Dvě zprávy Národní rozpočtové rady - "Velká" a "malá"

Národní rozpočtová rada vydala v posledních dnech v souladu se svým mandátem dvě každoročně vydávané zprávy: Zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (této zprávě prý v NRR říkají „velká“) a Zprávu o plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti za rok 2022 (zpráva „malá“).

První zmíněná zpráva přináší mj. novou iteraci už léta známého smutného grafu naznačujícího, že pokud se nezlepší nastavení českých veřejných financí (a ono se v posledních letech naopak zhoršilo – viz níže), čeká nás v dalších desetiletích prudký nárůst zadlužení až na neudržitelné hodnoty.


Druhá uvedená zpráva mj. graficky jasně ukazuje zhoršení kvality hospodaření českých veřejných financí v posledních letech (měřené strukturálním saldem).



Na doprovodné tiskové konferenci šéf NRR Mojmír Hampl vypíchl mj. skutečnost, že v posledních letech zesílila tendence stanovovat výši významných položek rozpočtových výdajů indexací. Indexovány už nejsou nebo nebudou jen důchody (indexace tempem růstu důchodcovských cen + 1/3 růstu průměrné reálné mzdy; objem aktuálně přes 700 mld. Kč), ale také

 - výdaje na obranu držené na úrovni 2 % HDP (tj. indexace tempem růstu nominálního HDP), 
- platby zdravotním pojišťovnám za státní pojištěnce (indexace tempem růst spotřebitelských cen + 1/2 růstu průměrné reálné mzdy),
- platy učitelů držené na úrovni 130 % průměrné nominální mzdy (tj. indexace tempem růstu průměrné nominální mzdy).

Aktuálně představují tyto čtyři typy výdajů dohromady téměř 50 % rozpočtových výdajů. NRR v „malé“ zprávě označuje tento trend k indexaci za problematický, protože zmenšuje fiskální politice její „manévrovací prostor.“

Já si naopak myslím, že – pokud je indexační vzorec nastaven rozumně (což přinejmenším u důchodů, učitelských platů a výdajů na obranu snad je) – můžeme indexaci vítat, protože bere politikům z ruky jednu z oblíbených hraček: po zavedení indexace už politici, kteří jsou u moci, nemůžou s tempem navýšení žonglovat ad hoc tak, aby se zalíbili příslušné voličské nebo lobbistické skupině. Obecněji řečeno: praktická zkušenost neukazuje, že by vlády byly schopny svůj manévrovací prostor využívat správně a včas, a proto nevadí, pokud se jim (rozumným způsobem) tento prostor zúží.

Michal Skořepa