objíždíme svět a snažíme se zjistit, jaké zakázky se kde budou vypisovat. Svým způsobem to ale bude na Ukrajině ještě složitější. Mezinárodní instituce teprve připravují podmínky hodnocení rizika pro konkrétní projekty. A vše se vyvíjí podle toho, jaká je situace na frontě.

Finance na menší projekty na Ukrajině jdou zatím z české humanitární a rozvojové pomoci. Jak se daří zapojit tuzemské firmy?

Humanitární pomoc a rozvojová asistence jsou dvě různé věci. Humanitární pomoc nepředpokládá nějakou návaznost v byznysové sféře. Jinak je tomu u rozvojové asistence. Důležitým kritériem je její udržitelnost. Není nic horšího, než když někde například postavíte studnu a ta po odchodu instalačního týmu za tři měsíce vyschne. Proto je u rozvojové asistence důležitá byznysová návaznost, její udržitelnost prostřednictvím dalšího financování, které už nebude darem, ale bude na komerční bázi. V Česku jsme přijali program Ukrajina s ročními výdaji ve výši 500 milionů korun. Z toho třetina je de facto humanitární pomoc a další dvě třetiny mají podporovat právě obchodní, byznysové úsilí.

OD MALÝCH ZAKÁZEK K VELKÝM TENDRŮM

Zatím se zaměřujeme na akutní obnovu ukrajinské infrastruktury, včetně například rozbombardované energetiky. Jaké jsou tady české priority?

Míříme na tři nejvíce zasažené oblasti infrastruktury – energetiku, zdravotnictví a dopravu. Letos nám fakticky přibyla čtvrtá oblast vzhledem k protržení přehrady Nová Kachovka – dekontaminace, čištění vod. Neroztahujeme to více do šíře. To neznamená, že nepomůžeme se zprostředkováním kontaktů na Ukrajině firmě, která se ozve třeba s nabídkou výroby textilií pro hasiče. Primárně se ale v souladu s prioritami ukrajinského státu a mezinárodních donorů zaměřujeme na zmíněné čtyři oblasti. A pokud už máme spárovanou ukrajinskou poptávku s nabídkou českých firem, zafinancujeme pilotní projekty v částce do deseti milionů korun z rozvojové spolupráce. Takových projektů máme desítky. Zaplatíme tak dodávku v Česku vyrobených produktů, které díky tomu projdou certifikací na ukrajinský trh. Pokud se české firmy časem zúčastní velkého mezinárodního tendru, už budou mít reference z ukrajinského trhu.

Mohl byste uvést konkrétní příklady českých firem, které už se na Ukrajině uplatňují v těchto sektorech?

V energetice to byla například dodávka dvou kogeneračních jednotek od společnosti Tedom do města Čuhuiv v Charkovské oblasti. Mimo jiné zajišťují energii pro okresní nemocnici. Pokud jde o zdravotnictví, aktivní je například společnost Block, která připravila také kontejnerovou zdravotnickou jednotku pro Národní gardu Ukrajiny. Firma Linet poskytla polohovací lůžka do nemocnice ve Lvovské oblasti. České firmy se nyní pouští do pomoci s obnovou primární péče na osvobozených územích, kde Rusové vybrakovali veškerá zdravotnická zařízení. Dalším sektorem je doprava, české firmy jako MCE Slaný se podílely na rekonstrukci mostů a nyní jednáme o dodávkách na komerční bázi. A abych zmínil příklad i ze čtvrtého sektoru – firma Dekonta dodala několik dekontaminačních zařízení na identifikaci a měření znečištění půdy, vzduchu i vody právě do Dnipropetrovské oblasti.

Společnost Tedom, která dodala do Charkovské oblasti kogenerační jednotky, uvádí, že se spojila s tamním partnerem na únorové výstavě ve Varšavě, zaměřené právě na obnovu Ukrajiny. Jaké máte zkušenosti s podobnými mezinárodními akcemi?

Podporujeme matchmaking, tedy zprostředkování kontaktů různými způsoby a jedním z nich je účast na podobných mezinárodních fórech. Na červnovou londýnskou konferenci o obnově Ukrajiny s námi dorazili zástupci sedmi českých firem, ačkoliv původně měly mít zajištěnu účast pouze jedna nebo dvě. Ve Varšavě bylo přes padesát českých firem. Potkaly se tam se zástupci lokálních administrativ, což byl také případ Tedomu. Věnujeme sice zvláštní pozornost Dnipropetrovské oblasti, ale spoustu aktivit máme také v Charkovské oblasti a vůbec na osvobozených územích, která jsou ve zvlášť složité situaci.

CESTA K DLOUHODOBÝM ÚVĚRŮM

Pokud jde o schválené pojištění EGAP, z řad byznysu zaznívají i různé výhrady. Mluví se o tom, že přece jen máme v tomto ohledu zpoždění oproti jiným zemím nebo že na tuto podporu českých firem EGAP nemá dostatek peněz – jen necelých 350 milionů korun. Jak to vidíte vy?

Je pravda, že v tomto ohledu nejsme úplně první, ale jsme mezi prvními. Některé podobné instituce v jiných zemích mají sice otevřené programy pro Ukrajinu, ale zatím z nich nečerpaly. Objem peněz je skutečně malý, ale je to dobrý startovací objem. EGAP si tak může vyzkoušet, že je schopen realizovat podporu pro projekty, u nichž se počítá s rychlým splácením úvěrů. Podmínkou v této fázi je, že pojištěné úvěry budou mít splatnost do šesti měsíců. Zájem o pojištění je oproti schválenému objemu několikanásobný. Předpokládám, že současná pilotní fáze ukáže, že rozpočet na příští rok bude muset být mnohonásobně větší, protože s takhle nízkým objemem nejde dělat dlouhodobé úvěry.

O pojištění exportu na Ukrajinu měli zájem například výrobci zemědělských strojů. Potvrzuje se, že podpora EGAP bude hodně mířit do agrárního sektoru?

Opravdu to často bude zemědělství, potravinářství. Musíme si ale říct, že pokud chceme navázat na úspěchy českých firem na Ukrajině z posledních dvaceti, třiceti let, musíme podpořit také dlouhodobé úvěry. To se týká například energetiky. V tom případě bude muset být objem peněz podstatně vyšší.

Potřebujeme také garanční schémata, která by doplňovala využívání peněz z mezinárodních zdrojů?

Přesně tak. Klíčem k tomu, abychom byli na Ukrajině úspěšní, je multiplikovat finanční prostředky, které sami vložíme. EGAP by mohl navázat na úspěch svého programu Covid+, kde alokovaná částka půl miliardy korun nakonec znamenala 6,2 miliardy korun v celkovém pojistném objemu. To je fantastická statistika. Aby ale EGAP mohl propojit své prostředky s podobnými institucemi v Británii, Německu nebo Polsku, které mají o spolupráci zájem, musí mít k dispozici větší objem financí a nastavené parametry na dlouhodobé úvěry. Nikdo v zahraničí nebude chtít společně pojišťovat malé úvěry se splatností do šesti měsíců. Administrativa s tím spojená za to nikomu nestojí. Jsem přesvědčen, že cestou k úspěchu je spolupráce na pojištění velkých projektů, ať už se jich české firmy zúčastní jako hlavní integrátoři nebo významní dodavatelé.

Český podnikatel a investor Tomáš Fiala, který dlouhodobě působí na Ukrajině, projevil zájem o převzetí tamní Sense Bank. Je to pro vás důležitá informace?

Tomáš Fiala je jedním z nejvýznamnějších a nejuznávanějších investorů na Ukrajině. Pro nás je výborné, že podnikatel, který se narodil a vyrostl v Česku, je úspěšným byznysmenem na tak složitém trhu, jako je ten ukrajinský. Jeho reputace byznysmena nebyla v nejmenším zasažena korupcí, což na Ukrajině nebývalo pravidlem. Před pár lety koupil Ukrajinskou pravdu, dal jí velkou svobodu v investigativní žurnalistice a celkově v práci novinářů, kteří byli na Ukrajině pod velkým tlakem. Sám zakladatel Ukrajinské pravdy i jeho manželka se stali obětmi atentátu. Pro nás je rozhodně dobré, že se můžeme bavit s někým, kdo chápe českou mentalitu, kdo třeba dokáže českým firmám pomoci, může jim dát dobrou radu nebo i zainvestovat do jejich vstupu na ukrajinský trh.

JAN ŽIŽKA